Výrok
I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně je dědičkou ze závěti ze dne [datum] po zůstavitelce Věře [jméno FO], nar. [datum], zemřelé [datum], se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupkyně žalovaného 1), a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Olomouci č. účtu: [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala určení, že je dědičkou ze závěti ze dne [datum] po zůstavitelce Věře [jméno FO], nar. [datum], zemřelé [datum]. Žalobu odůvodnila tím, že v dědickém řízení bylo v rámci předběžného šetření zjištěno, že její babička zůstavitelka [jméno FO] zemřelá dne [datum] zanechala pořízení pro případ smrti, a to holografní závěť ze dne [datum], která byla sepsána vlastní rukou zůstavitelky a jí vlastnoručně podepsána. V této závěti zůstavitelka povolala žalobkyni za dědičku veškerého svého majetku. Žalovaný 2), otec žalobkyně, tuto závěť uznal za pravou a platnou. Žalovaný 1), strýc žalobkyně, uznal závěť za platnou, ale prohlásil, že závěť není pravá, neboť se nejedná o písmo a podpis zůstavitelky.
2. Žalovaný 1) se k podané žalobě vyjádřil tak, že jeho matka [jméno FO], byla rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] č.j. [spisová značka] omezena ve svéprávnosti a jejím opatrovníkem byl ustanoven žalovaný 1). Posledních deset let strávila maminka v ústavní péči, neboť trpěla encefalopatií. V roce 2000, kdy měla závěť údajně vlastní rukou sepsat, bydlela ve svém domě v [adresa], kde ji s rodinou pravidelně navštěvovali. S maminkou byl až do jejího skonu v intenzivním kontaktu a blízkém vztahu a je přesvědčen o tom, že by ho o existenci závěti informovala. Domnívá se, že písmo závěti není písmem jeho maminky. Před paní notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] a notářským koncipientem, [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni položil dotaz, kde měla (ona v postavení potenciální dědičky ze závěti) od svých pěti let (žalobkyně je [Datum narození zainteresované osoby 0/0] Na tuto otázku reagovala paní notářka tak, že originál závěti byl notáři doručen manžely [jméno FO] (druhým žalovaným) a [jméno FO]. Žalobkyně na jeho dotaz reagovala mlčením, odpověděla však [jméno FO] (její matka) tak, že měla hledat v srpnu 2022 rodný list a závěť objevila náhodou v nějakém sešitě, že závěť měla kdysi předat zůstavitelka svému synovi [jméno FO] (otci žalobkyně), a protože byla neověřená, ten ji někam založil a zapomněl na ni. Tato historka se žalovanému 1) jako velmi nepravděpodobná, mimo jiné i z důvodů, že svého bratra a zejména jeho manželku [jméno FO] považuje za nedůvěryhodné a nezodpovědné osoby, žádný z nich neplní své závazky vůči rodinným příslušníkům a dalším věřitelům. Jeho švagrová [jméno FO] dokonce zadlužila i jeho matku (zůstavitelku), když čerpala od [právnická osoba]. úvěr, který následně nesplácela a mamince tak byla rozhodčím soudem uložena povinnost uhradit dluh z titulu ručení. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky byl vydán dne [datum] (sp. zn. Rsp 117/00), výzva věřitele ručitelce (zůstavitelce) byla datována [datum]. Žalovaný 1) se domnívá, že by jeho maminka v průběhu soudního sporu (v srpnu 2000) nesepsala závěť, kterou by veškerý svůj majetek odkázala své pětileté vnučce, dceři rodičů, kteří ji necelý rok před údajným sepsáním závěti způsobili strastiplný dluh; Druhý žalovaný a jeho manželka [jméno FO] jsou zadluženi, vede se proti nim celá řada exekucí, konkrétně na druhého žalovaného v počtu 24 exekucí, na [jméno FO] v počtu 24 exekucí, přesto druhý žalovaný u notáře prohlásil (při jednání dne [datum]), že proti němu není vedena exekuce žádná. Je tedy úlevou této rodiny, že maminka sepsala závěť právě v roce 2000 a právě na pětiletou vnučku. Je současně pochopitelné, že se druhý žalovaný proti závěti nebrání.
