Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do návrhu žalobkyně na zaplacení částky 4 945 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 945 Kč ve výši 14,75 % p. a. od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 947, 22 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 945 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno] ‘[Anonymizováno] [právnická osoba]., uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit nejpozději do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 619,52 Kč a s úrokem ve výši 325,48 Kč. Tuto svou povinnost žalovaný nesplnil ani přes zaslané upomínky. Pojhledávka za žalovaným byla postoupena dne [datum] na společnost [právnická osoba]. a následně téhož dne na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nijak nerozporoval.
3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Společnost [Anonymizováno] ‘[Anonymizováno] [právnická osoba]., IČ [IČO], se žalovaným dne [datum] sjednali smlouvu o spotřebitelskjém úvěru č. [spisová značka], jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 36 % ročně, tj. 325,48 Kč, a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 619,52 Kč žalobkyni vrátit do 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků žalovanému (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] ze dne [datum], včetně obchodních podmínek, Formulář pro informace o spotřebitelském úvěru, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný požádal o prodloužení doby splatnosti do [datum] a v tomto směru s ním z a poplatek 1 515 Kč byl uzavřen dne [datum] dodatek ke smlouvě (Dodatek ke smlouvě o půjčce z [datum]). Předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému platbou na jeho bankovní účet č. [č. účtu] částku 11 000 Kč dne [datum] (Potvrzení o provedení transakce ze dne [datum], potvrzení o držiteli bankovního účtu). Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba]., IČ [IČO]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba]., jako postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., IČ [IČO žalobkyně], jako postupníkem a novým věřitelem, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu postupovaných pohledávek, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy - seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze [datum]). Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne).
4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným si sjednali smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla tato žalovanému částku 11 000 Kč dne [datum], kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit do 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků žalovanému spolu s úrokem ve výši 36 % ročně, tj. 325,48 Kč, a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 619,52 Kč. Žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě splatnosti, ani v prodloužené lhůtě do [datum], žalobkyni nevrátil, neuhradil ničeho. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
17. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když toliko uvedla, že žalovaný dal souhlas se zpracováním osobních údajů a také souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhla žalobkyně žádných dalších důkazů.
18. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
19. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně dospěla k informacím, se kterými dle svého tvrzená pracovala, a jakým způsobem tyto informace ověřila. Žalobkyně svá tvrzení v tomto směru nedoplnila a ani neoznačila žádné důkazy k prokázání splnění své zákonné povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a sama se tak zbavila práva být soudem poučena dle § 118a o. s. ř. ve smyslu § 5 o. s. ř. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že řádně a úplně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet.
20. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
22. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
23. Z provedených důkazů bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku v e výši 11 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný neuhradil na jistinu ničeho. Soud tedy uzavírá, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit částku 11 000 Kč.
24. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
25. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku, ani poplatků. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 947,22 Kč, přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 945 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne [datum] a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 400 Kč ve výši 294 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obvyklá pariční, třídenní, místo plnění bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.