Výrok
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 10 862,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 825,22 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 10 862,88 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] za užití prostředků dálkové komunikace smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 5 500 Kč. Žalobkyně se vedle jistiny ve výši 5 465,56 Kč domáhá zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 90,26 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ 269,40 Kč, smluvního úroku ve výši 5 037,66 Kč a zákonného úroku z prodlení. Stran prověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle interní metodiky, žalobkyní ověřená výše příjmu činila 12 660 Kč, žalobkyně dále prověřila žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů MVČR. Dále vycházela z výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 4 655 Kč dne [datum] a částku 2 000 Kč dne [datum].
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud učinil z předložených listinných důkazů následující skutková zjištění:- z listiny označené jako identifikované příjmy, že žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného a ověřit jeho příjem, že příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného podle této listiny měla činit 12 660 Kč.- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že žalobkyně prohlásila, že k datu [datum] provedla výpočet úvěruschopnosti žalovaného, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu byla uvedena ve výši 12 660 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným byla uvedena 10 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky byla uvedena 1 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení byla uvedena 2 000 Kč, ostatní zbytné výdaje byly uvedeny ve výši 2 000 Kč a nezbytné výdaje 1 000 Kč, rezerva pro výdaje byla uvedena 500 Kč, vypočítané minimální výdaje byly uvedeny 7 110 Kč, disponibilní příjem byl uveden 2 800 Kč.- z výpisu z běžného účtu žalovaného pořízeného automatizovaným systémem [Anonymizováno] za období od [datum] do [datum], že za uvedené období byly na účet žalovaného připsány toliko dvě platby, a to ve výši 902,11 Kč dne [datum] a 12 660 Kč dne [datum]; po tomto období až do [datum] žalovaný neobdržel žádnou další platbu. Za uvedené období pak měl žalovaný výdaje v celkové výši 13 567 Kč.- ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], součástí které jsou všeobecné obchodní podmínky, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 8 500 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané výše úvěru, s poplatkem za volitelnou službu „[Anonymizováno] “ (za expresní vyplacení každé tranše) pro případ, že klient tuto službu aktivoval ve výši 165 Kč a s denním úrokem ve výši 1,066 %, přičemž celková výše RPSN byla uvedena 5 202,85 %. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v souladu s úvěrovou smlouvou v pravidelných denních splátkách, úvěr mohl splácet také v doporučených měsíčních splátkách.- z předpisu denních splátek, že výše denní splátky úvěru byla ve výši 14,70 Kč, první splátka byla splatná dne [datum] a poslední dne [datum].- z autorizace ověření totožnosti a z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, že totožnost žalovaného byla ověřena a autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu] dne [datum] a že žalobkyně žalovanému dne [datum] převedla okamžitým převodem na účet č. [č. účtu] částku 4 500 Kč a 1 000 Kč.- z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému téhož dne předžalobní výzvu s upozorněním, že nezaplatí-li svůj dluh do tří dnů, uplatní svůj nárok žalobou.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 5 500 Kč, které se žalovaný zavázal věřiteli vrátit v denních nebo měsíčních splátkách, spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané výše úvěru, s poplatkem za volitelnou službu „[Anonymizováno] “ ve výši 165 Kč a s denním úrokem ve výši 1,066 %. Žalovaný do dne podání žaloby uhradil žalobkyni na dluh z předmětné úvěrové smlouvy celkem 6 655 Kč. Žalobkyně nahlédla prostřednictvím systému [Anonymizováno] na účet žalovaného a dále tak, že nahlédla do veřejně přístupných rejstříků. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] je zjevné, že za celé toto období obdržel na účet pouze dvě platby, a to 12 660 Kč dne [datum] a 902,11 Kč dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum].
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., která je ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se v tomto případě ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž podle § 86 tohoto zákona měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.
11. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně; k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. [spisová značka]).
12. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18).
13. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele… Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).
14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem neprověřila schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně soudu předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti a výpis z běžného účtu žalovaného pořízený prostřednictvím systému [Anonymizováno], což nelze s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, od nichž neshledává soud v projednávané věci žádného důvodu se odchýlit, posoudit za dostatečné. Z předložených listin je zjevné, že žalobkyně se dostatečně nezabývala ani příjmy, ani výdaji žalovaného. Stran příjmů žalobkyně uvedla, že žalovaný má ověřený čistý měsíční příjem ve výši 12 660 Kč a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného samotným žalovaným že je pak ve výši 10 000 Kč. Toto mělo být zjištěno nahlédnutím na bankovní účet žalovaného prostřednictvím systému [Anonymizováno]. Z výpisu z nahlédnutí na bankovní účet žalovaného se však nepodává, že by měl žalovaný žalobkyní deklarované příjmy. Z výpisu je zjevné, že na účet žalovaného byla za celkové období bezmála tří kalendářních měsíců připsána jediná vyšší částka 12 660 Kč, a to [datum]. Z ničeho se navíc nepodává, že by se mělo jednat o příjem žalovaného, natož pravidelný. Nic dalšího pak žalobkyně ve vztahu k ověření příjmů žalovaného soudu nepředložila. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto jsou ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti uvedeny v celkové měsíční výši 6 000 Kč (z toho 2 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč na půjčky a 3 000 Kč další zbytné a nezbytné výdaje), aniž by byly tyto výdaje blíže specifikované, doložené, a tedy skutečně ověřené.
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že tak zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu (§ 588 o. z.), konkrétně § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat podle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Věřitel má v případě absolutně neplatné smlouvy nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny bez jakýchkoliv poplatků, odměn, smluvních úroků aj., a to ve výši zbývající po odečtení souhrnu plateb přijatých od žalovaného. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný obdržel od žalobkyně jistinu úvěru ve výši 5 500 KČ, a naopak jí do dne podání žaloby uhradil celkem 6 655 Kč, byl žalobou uplatněný nárok žalobkyně soudem v celém rozsahu zamítnut, když žalovaný uhradil více, než činí jistina dluhu.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.