3. Žalovaný 2) se k podané žalobě vyjádřil tak, že uznává, že žalobkyně je dědičkou ze závěti sepsané zůstavitelkou [jméno FO]. Žalovaný 2) se dále důrazně ohradil proti tvrzením žalovaného 1) o neplnění závazků a o tom, že se o matku nezajímal s tím, že tato nejsou pravdivá.
4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
5. Z podstatného obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], zejm. z úmrtního listu, ze závěti ze dne [datum], ze záznamu ze dne [datum], z protokolu o jednání ze dne [datum] a z usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že dne [datum] zemřela zůstavitelka [jméno FO], v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] byla dne [datum] předložena matkou žalobkyně [jméno FO] závěť ze dne [datum], ve které je uvedeno, že se jedná o poslední vůli zůstavitelky a dle které zůstavitelka všechen svůj majetek, který zbyde po její smrti, odkazuje svojí milované vnučce [Anonymizováno]. Závěť je sepsána na čtverečkovaném papíře rukopisem a rukou podepsána. U jednání dne [datum] prohlásila žalobkyně a [jméno FO] v zastoupení žalovaného 2), že závěť uznávají za prvou a platnou. [tituly před jménem] [jméno FO] v zastoupení žalovaného 1) prohlásila, že závěť uznává za platnou, avšak má za to, že závěť není pravá a že se nejedná o písmo a podpis zůstavitelky a namítá tedy nepravost závěti. Usnesením notářky ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], bylo žalobkyni uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala u Okresního soudu v Olomouci žalobu na určení, že je dědičkou ze závěti ze dne [datum].
6. Z e-mailové komunikace ze dne [datum], že [tituly před jménem] [jméno FO] se dotazovala notářky, zda je možné protokol z jednání konaného dne [datum] doplnit v tom smyslu, že se dotázala žalobkyně, kde měla závěť od svých pěti let uloženou a ta reagovala mlčením, poté se slova ujala její matka [jméno FO] a uvedla, že loni v srpnu 2022 hledala rodný list žalobkyně a našla tuto závěť. Ptala se na ni manžela a on jí sdělil, že mu ji kdysi maminka dala, ale že nebyla ověřená, tak ji někam založil a zapomněl na ni. Notářský koncipient jí na tento dotaz odpověděl, že protokol ze dne [datum] lze v tomto smyslu upřesnit.
7. Z rozhodčího nálezu a z výpisu z centrální evidence exekucí, že rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne [datum], sp. zn. Rsp 117/00 bylo zůstavitelce jakožto ručitelce za dluh [jméno FO] vůči [právnická osoba]. z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření uloženo zaplatit [právnická osoba]. částku [částka]. Proti žalovanému 2) a jeho manželce [jméno FO] je vedena řada exekucí.
8. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru písmoznalectví, odvětví písmoznalectví, specializace ruční písmo č. [č. účtu], že spornou holografní závěť ze dne [datum] nacházející se ve spise Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka] vlastní rukou nenapsala a vlastnoručně nepodepsala zůstavitelka [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum].
9. Z trestního oznámení a z fotografií soud žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí v dané věci neučinil, neboť tyto důkazy se nijak netýkají předmětu řízení.
10. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že když byla údajná závěť sepsána, jí bylo 5 let. Neví tedy, zda byla sepsána babičkou. Jediné, co si vzpomíná, že babička měla doma i u babičky [Anonymizováno], kam chodívali, vždy jen čtverečkované papíry a jiné papíry nepoužívala. Když si chtěla žalobkyně kreslit, vždy to bylo na čtverečkovaný papír. Žalobkyni nikdy nebylo dopřáno se svobodně s babičkou stýkat ze strany dědy, který ji neměl rád. Mohla k babičce jezdit jen, když děda nebyl doma. Babička to věděla a snažila se to žalobkyni vynahradit. K babičce ji vozili rodiče a strejda [Jméno zainteresované osoby 1/0] (žalovaný 1). Strejda byl pro žalobkyni vzorem a měla ho moc ráda až do doby, kdy se vše pokazilo. K závěti žalobkyně uvedla, že nevidí důvod, proč by ji babička jako svou vnučku nemohla zahrnout do své závěti. Když se zajímala o babiččin zdravotní stav, sestřičky říkaly, že volala její jméno, s babičkou chodila za jejími kamarádkami apod. Babička se nikdy o závěti nezmínila. O závěti se dozvěděla od svých rodičů po prvním sezení u notářky, kdy jí řekli, že byli u notářky a předložili jí závěť, o které ona řekla, že je platná. Oni nevěděli, že takto rukou psaná závěť může mít váhu. Ve zbývajícím rozsahu soud žádná skutková zjištění z výpovědi žalobkyně neučinil, neboť se týkala špatných vztahů v rodině žalobkyně, kdy tato tvrzení nelze jednak nijak objektivizovat a jednak nejsou pro rozhodnutí ve věci relevantní.
