Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

22 C 133/2026

Soud: Okresní soud v OlomouciDatum rozhodnutí: 16. 9. 2026Č. j.: 22 C 133/2026-83Samosoudce: JUDr. Jan Scheuer Ph.D.Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 11. 2026Předmět řízení: o 74 572,30 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOL:2026:22.C.133.2026.1
neplatnost právního jednáníbezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 322 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení částky 19 422 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 59 744 Kč od 26. 7. 2025 do 22. 9. 2025 ve výši 1 110,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 57 744 Kč od 23. 9. 2025 do 11. 11. 2025 ve výši 909,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 56 744 Kč od 12. 11. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 17 828,30 Kč, úroku ve výši 72,85 % ročně z částky 49 392,88 Kč od 26. 7. 2025 do 18. 8. 2025 ve výši 2 299,20 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 49 392,88 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celková výše tohoto úroku za dobu od 26. 7. 2025 dosáhne částky 185 817,60 Kč.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 55 346,34 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. [hodnota] uzavřené s žalobkyní dne 6. 1. 2025, přičemž součástí této částky jsou i přirostlé úroky (ke dni zesplatnění 8 953,46 Kč). Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil celkem částku 12 678 Kč.

2. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě informací od žalovaného, lustrací v databázích (ISIR, SOLUS, NRKI), pravidelný příjem byl na základě výpisů z účtu stanoven ve výši 24 742 Kč měsíčně, výdaje byly stanoveny podle údajů uvedených žalovaným (nájem a inkaso ve výši 4 621 Kč) a s přihlédnutím k životnímu minimu.

3. Dále se žalobkyně domáhá částky 998 Kč jako smluvních pokut (2 x 499 Kč), které byly sjednány v uvedené smlouvě za pozdní splátky č. 4 a 5. Z důvodu prodlení s těmito splátkami se dále domáhá částky 400 Kč (2 x 200 Kč) jako náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Žalobkyně všechny výše uvedené částky zaokrouhlila tak, že požaduje celkem pouze 56 744 Kč.

4. Dále se žalobkyně domáhá částky 17 828,30 Kč jako smluvní pokuty za prodlení s úhradou nové jistiny úvěru od 12. 11. 2025 do data vyhotovení žaloby (8. 6. 2026).

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím relevantním skutkovým zjištěním.

7. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 6. 1. 2025, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč; žalovaný se zavázal uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem vrátit (zjištěno ze smlouvy a z dokladu o vyplacení).

8. Z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil částku 12 678 Kč (dále zjištěno i z karty klienta).

9. Žalobkyně se před poskytnutím úvěru nezabývala faktickými výdaji žalovaného, resp. tyto při hodnocení úvěruschopnosti nijak nezohlednila (zjištěno z tvrzení žalobkyně). V období od září do prosince 2024 obdržel žalovaný měsíční mzdu v průměrné výši cca 24 850 Kč měsíčně (zjištěno z potvrzení o příchozích úhradách).

10. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).

11. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.

12. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dne 6. 1. 2025 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 50 000 Kč, žalovaný se zavázal k jejímu vrácení společně s úrokem. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické výdaje žalovaného. Žalovaný již v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil 12 678 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů.

13. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného porušila odbornou péči, když se nijak nezabývala jeho faktickými výdaji (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).

16. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025).

17. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Soud provedl zúčtování bezdůvodného obohacení, resp. zohlednil platby žalovaného, kterými již poskytnutou jistinu fakticky vracel. Žalovaný je v tomto případě povinen vrátit ještě částku 37 322 Kč (50 000 Kč mínus 12 678 Kč). Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, smluvní pokuty, náklady), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný nespecifikoval svoje finanční možnosti (byl v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizované hodnotě příslušenství (v případě běžícího příslušenství „do zaplacení“ vycházel z kapitalizace ke dni vydání rozhodnutí). Takto hodnoceno byl částečně úspěšnější žalovaný (cca 59 %). Soud však žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal podle § 150 o. s. ř. z důvodu zvláštního zřetele spočívajícího v tom, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly (náhradu mu nelze přiznat, ač na ní má právo).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací