Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

21 C 163/2024

Soud: Okresní soud v OlomouciDatum rozhodnutí: 11. 10. 2024Č. j.: 21 C 163/2024-90Samosoudkyně: Mgr. Martina KratochvílováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 21. 11. 2024Předmět řízení: pro 14 812,20 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOL:2024:21.C.163.2024.1
smlouva pracovnísmlouva o úvěrusrážky ze mzdybezdůvodné obohacenípostoupení pohledávkyvzájemné plnění
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (38) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 402 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 410,20 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 564,29 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 512,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 709,23 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 812,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba]. (dále také jen „věřitel“) s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 14 598 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 31 598 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 2 257 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 6 598 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu a sjednané příslušenství. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn a jeho splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobou žalobkyně uplatňuje nárok na nesplacenou jistinu ve výši 13 564,29 Kč, na nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 11 709,23 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 512,84 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 256 Kč a úrok z prodlení od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu 1 247,91 Kč (0,1 % denně z částky 13 564,29 Kč od [datum] do [datum]).

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu [datum].

6. Z žádosti o úvěr ze dne [datum], z výplatních pásek, z dodatku č. [hodnota] k pracovní smlouvě a z čestného prohlášení, bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnaný s příjmem ve výši 23 570 Kč, dále uvedl náklady na bydlení, energie 2 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 1 000 Kč, srážky ze mzdy 5 029 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 3 984 Kč, typ bydlení (u rodičů), rodinný stav (ženatý) a počet vyživovaných dětí (0). Celkové měsíční příjmy činily 23 570 Kč, celkové měsíční výdaje činily 12 013 Kč. Příjmy byly dle žádosti doloženy výplatními páskami a pracovní smlouvou. Žalovaný byl zaměstnán na základě Pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] u zaměstnavatele [právnická osoba]. s příjmem za období 2/22 ve výši 19 304 Kč, za období 3/22 ve výši 24 783 Kč a za období 4/22 ve výši 26 623 Kč. V čestném prohlášení ze dne [datum] žalovaný uvedl, že žije v domácnosti sám.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 14 598 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 31 598 Kč v celkem [hodnota] měsíčních splátkách po 2 257 Kč. Dále bylo dohodnuto, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek. Při uzavření smlouvy byl žalovanému poskytnut formulář – standartní informace o spotřebitelském úvěru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu a z potvrzení o zaplacení úplaty bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno doporučeným dopisem ze dne [datum], ve kterém byl současně žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

9. Z přípisu žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně v něm žalovaného informovala o postoupení pohledávky a současně jej žádala o úhradu dlužné částky. Odeslání uvedené písemnosti nebylo zjištěno.

10. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky [datum]. Odeslání uvedené písemnosti nebylo zjištěno.

11. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání bylo zjištěno, že v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovaným žalobkyně učinila cestu terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka dne [datum] a dále žalovanému dne [datum] zaslala obyčejný dopis.

12. Z předžalobní výzvy právního zástupce ze dne [datum] a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky s tím, že v opačném případě žalobkyně uplatní svůj nárok žalobou. Výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím pošty dne [datum].

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 14 598 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku 31 598 Kč v celkem [hodnota] měsíčních splátkách po 2 257 Kč. Dále bylo dohodnuto, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s příjmem ve výši 23 570 Kč, dále uvedl náklady na bydlení, energie 2 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 1 000 Kč, srážky ze mzdy 5 029 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 3 984 Kč, typ bydlení (u rodičů), rodinný stav (ženatý) a počet vyživovaných dětí (0). Celkové měsíční příjmy činily 23 570 Kč, celkové měsíční výdaje činily 12 013 Kč. Příjmy byly doloženy výplatními páskami a dodatkem k pracovní smlouvě. Žalovaný byl zaměstnán na základě Pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] u zaměstnavatele [právnická osoba]. s příjmem za období 2/22 ve výši 19 304 Kč, za období 3/22 ve výši 24 783 Kč a za období 4/22 ve výši 26 623 Kč. V čestném prohlášení ze dne [datum] žalovaný uvedl, že žije v domácnosti sám. Pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný byl vyzván jak žalobkyní, tak následně jejím právním zástupcem k zaplacení dlužné částky.

14. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalobou uplatněná pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dle § 86 tohoto zákona měl právní předchůdce žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.

22. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. [spisová značka]).

23. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18).

24. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele… Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

25. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřil pouze příjmy žalovaného, které byly doloženy třemi výplatními páskami a dodatkem k pracovní smlouvě, nikoliv však výdaje. Právní předchůdce žalobkyně neměl dostatečné informace o pravidelných výdajích žalovaného za bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem ani neověřil. Spokojil se pouze s prohlášením žalovaného o výši jeho výdajů (na bydlení a energie 2 000 Kč, výdajů na dopravu, jídlo, osobní náklady 1 000 Kč), a o tom, že jsou mu ze mzdy sráženy srážky 5 029 Kč a že hradí měsíční splátky stávajících půjček 3 984 Kč, což ve smyslu shora cit. rozsudku Nejvyššího soudu ČR nelze považovat za splnění povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále pak žalobkyně soudu nedoložila, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Ve vztahu ke splátkám stávajících úvěrů, respektive prováděným srážkám ze mzdy, si věřitelka neověřila, v jaké výši jsou celkové stávající závazky žalovaného, u kolika věřitelů, zda tyto splácí řádně, či jsou již po splatnosti, zda a pro jakou částku jsou vedeny proti žalovanému exekuce. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že tak zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu (§ 588 o. z.), konkrétně ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy v dané situaci má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, resp. jejího zůstatku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně jistinu úvěru ve výši 17 000 Kč a uhradil celkem 6 598 Kč, je jeho povinností vydat bezdůvodné obohacení ve zbývající výši 10 402 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, sjednaná smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.

27. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil ani nedoložil ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, tak byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru t.č. v prodlení.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný (požadovaný úrok z prodlení byl pro účely výpočtu procesního úspěchu ve věci kapitalizován ke dni vyhlášení rozhodnutí), kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací