26 C 60/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 664 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému dne 20. 6. 2024 spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč splatný dne 23. 7. 2024. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný úvěr ve sjednané době nesplatil ani po urgencích. Žalovaný byl vyzýván marně ke splacení celého úvěru předžalobní výzvou ze dne 26. 8. 2024. Žalobkyně proto požaduje částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a sjednaným obchodním úrokem, částku 1 984 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu ve výši 1 680 Kč (0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 24. 7. 2024 do dne podání návrhu) a částku 4 842 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně a žalovaný se k jednání soudu dne 24. 7. 2025 bez omluvy nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Soud učinil z provedených důkazů, následující skutková zjištění:- z výplatního lístku žalovaného za měsíc 4/2024, 2/2024 a 3/2024 bylo zjištěno, že žalovaný obdržel čistou mzdu v období 4/2024 ve výši 38 702 Kč; v období 2/2024 ve výši 37 088 Kč a v období 3/2024 ve výši 35 453 Kč;- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 6. 2024 a sazebníku poplatků bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky řízení, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, že sjednaný úrok z úvěru činil 39 % ročně, který se žalovaný zavázal hradit ode dne poskytnutí úvěru do doby vrácení úvěru, a že žalovaný se dále zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 984 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 30 dnů. Za prodloužení splatnosti o 15 dnů byl sjednán poplatek ve výši 20 % jistiny úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s plněním svého závazku si strany smlouvy sjednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni všechny náklady, které jí vznikly v důsledku prodlení, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. V čl. 7.4 smlouvy si strany sjednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku, 1 500 Kč za náklady spojené s předáním pohledávky inkasní agentuře, dále náhradu účelně vynaložených nákladů na odeslání elektronické upomínky emailem ve výši 31 Kč za každou emailovou zprávu, max. 40 zpráv a 40 Kč za každý i nespojený hovor, max. 40 hovorů;- z posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně zjišťovala osobní údaje žalovaného, údaje o jeho zaměstnavateli – zedník, výši příjmu 37 081 Kč, pokud jde o výdaje, tyto zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 8 000 Kč, energie 0, osobní výdaje ve výši 5 725 Kč a výdaje na jiné půjčky ve výši 0 Kč, tj. celkem 13 725 Kč, rozdíl příjmů a výdajů činil 23 356 Kč, dále žalobkyně provedla tzv. preskóring s kladným výsledkem, vypočetla volné prostředky žalovaného ve výši 18 841 Kč, provedla lustraci žalovaného v CEE (neměl exekuci), ISIR (0 záznamů), registru úvěrů REPI (celkem po splatnosti 0 Kč, napůjčováno: 41 000 Kč, zbývá 41 840 Kč, otevřených smluv: 2, otevřeno vymáháni: 0) a registru kradených dokladů MV ČR (0 záznamů). Výsledek posouzení úvěruschopnosti byl „vyhovuje“. Z posouzení úvěruschopnosti se dále podává, že šlo o opakovanou žádost;- z předsmluvních informací bylo zjištěno, že byly podepsány žalovaným dne 20. 6. 2024 a obsahovaly základní vlastnosti úvěru, náklady úvěru a další právní aspekty;- z výpisu CEE ze dne 20. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádné exekuce;- z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba bylo zjištěno, že žalovaný dne 28. 5. 2024 zaslal žalobkyni částku 1 Kč;- z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 20. 6. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč;- z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 19. 3. 2011;- z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného;- z upomínky ze dne 31. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně sepsala upomínku, kterou žalovaného vyzývala k úhradě částky 10 690 Kč nejpozději do 5. 5. 2024;- z upomínky ze dne 13. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně sepsala upomínku, kterou žalovaného vyzývala k úhradě částky 13 033 Kč nejpozději do 18. 8. 2024;- z rozpisu účelně vynaložených nákladů na upomínky bylo zjištěno, že náklady na 1. upomínku činily 450 Kč, na 2. upomínku 650 Kč a náklady inkaso činily 1 500 Kč, náklady na 1 email činily 31 Kč, celkem činily 1 188 Kč (33 Kč x 36), náklady na 1 SMS činily 33 Kč, celkem činily 1 054 Kč (31 Kč x 34). Celkem účelně vynaložené náklady činily 4 842 Kč;- z poslední výzvy před žalobou ze dne 26. 8. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 15 747 Kč do 2. 9. 2024. Výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 26. 8. 2025.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 6. 2024 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru. Jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému, a to ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně příslušenství ke dni splatnosti úvěru do 23. 7. 2024. Strany se dohodly, že v případě porušení povinností žalovaného, je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán na částku 1 984 Kč. Strany si dále sjednaly, že v případě zaslání upomínek je žalovaný povinen uhradit částku 450 Kč za zaslání první upomínky, částku 650 Kč za zaslání druhé upomínky, a za vymáhání pohledávky může žalobkyně požadovat po žalovaném náhradu nákladů spojených s tímto vymáháním. Žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení s náklady ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobkyně vyčíslila na 4 842 Kč. Předžalobní upomínku žalovanému zaslala dne 26. 8. 2024. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z příjmu 37 081 Kč, doloženého výplatními páskami za 2-4/2024. Pokud jde o výdaje, tyto dle posouzení úvěruschopnosti zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 8 000 Kč, energie 0, osobní výdaje ve výši 5 725 Kč a výdaje na jiné půjčky ve výši 0 Kč, tj. celkem 13 725 Kč, nebyly však ničím doloženy. Dále žalobkyně provedla tzv. preskóring s kladným výsledkem, provedla lustraci žalovaného v CEE (neměl exekuci), ISIR (0 záznamů), registru kradených dokladů MV ČR (0 záznamů) a registru úvěrů REPI, v němž bylo uvedeno, že žalovaný má napůjčováno: 41 000 Kč, zbývá 41 840 Kč, otevřených smluv: 2, otevřeno vymáháni 0.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

8. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. V posuzované věci žalobkyně prokázala, že posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě údajů zjištěných od žalovaného, konkrétně z výplatních pásek žalovaného za měsíce 2-4/2024, z lustrace v CEE a vlastního „scoringu“. Soud s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno žalobkyní řádně a s odbornou péčí. Zejména žalobkyně neprokázala, že dostatečným způsobem prověřovala a zejména jakýmkoliv způsobem ověřila výdaje žalovaného, a to tím spíše za situace, kdy měla informaci o tom, že žalovaný splácí i jiné úvěry/zápůjčky, když v registru úvěrů REPI bylo uvedeno, že žalovaný má napůjčováno: 41 000 Kč, zbývá 41 840 Kč, otevřených smluv: 2, otevřeno vymáháni 0. Přesto splátka jiné půjčky nebyla zohledněna, když v rámci celkových výdajů 13 725 Kč, jak je uvedeno shora, byla na jiné půjčky uvedena částka 0 Kč. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu (§ 588 o. z.), konkrétně ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání.

17. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 8 000 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

18. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení celkové částky 11 075,14 Kč (včetně veškerého příslušenství a zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí), v rozsahu 8 000 Kč bylo žalobě vyhověno, co do zbývající částky byla žaloba zamítnuta. V řízení byl tedy převážně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.