Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 215,08 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 215,08 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 852 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 68 215,08 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi žalobkyní a společností [Anonymizováno] Původní věřitelka poskytl žalované částku celkem 68 215,08 Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 7. 2025. Tento úvěr měl být uhrazen nejpozději do 20. 11. 2025. Žalovaná tuto částku spolu s úroky neuhradila. Dne 19. 12. 2025 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky a zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně s její zástupkyně se z jednání soudu omluvily, žalovaná se k jednání soudu dne 25. 5. 2026 bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:
4. Ze zprávy ČSOB, a.s. ze dne 16. 4. 2026 bylo zjištěno, že účet číslo [č. účtu] patřil žalované a v měsíci červenci 2025 na něj byla připsána příchozí platba pod VS [var. symbol] ve výši 45 000 Kč.
5. Ze specifikace půjčky bylo zjištěno, že žalovaná požádala o půjčku, která byla vedena pod číslem [hodnota] s referenčním číslem [hodnota] ve výši 45 000 Kč od společnosti [Anonymizováno] a vyplacena byla dne 16. 7. 2025.
6. Z úvěrové smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru a standardních podmínek úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že v ní je jako klientka uvedena žalovaná s tím, že výše úvěru činí 45 000 Kč s RPSN 299,98 %. Celková částka k úhradě měla být ve výši 80 818,82 Kč.
7. Z platební informace, přehledu plateb a potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalované byla dne 16. 7. 2025 z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odeslána částka 45 000 Kč. Ke dni 18. 11. 2025 vyčíslila právní předchůdkyně žalobkyně celkovou dlužnou částku na 68 215,08 Kč.
8. Ze smlouvy o pokračující koupi a postoupení pohledávek s přílohou a dodatkem č. [hodnota] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 17. 12. 2025 s podacím lístkem bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotoveno a dne 19. 12. 2025 žalované odesláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva.
10. Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
11. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 16. 7. 2025 na základě úvěrové smlouvy částku 45 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala ji splácet v minimálních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru a celkově měla zaplatit částku 80 818,82 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila nic. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalované, když v tomto směru nepředložila ničeho k prokázání svých tvrzení. Žalované byla dne 19. 12. 2025 odeslána předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, k prokázání tohoto svého tvrzení však nepředložila ničeho. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.
23. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 45 000 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě neuhrazené jistiny ve výši 45 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
24. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 23. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
25. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované částky ve výši 68 215,08 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 215,08 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, celkem ke dni vyhlášení rozsudku dne 25. 5. 2026 činilo příslušenství částku 3 997,59 Kč. Předmětem sporu tak celkem byla částka ve výši 72 212,67 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 45 000 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 27 212,67 Kč (výrok II.). Úspěch žalobkyně tak činí 62,3 %, úspěch žalované pak činí zbylých 37,7 %. Rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalované pak činí 24,6 %.
26. V daném případě náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 729 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 11 580 Kč za 3 úkony právní služby po 3 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) a 3 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 15 659 Kč. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení dle procesního úspěchu v rozsahu 24,6 % pak činí 3 852 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil jako obecnou třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.