Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 18 821 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 942,43 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 003,67 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 717,10 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 348,61 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 22 821 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba]. (dále také jen „věřitel) uzavřela se žalovanou dne 17. 9. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, když po uzavření smlouvy uhradila celkem částku 11 000 Kč. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 9 717 Kč, dlužný úrok ve výši 631,51 Kč, poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 4 200 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 796,53 Kč, dlužný inkasní poplatek ve výši 1 542,86 Kč, smluvní pokuta ve výši 5 933 Kč, úrok a zákonný úrok z prodlení.
2. Pohledávky za žalovanou byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 postoupeny na žalobkyni.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:
5. Z výplatních pásek, z čestného prohlášení ze dne 12. 9. 2021 a z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 7. 12. 2020, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě výplatních pásek, čestného prohlášení ze dne 12. 9. 2021 a dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 7. 12. 2020, kdy z výplatních pásek vyplynulo, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši okolo 15 000 Kč, žalovaná čestně prohlásila, že má jedno nezletilé dítě a je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] v pracovním poměru na dobu neurčitou.
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 9. 2021, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba]. uzavřel se žalovanou dne 17. 9. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 a ze seznamu postoupených pohledávek, že pohledávky za žalovanou byly smlouvou o postoupení pohledávek z dne 2. 8. 2023 postoupeny na žalobkyni.
8. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 1. 11. 2023 podaným na poštu dne 2. 11. 2023 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
10. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba]. uzavřel se žalovanou dne 17. 9. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, tj. vrátit jistinu s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 11 000 Kč. právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě výplatních pásek, čestného prohlášení ze dne 12. 9. 2021 a dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 7. 12. 2020, kdy z výplatních pásek vyplynulo, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši okolo 15 000 Kč, žalovaná čestně prohlásila, že má jedno nezletilé dítě a je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] v pracovním poměru na dobu neurčitou. Pohledávky za žalovanou byly smlouvou o postoupení pohledávek z dne 2. 8. 2023 postoupeny na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 1. 11. 2023 podaným na poštu dne 2. 11. 2023 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
13. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.
18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
22. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.
23. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.
24. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.
25. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
26. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když prověřil pouze měsíční příjem žalované ze zaměstnání, který se navíc pohybuje na hranici minimální mzdy, vůbec nebyly prověřeny a zohledněny měsíční výdaje žalované.
27. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.
28. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
29. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč ponížené o platby žalované ve výši 11 000 Kč, tedy částky 4 000 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaná. Jelikož žalovaná k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdila a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
30. Jelikož z neplatné smlouvy o úvěru žalobkyni žádné další nároky neplynou, byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta jako nedůvodná.31. náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.