11. Z výpovědi žalovaného 1), že závěť poprvé viděl u notářky, když byl nahlížet do spisu. S maminkou měl velmi dobrý vztah, dělal jí opatrovníka, což bratr odmítl. Proto mu bylo divné, kdyby mu o závěti neřekla. Ani jeden z rodičů se o závěti nikdy nezmínil. Tatínek zemřel v prosinci 2017. V roce 2000 pracoval žalovaný 1) jako řidič kamionu, kdy jezdil kamionem po Evropě, ale každý víkend jezdil domů, tedy k rodičům, u kterých v té době bydlel. Konkrétně bydlel s otcem, matkou a s otcovou matkou, tedy jeho babičkou. S maminkou byl tedy v intenzivním kontaktu, a to i po svém odstěhování ze společné domácnosti. Když vyžadovala péči, staral se o ni on. Bratr bydlel nějakou dobu v zahraniční, takže měl s rodiči po tu dobu jen telefonický kontakt. Žalovaný 1) často ani nevěděl, kde je, protože měnili rychle bydliště. Rodiče to asi věděli, protože bratr a jeho rodina byli v kontaktu s rodnou a tetou.
12. Z výpovědi žalovaného 2), že pokud se týká závěti, tak on v roce 2000 jel pro [Anonymizováno] do [adresa], aby ji vyzvedl a matka mu dala tu závěť pro případ, kdyby se s ní něco stalo. Matka byla v neustálém stresu z otcovy strany, protože on nikoho z nich neměl rád. Otec nešel daleko pro to, aby maminku uhodil nebo jí ublížil. Matka tedy byla v neustálém strachu. Žalovaný 2) jí řekl, ať jde ten papír ověřit k notáři, že to jinak nemá žádnou váhu. Maminka to neověřila a dala mu to, on ten papír hodil do sešitu Báry a sešit vzal s sebou. Pak na to úplně zapomněl. Závěť pak našla jeho manželka při hledání nějakých věcí a kdyby paní notářka neřekla, že je to právoplatná závěť, tak by tento spor vůbec nevznikl.
13. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, neboť znalecký posudek posuzuje zdravotní stav zůstavitelky v roce 2018, tedy 18 let poté, kdy měla být sporná závěť sepsána.
14. Soud zamítnul důkazní návrh žalobkyně na písemné vyjádření znalkyně, případně doplnění znaleckého posudku v tom směru, zda požívání alkoholu zůstavitelkou a také zda skutečnost, že byla v psychickém stresu, mohlo mít nějaký dopad na podobu písma, kterým závěť měla sepsat a podepsat. Ve znaleckém posudku na str. 15 je výslovně uvedeno, že znalkyně měla k dispozici dostatečné množství dokumentů a papírů různorodých formátů a druhů, z čehož lze předpokládat, že předložené písemnosti vznikaly za odlišných písařských podmínek i motivace pisatelky, je tedy zřejmé, že srovnávacích podkladů bylo tolik, že zachytily všechna možná rozpoložení zůstavitelky a doplňovat znalecký posudek v tomto směru by jen zbytečně zvyšovalo náklady řízení a řízení protahovalo.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
16. Dne [datum] zemřela zůstavitelka [jméno FO], která po sobě zanechala dva syny a to žalované 1) a 2). V dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] byla dne [datum] předložena matkou žalobkyně (manželkou žalovaného 2) [jméno FO] závěť ze dne [datum], ve které je uvedeno, že se jedná o poslední vůli zůstavitelky a dle které zůstavitelka všechen svůj majetek, který zbyde po její smrti, odkazuje svojí milované vnučce Barunce. Závěť je sepsána na čtverečkovaném papíře rukopisem a rukou podepsána. U jednání dne [datum] prohlásila žalobkyně a [jméno FO] v zastoupení žalovaného 2), že závěť uznávají za prvou a platnou. [tituly před jménem] [jméno FO] v zastoupení žalovaného 1) prohlásila, že závěť uznává za platnou, avšak má za to, že závěť není pravá a že se nejedná o písmo a podpis zůstavitelky a namítá tedy nepravost závěti. Usnesením notářky ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], bylo žalobkyni uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala u Okresního soudu v Olomouci žalobu na určení, že je dědičkou ze závěti ze dne [datum].
