Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 10 921 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 20 921 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 921 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba].) s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr do data splatnosti nevrátil. Pohledávka žalobkyně se skládá z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, který byl splatný dne [datum]. O platební schopnosti žalovaného hradit úvěr neměl právní předchůdce žalobkyně pochybnosti, neboť byl lustrován ve veřejně dostupných databázích. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že s výší uplatněné pohledávky nesouhlasí, neboť žalobkyně dostatečně neprověřila jeho příjmy. Žalobkyni navrhoval smírné řešení, avšak bez úspěchu a v mezidobí se také obrátil na finančního arbitra s žádostí o přezkum. Navrhl, že uhradí jistinu, zákonné úroky z prodlení a nezbytné náklady na právní zastoupení.
3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně vyjádřila s tímto postupem výslovný souhlas a žalovaný se v soudem stanovené lhůtě k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil (podal pouze vyjádření k věci samé, nikoli k rozhodnutí bez jednání), jeho souhlas je tak presumován (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).
4. Soud provedl na základě skutkových zjištění učiněných z níže uvedených listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba]. (dále také jen „věřitel“) a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno], na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit jednorázově do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč před slevou. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním SMS kódu [Anonymizováno] (zjištěno z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno] ze dne [datum], z listiny Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Peněžní prostředky byly zaslány žalovanému převodem na účet ve výši 10 000 Kč dne [datum] (zjištěno z listiny Potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne [datum]). Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dluhu (zjištěno z listiny Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a z listiny Podací lístek – Dopis online ze dne [datum]). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou dne [datum], postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne [datum] (zjištěno z listin Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], z listiny Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z listiny Podací lístek – Dopis online ze dne [datum]).
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle § 2399 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
7. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. Dle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
13. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Po zhodnocení skutkového stavu a aplikaci výše uvedených zákonných ustanovení dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně, která je ve věci na základě postoupení pohledávky aktivně legitimovaná, je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdce žalobkyně řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tuto povinnost stanoví zákon. Právní předchůdce žalobkyně neměl dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, tyto věrohodným způsobem ani neověřil. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je tak dle § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je třeba vypořádat dle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný tak má povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši plnění žalobkyně, tedy ve výši 10 000 Kč. Z vyjádření žalovaného, který uvedl, že je ochoten zaplatit žalobkyni mimo jiné jistinu žalované pohledávky, tedy částku 10 000 Kč, je zjevné, že tuto částku obdržel a že doposud na jistinu neuhradil ničeho. Ani z dalšího obsahu spisu se nepodává, že by žalovaný žalobkyni cokoliv plnil.
16. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit dosud nevrácenou jistinu ve výši 10 000 Kč, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaný v řízení netvrdil ani nedoložil ničeho ke svým majetkovým poměrům a soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od § 160 odst. 1 o. s. ř., proto byl žalovaný zavázaný zaplatit žalobkyni jistinu 10 000 Kč ve lhůtě 3 dnů. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru prozatím v prodlení.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., procesně úspěšnější je ve věci žalovaný, tomuto však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.