Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 14 290 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 521,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve prospěch účtu č. [účet], VS: 2411013325.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 13. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. po prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve výši 10 000 Kč dne 19. 8. 2022. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11Kč a úroku ve výši 295,89 Kč, a to nejpozději do 16. 8. 2023. Žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že:- formulářem pro standardní informace, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno], dodatkem ke smlouvě ze dne 11. 8. 2023, potvrzením o platbách a přípisem [banka] ze dne 26. 5. 2025- mezi společností [právnická osoba]., a žalovaným byla dne 19. 8. 2022 uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl věřitel žalovanému dne 19. 8. 2022 částku 10 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. [č. účtu], žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky s úrokem ve výši 36 % p. a., tj. v částce 295,89 Kč, a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 397,94 Kč, celkem tedy částku 11 693,83 Kč do 30ti dnů od odeslání finančních prostředků ve prospěch účtu žalovaného, pro případ překročení doby splatnosti strany sjednaly poplatek ve výši 3 994,11 Kč, celkem byl tedy žalovaný povinen zaplatit věřiteli částku 14 290 Kč- smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2025 – žalobkyně se stala právním nástupcem věřitele z titulu pohledávky s přísl. vůči žalovanému, což původní věřitel žalovanému řádně oznámil- výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 4. 2025 vč. podacího lístku – žalovaný byl vyzván PZ žalobkyně k úhradě uplatněné pohledávky pod hrozbou žaloby4. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:Mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným byla dne 19. 8. 2022 uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl věřitel žalovanému dne 19. 8. 2022 částku 10 000 Kč ve prospěch účtu č. [č. účtu], žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky s úrokem ve výši 36 % p. a., tj. v částce 295,89 Kč, a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 397,94 Kč, celkem tedy částku 11 693,83 Kč do 30ti dnů od odeslání finančních prostředků ve prospěch účtu žalovaného, pro případ překročení doby splatnosti strany sjednaly poplatek ve výši 3 994,11 Kč, celkem byl tedy žalovaný povinen zaplatit věřiteli částku 14 290 Kč. Žalobkyně se stala právním nástupcem věřitele z titulu pohledávky s přísl. vůči žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025, což bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 6. 4. 2025. Žalovaný svoji povinnost nesplnil ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatelský úvěr a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.19. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.20. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru.21. Důsledkem absolutní neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku a v souladu s 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému částku 10 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o případné ostatní sjednané platby. V daném případě však žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho, tudíž je povinen celou částku ve výši 10 000 Kč žalobkyni vrátit jakožto své bezdůvodné obohacení. Z uvedeného důvodu tedy soud žalobě v rozsahu výroku I. tohoto rozsudku vyhověl a ve zbývající části žalobu zamítl.22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud žalobkyni, která byla v rozsahu 70 % uplatněného nároku úspěšná přiznal v rozsahu rozdílu úspěchu do neúspěchu účelně vynaložené náklady řízení, a to v rozsahu 40 % ve výši 3 521,80 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně ve výši 8 804,50 Kč představují soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 5 100 Kč podle §7 vyhl.č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů za 3 úkony právní služby, 3 x RP á 450 Kč, tj. 1 350 Kč podle §§ 11, 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a dále 21 % DPH ve výši 1 354,50 Kč.23. Místo plnění určil soud k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.24. Ve výroku IV. soud uložil žalobkyni povinnost k doplacení soudního poplatku dle položky 1 písm. a), položky 2 odst. 3 Sazebníku k zák. č. 549/199 Sb. ve znění pozdějších předpisů.