Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 70 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 25 089,98 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 84 972 Kč ve výši 11,5 % ročně od 20. 3. 2026 do zaplacení, s úrokem ve výši 70,66 % ročně z částky 70 000 Kč od 20. 3. 2026 do 12. 4. 2026 ve výši 3 163,20 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 13. 4. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 3. 2026 dosáhne částky 204 076,80 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 530,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 7. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 95 089,98 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 12. 2025 úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 5 383 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 70,66 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni pojistné na pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 659 Kč měsíčně, dále byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 18. 3. 2026 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 82 256,66 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 10 117,98 Kč. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku ve výši 70,66 % ročně z částky 70 000 Kč od 20. 3. 2026 do 12. 4. 2026 ve výši 3 163,20 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 13. 4. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 3. 2026 dosáhne částky 204 076,80 Kč, pojištění ve výši 1 318 Kč a zákonného úroku z prodlení. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k jednání nařízenému na den 24. 9. 2026 se bez omluvy nedostavil, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; z prohlášení klienta, že dne 9. 12. 2025 žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku; z hodnocení klienta, že ke dni 9. 12. 2025 měl žalovaný čistý měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba]. 44 800 Kč, jeho výdaje činily celkem 12 297 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 4 860 Kč a za bydlení 7 437 Kč; uvedl, že není druhá osoba v domácnosti; je ženatý, ale s manželkou nežije; v domácnosti nežijí děti; má maturitu a bydlí ve státním/obecním bydlení; měsíčně žalovanému zbyde 31 503 Kč. z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 9. 12. 2025 standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně úroku a celkové částky, kterou žalovaný zaplatí, tedy 170 064 Kč; z karty klienta, že rekapituluje obsah závazku ze smlouvy č. [hodnota] a že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně ani včas, když neuhradil ničeho, opakovaně byl o zaplacení upomínán a zbývá doplatit žalobkyni celkem 127 929,37 Kč; z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 12. 2025, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 12. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 170 064 Kč ve 36 měsíčních splátkách ve výši 5 383 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 70,65 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. a 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; z Informačního dokumentu o pojistném produktu [Anonymizováno], z Informace o pojištění, z potvrzení o pojištění, že žalovaný přistoupil k pojistné smlouvě, sjednané mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]., a zavázal se platit měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 659 Kč. ze základní informace o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS (informace o vyplacení), důkazů o přijaté sms a informací ohledně podpisu na dálku, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím jedinečného kódu, který byl žalovanému za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut; z oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře, že žalobkyně přípisem ze dne 11. 12. 2025 oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] a došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek; dle splátkového kalendáře, že žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru č. [hodnota] předepsáno 36 měsíčních splátek po 5 383 Kč; z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 10. 12. 20252 a přílohy č. 1 návrhu smlouvy o úvěru č. [hodnota] – Pojištění schopnosti splácet úvěr, včetně informačního dokumentu o pojistném produktu, přihlášky do pojištění a pojistných podmínek, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru distančním způsobem a přistoupil ke skupinovému pojištění, měl sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr s pojistným 659 Kč měsíčně; z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 70 000 Kč dne 10. 12. 2025 pod VS [var. symbol]; z výzvy k zaplacení ze dne 16. 3. 2026, 12. 2. 2026, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 18. 3. 2026, že žalobkyně požaduje na základě tohoto oznámení úhradu částky ve výši 84 972, a to do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení; z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván přípisem ze dne 29. 6. 2026 k úhradě dlužné částky 84 972 Kč s příslušenstvím, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne 29. 6. 2026; z listin předložených žalobkyní k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to: z potvrzení o provedené platbě, že dne 5. 12. 2025 byla žalovanému zaplacena na jeho účet částka 44 836 Kč od společnosti [právnická osoba]. s popisem zaměstnanci [Anonymizováno]; z kopie průkazu o povolení trvalého pobytu žalovaného, že žalovaný poskytl žalobkyni k ověření své totožnosti průkaz o povolení trvalého pobytu č. , Anonymizováno z výpisu z NRKI pro osobu žalovaného k datu 9. 12. 2025, že ve vztahu k žalovanému jsou evidovány pro splátkové operace 4 existující kontrakty, 3 odmítnuté žádosti, 1 odvolaná žádost, 15 ukončených kontraktů; pro nesplátkové operace 2 odmítnuté žádosti a 1 ukončený kontrakt; pro kartové operace1 existující kontrakt, 1 odmítnutý kontrakt a 1 ukončený kontrakt; celková měsíční splátka žalovaného činí 14 878 Kč, celková zbývající částka ke splacení 331 789 Kč, celková nesplacená částka 52 510 Kč celkový limit karetních operací je 50 000 Kč, celková zbývající částka ve vztahu ke karetním operacím je 47 672 Kč a celková nesplacená částka 2 500 Kč;4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 9. 12. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 170 064 Kč ve 36 měsíčních splátkách ve výši 5 383 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 70,65 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. a 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Sjednáno bylo pojištění schopnosti splácet úvěr s pojistným 659 Kč měsíčně. Za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného si žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru obstarala potvrzení o platbě ve výši 44 836 Kč připsané na účet žalovaného 5. 12. 2025, průkaz o povolení trvalého pobytu žalovaného, výpis z registru NRKI (kde jsou ve vztahu k žalovanému evidovány pro splátkové operace 4 existující kontrakty, 3 odmítnuté žádosti, 1 odvolaná žádost, 15 ukončených kontraktů; pro nesplátkové operace 2 odmítnuté žádosti a 1 ukončený kontrakt; pro kartové operace1 existující kontrakt, 1 odmítnutý kontrakt a 1 ukončený kontrakt; celková měsíční splátka žalovaného činí 14 878 Kč, celková zbývající částka ke splacení 331 789 Kč, celková nesplacená částka 52 510 Kč celkový limit karetních operací je 50 000 Kč, celková zbývající částka ve vztahu ke karetním operacím je 47 672 Kč a celková nesplacená částka 2 500 Kč) a dále vycházela z údajů, sdělených žalovaným (ke dni 9. 12. 2025 měl žalovaný čistý měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba]. 44 800 Kč, jeho výdaje činily celkem 12 297 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 4 860 Kč a za bydlení 7 437 Kč; uvedl, že není druhá osoba v domácnosti; je ženatý, ale s manželkou nežije; v domácnosti nežijí děti; má maturitu a bydlí ve státním/obecním bydlení; měsíčně žalovanému zbyde 31 503 Kč). Žalovaný čerpal úvěr dne 10. 12. 2025, neuhradil však ničeho. Žalobkyně přistoupila dne 18. 3. 2026 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 10 117,98 Kč. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku ve výši 70,66 % ročně z částky 70 000 Kč od 20. 3. 2026 do 12. 4. 2026 ve výši 3 163,20 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 13. 4. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 3. 2026 dosáhne částky 204 076,80 Kč, pojištění ve výši 1 318 Kč a zákonného úroku z prodlení. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění ze dne 29. 6. 2026, který byla odeslána prostřednictvím pošty téhož dne, žalovaný nereagoval.5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.17. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.18. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem. Dále žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil výši svých příjmů, doložil je však pouze jedním potvrzením o platbě ze dne 5. 12. 2025 od zaměstnavatele. Žalobkyně si nevyžádala ani výpis z účtu žalovaného. Žalobkyně současně v rámci hodnocení klienta uvedla, že jeho výdaje činily celkem 12 297 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 4 860 Kč a za bydlení 7 437 Kč. Sám žalovaný uvedl, že není druhá osoba v domácnosti; je ženatý, ale s manželkou nežije; v domácnosti nežijí děti; má maturitu a bydlí ve státním/obecním bydlení; měsíčně žalovanému zbyde 31 503 Kč. Tyto údaje, které žalovaný poskytl, žalobkyně žádným způsobem neověřovala, jediné potvrzení o platbě nemůže sloužit k ověření úvěruschopnosti žalovaného, výdaje pak žalobkyně neověřovala vůbec. Z výpisu NRKI navíc jednoznačně vyplývá, že žalovaný již měl větší objem úvěrů a splácel značně vysoké splátky. Toto žalobkyně rovněž žádným způsobem neprověřila. Není zřejmé, z čeho žalobkyně vycházela při stanovení výdajů žalovaného. Žalovaný také neuvedl žádné další výdaje nad rámec shora uvedených, přestože zcela jistě vynakládá prostředky také za dopravu, mobilní telefon a disponuje také emilovou adresou, tedy lze předpokládat i náklady na internetové připojení či data v mobilu. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Žalobkyně ničeho nedoplnila ani na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., která byla učiněna při jednání dne 24. 9. 2026. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.19. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších nákladů či příslušenství, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.20. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 10. 12. 2025 částku ve výši 70 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru. Žalobkyně pak tvrdila, že žalovaný ničeho neuhradil, tento byl v řízení zcela pasivní a žádnou, byť částečnou úhradu sám netvrdil ani neprokazoval. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené částky ve výši 70 000 Kč.22. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.23. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvních pokut. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 106 952,13 Kč. Žalobě bylo vyhověno co do celkové částky 70 000 Kč, zamítnuta byla co do částky 36 952,13 Kč, úspěch žalobkyně tedy činí 65,45 % a úspěch žalovaného 34,55 %. Žalobkyně má nárok na náhradu 30,9 % nákladů řízení (65,45 % - 34,55 %). Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 4 755 Kč, odměnu advokáta ve výši 19 760 Kč (4 x 4 940 Kč) dle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva se základním právním a skutkovým rozborem a účast u jednání dne 24. 9. 2026), paušální náhradu účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 4 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení dále představuje DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 4 527,60 Kč, neboť zmocněnec žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkové náklady řízení tak činí 30 842,60 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v daném řízení procesně úspěšná toliko co do 30,9 % sporu, přiznal jí soud náklady řízení ve výši odpovídající tomuto procesnímu úspěchu ve věci samé, což představuje náklady řízení ve výši 9 530,30 Kč. O lhůtě plnění soud rozhodoval ve výroku III. rozsudku taktéž dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. O místu plnění ve výroku III. soud rozhodoval dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Podmínka pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. byla splněna.