Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

21 C 176/2024

Soud: Okresní soud v OlomouciDatum rozhodnutí: 11. 10. 2024Č. j.: 21 C 176/2024-35Samosoudkyně: Mgr. Martina KratochvílováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 21. 11. 2024Předmět řízení: pro 12 196 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOL:2024:21.C.176.2024.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o zápůjčce
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (30) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 196 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 820 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 196 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 820 Kč vrátit do [datum]. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku prostřednictvím webových stránek www.[Anonymizováno].cz, smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, PINem, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo uvedené klientem v žádosti o zápůjčku. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala úhradu jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši celkem 9 820 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky. Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] ve výši 2 376 Kč. Před podáním žaloby, dne [datum], žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil na základě předložených listin následující skutková zjištění:

5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] byla z tohoto účtu byla odeslána na účet č. [č. účtu] platba 8 000 Kč.

6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vč. [právnická osoba] podmínek žalobkyně, bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostní bezúčelovou zápůjčku ve výši 8 000 Kč převodem na bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 820 Kč do [datum]. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. V čl. 2.3. smlouvy byla stanovena výše nákladů věřitele, které byl oprávněn požadovat po spotřebiteli. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník.

7. Z upomínek ze dne [datum] a [datum] a z opakovaných výzev k úhradě ze dne [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně v nich vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek. Odeslání upomínek a výzev nebylo zjištěno.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval písemně žalovaného k úhradě dluhu z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce, výzva byla žalovanému odeslána doporučeně prostřednictvím pošty dne [datum].

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, na jejímž základě žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě celkem částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 820 Kč do [datum]. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou dne [datum].

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o zápůjčce se zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

11. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dle § 86 tohoto zákona měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.

21. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. [spisová značka]).

22. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18).

23. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele… Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

24. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, když k posouzení úvěruschopnosti nepředložila žádné důkazy. K výzvě soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádných tvrzení.

25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce jakýmkoliv způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu (§ 588 o. z.), konkrétně ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Věřitel má v případě absolutně neplatné smlouvy nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny bez jakýchkoliv poplatků, odměn, smluvních úroků aj., a to ve výši zbývající po odečtení souhrnu plateb přijatých od žalovaného.

26. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 8 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný netvrdil ani neprokázal úhradu dluhu, či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem v míře přesahující tvrzení žalobkyně, v řízení zůstal zcela pasivní. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu ve výši 8 000 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (sjednané poplatky, smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.

27. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny v době přiměřené jeho možnostem. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil ani nedoložil ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, tak byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru t.č. v prodlení.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný (požadovaný úrok z prodlení byl pro účely výpočtu procesního úspěchu ve věci kapitalizován ke dni vyhlášení rozhodnutí), kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací