Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 361,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za období od 21. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení: jistiny ve výši 22 445,99 Kč; poplatků ve výši 1 500 Kč; úroku v kapitalizované výši 3 107,60 Kč a ve výši 7,2 % ročně z částky 30 307,10 Kč za období od 9. 3. 2024 do zaplacení; zákonného úroku z prodlení do dne 20. 4. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 945,99 Kč za období od 21. 4. 2023 do zaplacení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 28 807,10 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), která má představovat nevrácenou část peněz, které měly být žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené s žalobkyní dne 15. 11. 2019. Dále se domáhá zaplacení částky 1 500 Kč, která má představovat dosud neuhrazené poplatky účtované v souvislosti s předmětnou smlouvou za zaslané výzvy (3 x 500 Kč).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.
4. Ze smlouvy o úvěru a informací o úvěru (čl. 10-12, 19-22) bylo zjištěno, že se účastníci v listopadu 2019 (podpis žalobkyně dne 12. 11. 2019, podpis žalovaného dne 13. 11. 2019) dohodli na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr s limitem do 143 000 Kč, částečně účelově na splacení závazků ze smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 5. 12. 2018 ve výši 22 857,34 Kč plus úroky a poplatky do doby zaplacení, ve zbývající části bezúčelově na účet č. [č. účtu]; účastníci se dohodli na úročení ve výši 7,20 % ročně; žalovaný se zavázal úvěr a úroky splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši 4 429 Kč (poslední splátka ve výši 4 409,49 Kč) do 15. 12. 2022 (první splátka splatná dne 15. 1. 2020); účastníci se dále mimo jiné dohodli na poplatcích za upomínku (300 Kč), za výzvu (500 Kč) a na podmínkách předčasného zesplatnění úvěru (čl. I.7.). Žalovaný ve smlouvě uvedl adresu [adresa], [adresa]. Z oznámení o změně ze dne 24. 4. 2020 (čl. 18) bylo zjištěno, že v období od 15. 5. 2020 do 15. 8. 2020 byl žalovanému umožněn odklad splátek.
5. Z oznámení ze dne 17. 4. 2023 vč. doručenky (čl. 13-14) bylo zjištěno, že tento den žalobkyně vyhotovila oznámení o tom, že ke dni 15. 4. 2023 prohlašuje všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné s odkazem na marné upomínání žalovaného k úhradě dlužné částky, oznámení bylo adresováno žalovanému doručeno dne 20. 4. 2023.
6. Z upomínek a výzev (čl. 14 verte-17) bylo zjištěno, že žalobkyně doručila žalovanému dne 19. 1. 2023 výzvu k úhradě dlužné částky související s předmětným úvěrem, dále vyhotovila dvě další výzvy k zaplacení dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem, vše bylo adresováno na adresu [adresa], [adresa].
7. Z žádosti o úvěr (čl. 22 verte-23) bylo zjištěno, že žádost byla schválena dne 15. 11. 2019, žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 18 500 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů 6 000 Kč, splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů 985 Kč.
8. Z výpisů z účtu (čl. 24-32, 62-84) bylo zjištěno, že žalovaný z úvěrového účtu č. [č. účtu] čerpal dne 18. 11. 2019 částku 21 918,81 Kč na účet č. [č. účtu] a stejného dne částku 121 081,19 Kč na účet č. [č. účtu] (dohromady jde o částku 143 000 Kč). Z výpisu z účtu č. [č. účtu] bylo zjištěno, že ke dni 18. 11. 2019 došlo k úhradě jistiny a úroků na konečný stav 0 Kč s poznámkou „konsolidace úvěru [tel. číslo].
9. Z informace [Anonymizováno] (čl. 33-34) bylo zjištěno, že obsahuje data aktuální ke dni 30. 9. 2019, žalovaný měl aktivní jeden splátkový kontrakt a jeden nesplátkový, jeden nesplátkový kontrakt žalovaný odvolal. Splátkový kontrakt byl poskytnut dne 5. 12. 2018, byl spojen s měsíční splátkou 985 Kč, žalovaný platil splátky řádně a včas, nesplacená jistina byla ve výši 26 595 Kč. Nesplátkový kontrakt (kontokorentní úvěr) byl žalovanému poskytnut 6. 9. 2012, se splácením se nedostal do prodlení (zpráva obsahuje údaje od 10/2017), úvěrový limit činil 15 000 Kč, od června 2019 do srpna 2019 žalovaný úvěrový limit přečerpal o částku mezi 100 – 200 Kč, v září 2019 měl načerpanou částku 14 643 Kč. V květnu 2019 odvolal žádost o kontokorentní úvěr ve výši 36 000 Kč.
10. Ze zprávy [Anonymizováno] (čl. 35-39) bylo zjištěno, že žalovaný neměl nutnost doložit příjem, předschválený limit měl do 300 000 Kč, dle interního hodnocení měl platební kapacitu 9 635,38 Kč.
11. Z výpisu úvěrového účtu (čl. 88-136) bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel, bylo zjištěno, že žalovaný v souvislosti s úvěrem uhradil celkem částku 136 638,89 Kč, dále bylo zjištěno, že žalovaný včas uhradil dvě splátky, následně se dne 15. 3. 2020 dostal do prodlení, dne 23. 3. 2020 mu byl poprvé účtován poplatek ve výši 300 Kč, dne 29. 3. 2020 mu byl poprvé účtován poplatek ve výši 500 Kč, žalovaný se se splácením opakovaně dostával do dlouhodobého prodlení, opakovaně mu byly účtovány poplatky. V březnu 2019 činil rozdíl mezi kreditními a debetními položkami na účtu žalovaného (č. [č. účtu]) zápornou částku cca mínus 509 Kč (26 203,94 – 26 713,50); v dubnu 2019 činil tento rozdíl kladnou částku cca 384 Kč (31 296,61 – 30 912,29); v květnu 2019 činil tento rozdíl zápornou částku cca mínus 563 Kč (31 481,35 – 32 044,67); v červnu 2019 činil tento rozdíl kladnou částku cca 153 Kč (42 207,20 – 42 054,11); v červenci 2019 činil tento rozdíl zápornou částku cca mínus 175 Kč (36 289,34 – 36 465,15) a žalovaný se dostal do nepovoleného debetu; v srpnu 2019 činil tento rozdíl kladnou částku cca 22,72 Kč (33 500 – 33 477,28), což je částka nepovoleného debetu z předchozího měsíce, zůstatek na účtu je 0 Kč; v září 2019 činil tento rozdíl 0 Kč (35 743,96 – 35 743,96), je zřejmé, že žalovaný koncem měsíce prováděl splátky úvěru (kontokorent) a stejný den ji obratem opět načerpal a její část použil stejný den opět ke splacení úvěru (kontokorentu) a obratem ji stejný den opět čerpal zpět; v říjnu 2019 činil tento rozdíl 0 Kč (28 835,75 – 28 835,75); v listopadu 2019 žalovaný čerpal předmětný úvěr, končený zůstatek na účtu je 5 435,84 Kč (157 976,47 – 152 540,63). Žalovanému každý měsíc na účet přicházely dvě platby ze společnosti [právnická osoba]., většinou ve výši 18 500 Kč, tento příjem lze považovat za pravidelný příjem žalovaného (od června 2019 je většina této částka žalovaným obratem využita ke splacení úvěru).
12. Z předžalobní výzvu a poštovního archu (čl. 45, 42) bylo zjištěno, že dne 29. 2. 2024 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva.
13. Ze souboru „[Anonymizováno] “ (elektronicky, netištěno) bylo zjištěno, že obsahuje historii k účtu č. [tel. číslo] za období od [právnická osoba]. 2019 do 10. 11. 2019, soud z tohoto důkazu nečinil relevantní skutková zjištění, jelikož dostatečná zjištění pro rozhodnutí věci učinil z ostatních provedených důkazů.
14. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Účastníci se v listopadu 2019 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla v následujících dnech bezhotovostně částku 143 000 Kč, částečně k účelovému využití (konsolidace předchozího úvěru) a částečně bez konkrétního účelu, žalovaný se zavázal peníze vrátit včetně úroků. Před poskytnutím úvěru žalobkyně od žalovaného zjišťovala informace o příjmech a výdajích, vycházela z historie jeho bankovního účtu, ze které ověřila pravidelnost příjmu žalovaného od společnosti [právnická osoba]., ve výši 18 500 Kč měsíčně, výdaje žalobkyně stanovila na základě výpočtu interního systému, platební kapacitu žalovaného stanovila částkou 9 635,38 Kč. Žalovaný měl v době před poskytnutím úvěru mírně přečerpaný kontokorentní úvěr, tento úvěr měl před poskytnutím úvěru téměř celý vyčerpaný. Zůstatek na účtu žalovaného se na konci měsíců předcházejících poskytnutí úvěru držel na 0 Kč, od března do října 2019 bylo saldo transakcí na účtu žalovaného celkově záporné (cca mínus 680 Kč). Žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil celkem částku 136 638,89 Kč. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalovanému doručeno 20. 4. 2023, předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 2. 2024.
15. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.
16. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.
17. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).
18. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.
19. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
20. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.
21. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení na základě konkretizované výzvy soudu dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).
22. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně řádně ověřila příjem žalovaného na základě dlouhodobé historie transakcí na bankovním účtu, a to ve výši 18 500 Kč měsíčně, současně si opatřila informace o dosavadním úvěrovém zatížení žalovaného. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila výdajovou složku rozpočtu žalovaného, když nepřihlédla k faktickým pravidelným výdajům zřejmým z výpisů z účtu (žalovaný má pravidelně výdaje vyšší než všechny příjmy na účtu, výdaje nejsou nikdy nižší než ověřený příjem), současně nepřiložila dostatečný význam indiciím zpochybňujícím schopnost žalovaného úvěr splatit (v nedávné době přečerpaný kontokorent; z historie transakcí na účtech je zřejmé, že žalovaný opakovaně splácí úvěr úvěrem). Pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného potvrzuje i průběh splácení úvěru, ze kterého je zřejmé, že žalovaný včas uhradil pouze dvě splátky, následně se opakovaně dostával do dlouhodobého prodlení.
23. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žalobkyně při prověření úvěruschopnosti nepostupovala s náležitou odbornou péčí, což vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného.
24. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém podle stejného ustanovení povinen v době přiměřené svým možnostem vrátit pouze poskytnutou jistinu (tj. částku 143 000 Kč), všechny další nároky odvozované z neplatné smlouvy jsou proto nedůvodné. Žalovaný již v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku 136 638,89 Kč, která byla žalobkyní částečně započítávána na položky (úrok, úroky z prodlení, poplatky), na které však žalobkyni nevznikl nárok, jelikož nebyly platně sjednány (jsou zahrnuty v neplatné smlouvě), popř. jsou nedůvodné (k prodlení v době hrazení splátek žalovaným nedošlo). Žalovaný proto uvedenými úhradami již fakticky část jistiny fakticky vrátil. Vzhledem k tomu má žalobkyně nárok na vrácení pouze částky 6 361,11 Kč (143 000 Kč – 136 638,89 Kč), požadavek na zaplacení převyšující částky soud jako nedůvodný zamítl. Soud zamítl jako nedůvodný i požadavek na úhradu poplatků, dále také nárok na smluvní úrok, jelikož tyto nároky nebyly platně sjednány.
25. K úroku z prodlení soud uvádí, že žalobkyně tento nárok nevymezila určitě, když jej požaduje částečně v kapitalizované podobě, přičemž tato kapitalizace má být souhrnem úroku z prodlení z „nezaplacených splátek do zesplatnění“ a „z jistiny a nezaplacených poplatků ve výši 30 307,10 Kč od zesplatnění, tj. ode dne 15. 4. 2023, do dne podání žaloby“. Žalobkyně by musela ve vztahu k úroku z prodlení z nezaplacených splátek jednoznačně uvést, v jaké výši a zejména z jakých konkrétních částek a za jaké konkrétní období je kapitalizovaný složen. Soud nicméně dospěl k (níže odůvodněnému) závěru, že úrok z prodlení lze žalobkyni přiznat až ode dne 21. 4. 2023, což je období, za které již žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení jednoznačně určený z částky 30 307,10 Kč, vzhledem k tomu nebylo nutné uplatněný nárok za předcházející období ze strany žalobkyně upřesnit. Soud úrok z prodlení ve výroku vzhledem k výše uvedenému identifikoval pouze obdobím, nikoliv kapitalizovaným vyjádřením.
26. Ve vztahu k úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že se s ohledem na pasivitu žalovaného neuplatní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, žalobkyně proto má podle § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení z nevrácené části jistiny ode dne 21. 4. 2023 (den následující po doručení oznámení o zesplatnění, které soud hodnotí jako výzvu k vrácení jistiny ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Soud proto zamítl jako nedůvodný nárok na úrok z prodlení za předcházející období.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější, náhrada nákladů mu však nebyla přiznána, jelikož mu v řízení žádné nevznikly.