Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 930,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 47 603,60 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 36 320,79 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalované zaplacení celkové částky 70 367,95 Kč s příslušenstvím a dále částky 2 166,07 Kč s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] za užití prostředků dálkové komunikace smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr. Žalovaná čerpala úvěr dne [datum] ve výši 17 000 Kč, dne [datum] ve výši 6 000 Kč, dne [datum] ve výši 8 790 Kč a dne [datum] ve výši 3 300 Kč. Žalobkyně se konkrétně domáhá zaplacení částky 34 999 Kč (jistina), částky 659,20 Kč (poplatek za vyplacené tranší úvěru), částky 34 047 Kč (smluvní úrok), částky 640,51 Kč (poplatek za službu [Anonymizováno]), částky 22,08 Kč (poplatek za službu Informační SMS servis) a částky 2 166,07 Kč jakožto smluví pokuty. Stran prověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že provedla posouzení úvěruschopnosti žalované dle interní metodiky ČNB, žalobkyní ověřená výše příjmu činila 28 109 Kč, žalobkyně dále prověřila žalovanou v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů MVČR. Dále vycházela z výpisu z účtu žalované. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila před podáním žaloby na jistinu pohledávky částku 90,92 Kč, a to konkrétně dne [datum] částku 36,72 Kč a dne [datum] částku 54,20 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud učinil z předložených listinných důkazů následující skutková zjištění:- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že žalobkyně prohlásila, že k datu [datum] provedla výpočet úvěruschopnosti žalované, výše jejího ověřeného čistého měsíčního příjmu byla uvedena 28 109 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou byla uvedena 30 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky nebyla uvedena, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení byla uvedena 10 810 Kč, ostatní zbytné výdaje byly uvedeny ve výši 2 000 Kč a údaj o nezbytných výdajích nebyl uveden, rezerva pro výdaje byla uvedena 500 Kč, vypočítané minimální výdaje byly uvedeny 10 515 Kč, disponibilní příjem byl uveden 16 700 Kč.- z listiny označené jako identifikované příjmy, že žalobkyně měla ověřit prostřednictvím doloženého bankovního výpisu žalované výši jejího měsíčného příjmu. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované podle této listiny měla činit 28 109 Kč.- z výpisu z běžného účtu žalované pořízeného automatizovaným systémem [Anonymizováno] za období od [datum] do [datum], že na účet žalované od září 2024 do května 2024 přicházela mzda od zaměstnavatele [právnická osoba]. ve výši kolem cca 30 000 Kč, od června 2024 byla žalované vyplácená podpora v nezaměstnanosti. Z účtu žalované byly od počátku výpisu každý měsíc odepisovány splátky ve prospěch společnosti [Anonymizováno], zprvu ve výši 2 260 Kč, posléze ve výši 5 547 Kč, také splátky s poznámkou „inkaso úvěru“ ve výši 11 633 Kč, a na účet žalované za dané období přišlo několik plateb od různých úvěrových společností ([Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 305 000 Kč dne [datum], [právnická osoba] ve výši 90 000 Kč dne [datum], [Anonymizováno] ve výši 4 000 Kč dne [datum], [Anonymizováno] ve výši 36 000 Kč dne [datum]). Dne [datum] je ve výpisu zaznamenána odchozí platba ve výši 1 000 Kč s poznámkou „[Anonymizováno] “. Dále je z výpisu z účtu žalované za dané období zjevné, že ve dnech [datum], [datum] a [datum] byla na účet připsána částka 17 000 Kč, 6 000 Kč a 8 790 Kč od žalobkyně, a dále, že žalovaná uhradila na účet žalobkyně dne [datum] částku 4 845,58 Kč a dne [datum] částku 5 314 Kč, obě pod variabilním symbolem [var. symbol] (číslo úvěrové smlouvy). Z výpisu z účtu žalované se dále podává, že z něj v průběhu každého kalendářního měsíce odešlo několik desítek plateb, příkladmo v měsíci září 2023 ve výši cca 58 000 Kč, v měsíci květnu 2024 (v době uzavření úvěrové smlouvy s žalobkyní) ve výši cca 81 000 Kč. Dále je z výpisu zřejmé, že v měsíci květnu 2024, kdy žalobkyně uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu, byly příjmy žalované ve výši 22 409 Kč ze zaměstnání a ve výši 7 212 Kč z podpory v nezaměstnanosti, a dále, že žalovaná tento měsíc uhradila na splátkách za jiné úvěry 5 547 Kč ([Anonymizováno] dne [datum]) a 11 633 Kč (dne [datum] – inkaso úvěru). Z výpisu z účtu žalované bylo dále zjištěno, že na něj byly každý měsíc připisovány desetitisícové částky z účtu [právnická osoba] majitele [Jméno žalované] [IBAN].- ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], součástí které jsou všeobecné obchodní podmínky, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 59 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, s poplatkem za volitelnou službu „[Anonymizováno] “ (za expresní vyplacení každé tranše) pro případ, že klient tuto službu aktivoval ve výši 165 Kč, s poplatkem ve výši 0,96 Kč denně za informační SMS servis pro případ, že klient tuto službu aktivoval, a s denním úrokem ve výši 0,933 %. Výše RPSN při čerpání celého kreditního rámce byla stanovena na 1 458,49 %. Splatnost první splátky byla stanovena na [datum]. Pro případ prodlení měla žalobkyně podle smlouvy nárok mimo jiné na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, až do zaplacení.- z předpisu denních splátek, že výše denní splátky úvěru byla ve výši 161,56 Kč, první denní splátka byla splatná dne [datum] a poslední dne [datum].- z BankID výpisu a z autorizace ověření totožnosti, že totožnost žalované při uzavírání úvěrové smlouvy byla ověřena prostřednictvím bankovní identity.- z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, že žalobkyně vyplatila žalované na její účet částku 17 000 Kč dne [datum], částku 6 000 Kč dne [datum], 8 790 Kč dne [datum] a 3 300 Kč dne [datum].