17. Na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru písmoznalectví, odvětví písmoznalectví, specializace ruční písmo č. [č. účtu] bylo zjištěno, že spornou holografní závěť ze dne [datum] nacházející se ve spise Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka] vlastní rukou nenapsala a vlastnoručně nepodepsala zůstavitelka [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum].
18. Podle ust. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od [datum] při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.
19. Podle ust. § 1532 obč. zák. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.
20. Podle ust. § 1533 obč. zák. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.
21. Podle ust. § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
22. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
23. V daném případě se žalobkyně žalobou domáhala určení, že je dědičkou ze závěti ze dne [datum]. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. V daném případě po zůstavitelce zůstali dědicové ze zákona 1. dědické skupiny, a to zůstavitelčini synové – žalovaný 1) a žalovaný 2). V dědickém řízení vedeném po zůstavitelce byla předložena závěť ze dne [datum], dle které zůstavitelka odkázala veškerý svůj majetek vnučce zůstavitelce – žalobkyni. Žalovaný 1) pak zpochybnil pravost předložené závěti, lze tedy uzavřít, že v daném případě se sporné právo týká jak žalobkyně, tak žalovaných 1) a 2) a na obou stranách je tak dána věcná legitimace. Rovněž lze uzavřít, že na určení, zda žalobkyně je nebo není dědičkou ze závěti ze dne [datum], mají obě strany naléhavý právní zájem, neboť závěr o této sporné skutečnosti se přímo promítne do jejich dědického práva a potažmo majetkové sféry. Soud se tedy po zhodnocení těchto skutečností zabýval meritem věci. V řízení šlo především o vyřešení otázky, k jejímuž zodpovězení bylo třeba odborných znalostí, a to, zda závěť ze dne [datum] předložená v dědickém řízení po zůstavitelce Věře [jméno FO] byla sepsána vlastní rukou zůstavitelky a zůstavitelkou vlastnoručně podepsána. Za účelem zodpovězení této otázky tedy bylo nutno přibrat znalce z oboru písmoznalectví. Závěr znaleckého posudku zněl zcela jednoznačně tak, že spornou holografní závěť ze dne [datum] nacházející se ve spise Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka] vlastní rukou nenapsala a vlastnoručně nepodepsala zůstavitelka [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum]. Soudu nezbylo, než se tímto závěrem řídit, když závěry znalkyně nebyly v řízení ani dalšími provedenými důkazy nijak zpochybněny. Ze znaleckého posudku vyplývá, že znalkyně vycházela z dostatečného množství srovnávacího materiálu sestávajícího z různorodých formátů a druhů, z čehož lze předpokládat, že předložené písemnosti vznikaly za odlišných písařských podmínek i motivace pisatelky a obsahovaly identifikačně hodnotné znaky využitelné ke zkoumání. Závěry znaleckého posudku tak jsou zcela jednoznačné a nezpochybnitelné. Ze všech těchto důvodů tedy soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla procesně plně neúspěšným účastníkem a má tedy povinnost nahradit žalovaným 1) a 2) účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalovaného 1) pak tvoří odměna advokáta ve výši [částka] dle § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka], paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právní zástupkyně žalovaného 1) ve výši 3 x [částka] dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě a účast na jednání u soudu dne [datum]). Náklady řízení dále tvoří 21 % DPH z výše uvedených náhrad v celkové výši [částka], neboť právní zástupkyně žalovaného 1) je plátcem DPH. Žalobkyně je tedy povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení celkovou částku [částka], a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právní zástupkyně žalovaného 1) (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).
25. Žalovaný 2) se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.
26. O náhradě nákladů státu – ČR pak soud ve výroku III. rozhodoval v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni jako procesně neúspěšnou účastníci řízení zavázal zaplatit státu náklady, které mu v tomto řízení vznikly. V daném případě se jedná o náklady vzniklé přibráním znalkyně do řízení ve výši [částka]. Lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.