- z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované téhož dne předžalobní výzvu s upozorněním, že nezaplatí-li svůj dluh do tří dnů, uplatní svůj nárok žalobou.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřely žalobkyně a žalovaná smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 35 090 Kč, které se žalovaná zavázala věřiteli vrátit ve splátkách, spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané výše úvěru, s poplatkem za volitelnou službu „[Anonymizováno] “ ve výši 165 Kč, s poplatkem ve výši 0,96 Kč denně za informační SMS servis a s denním úrokem ve výši 0,933 %. Žalovaná do dne podání žaloby uhradila žalobkyni na dluh z předmětné úvěrové smlouvy celkem 10 159,58 Kč. Úvěruschopnost žalované byla prověřena tak, že žalobkyně si prostřednictvím systému [Anonymizováno] pořídila výpis z účtu žalované a dále tak, že nahlédla do veřejně přístupných rejstříků. Z výpisu z účtu žalované za období od [datum] do [datum] je zjevné, že její měsíční výdaje násobně převyšovaly její příjmy, že v době uzavření úvěrové smlouvy s žalobkyní splácela hned několik dalších úvěrů a že nejméně od května 2024 jí byla vyplácená podpora v nezaměstnanosti. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum].
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., která je ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se v tomto případě ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž podle § 86 tohoto zákona měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, tj. její schopnost poskytnutý úvěr splácet.
11. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně; k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví věřiteli povinnost postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. [spisová značka]).
12. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18).
13. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele… Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).
14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem neprověřila schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně soudu předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti a výpis z běžného účtu žalované pořízený prostřednictvím systému [Anonymizováno] za období jednoho celého kalendářního roku, což nelze s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, od nichž neshledává soud v projednávané věci žádného důvodu se odchýlit, posoudit za dostatečné. Z předložených listin je navíc zjevné, že žalobkyně se dostatečně nezabývala ani příjmy (a zajištěním zdrojem příjmu do budoucna, tj. zda je žalovaná zaměstnaná na dobu určitou a jakou či neurčitou), ani výdaji žalované. Stran příjmů žalobkyně uvedla, že žalovaná má ověřený čistý měsíční příjem ve výši 28 109 Kč. Toto mělo být zjištěno nahlédnutím na bankovní účet žalované prostřednictvím systému [Anonymizováno]. Z výpisu z nahlédnutí na bankovní účet žalované se však podává, že příjem ze zaměstnání měla žalovaná pouze do měsíce května 2024 (tedy do měsíce, kdy jí žalobkyně poskytla úvěr) a poté již její příjem tvořila toliko podpora v nezaměstnanosti. Dále je z výpisu zjevné, že měsíční výdaje žalované dlouhodobě podstatně převyšovaly její příjmy a že žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy s žalobkyní již několik dalších úvěrů, které splácela, a v době čerpání úvěru ke dni 20. 7., 23. 7. a [datum] jí dokonce byly poskytnuty další úvěry od jiných společností. Je tak zjevné, že žalovaná jednak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla zajištěný pravidelný měsíční příjem, ze kterého by byla schopna splácet žalobkyní poskytnutý úvěr, jednak tzv. vytloukala klín klínem, kdy s ohledem na zjevný nedostatek finančních prostředků uzavírala další a další úvěrové smlouvy. Z výpisu účtu žalované se naopak podává neschopnost žalované úvěr řádně splácet. Žalobkyně netvrdila ani soudu nepředložila nic dalšího, z čeho by případně vyplýval závěr o schopnosti žalované splácet úvěr.
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, tj. schopnost poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že tak zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu (§ 588 o. z.), konkrétně § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je třeba vypořádat dle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 35 090 Kč. Z provedeného dokazování se pak podává, že žalovaná zaplatila žalobkyni na splátkách úvěru celkem 10 159,58 Kč, když provedla platbu dne [datum] ve výši 4 845,58 Kč a [datum] ve výši 5 314 Kč, tyto platby jsou označeny VS odpovídajícím číslu smlouvy ([Anonymizováno]). Žalovaná tak má povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 24 930,42 Kč, ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. Bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že uhradila žalobkyni něco nad rámec částky 10 159,58 Kč, nebo že její dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a úhradu dluhu či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem netvrdila ani neprokázala.
16. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit dosud nevrácenou jistinu ve výši 24 930,42 Kč, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, netvrdila ani nedoložila ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru prozatím v prodlení.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnější žalovaná uspěla v částce 47 603,53 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3 817,17 Kč, tedy celkem v částce 51 420,70 Kč. Naproti tomu žalobkyně uspěla toliko v částce 24 930,42 Kč a je tak na první pohled zjevné, že úspěch žalované je ve větší míře než úspěch žalobkyně. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, soud proto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.