Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

29 C 76/2026

Soud: Okresní soud v OlomouciDatum rozhodnutí: 27. 8. 2026Č. j.: 29 C 76/2026-93Samosoudkyně: Mgr. Sylva TeličkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 27. 10. 2026Předmět řízení: o 13 780 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOL:2026:29.C.76.2026.1
neplatnost právního jednánínáklady řízeníbezdůvodné obohaceníneplatnost smlouvydokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpodnikatel
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (37) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 780 Kč ve výši 12 % p. a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 270,69 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, [Anonymizováno] [Anonymizováno] a.s., IČO: [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být právnímu předchůdci žalobkyně splacen s úrokem 40 % p. m. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný byl lustrován v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě těchto lustrací nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaný úvěr v době jeho splatnosti ani později neuhradil, a proto po něm požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku v kapitalizované výši 3 780 Kč, celkem 13 780 Kč. Dne [datum] byla žalovanému odeslána předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřela se žalovaným dne [datum] na základě jeho žádosti smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se zavázal poskytnou žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí tohoto spotřebitelského úvěru úrok ve výši 40 % p. m., když se jedná o bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a možnosti opakovaného čerpání splacené části úvěru (Žádost o spotřebitelský úvěr, Smlouva o spotřebitelském úvěru č.. [Anonymizováno], Všeobecné obchodní podmínky). Dne [datum] zaslal právní předchůdce žalobkyně částku 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] (Potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], Sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum]). Z důvodu neplnění smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila spotřebitelský úvěr č. [hodnota] a tuto skutečnost oznámila žalovanému písemně dne [datum] (Zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne [datum]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dopisem ze dne [datum] (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu postoupených pohledávek a vyčíslení kupní ceny, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Právní zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ze dne [datum] (Předžalobní výzva ze dne [datum], Potvrzení o podání zásilky ze dne [datum]).

4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě zaslala dne [datum] na bankovní účet žalovaného částku 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit poskytnutý úvěr s úrokem 40 % p. m. a úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, jako revolvingový. Žalovaný neplnil řádně smluvní podmínky a právní předchůdkyně žalobkyně tak celý dluh dne [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalovaný ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum] spolu s předžalobní výzvou žalobkyně. Žalovaný žalobkyni ani její právní předchůdkyni na předmětný úvěr nezaplatil ničeho.

5. Soud v rámci právního posouzení vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, avšak pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud však dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

7. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

8. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když z předložených listin vygenerovaných samotnou žalobkyní (žádost o poskytnutí úvěru) není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně dospěla k informacím zde uvedeným a jakým způsobem tyto informace ověřovala. Žalobkyně svá tvrzení v tomto směru nedoplnila a ani neoznačila žádné důkazy k prokázání splnění své zákonné povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, přestože k tomu byla soudem vyzvána usnesením ze dne 4. 8. 2026, č. j. 29 C 76/2026-45. Žalobkyně na uvedené usnesení nijak nereagovala, k nařízenému jednání se nedostavila a sama se zbavila práva být soudem poučena dle § 118a o. s. ř. ve smyslu § 5 o. s. ř. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že řádně a úplně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet.

9. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pro nadbytečnost se tedy soud nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku z důvodu výše smluvního úroku, ačkoli sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) se již na první pohled jeví jako zjevně rozporný s dobrými mravy.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

11. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 10 000 Kč. Podle žalobkyně žalovaný ničeho neuhradil. Sám žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal jakoukoli výši úhrady, soud proto žalovanému uložil uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč.

13. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný k otázce svých platebních možností ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

14. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku, případně sjednaných poplatků a smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to soud konstatuje, že procesní úspěch žalobkyně činí 72,57 % a neúspěch pak 27,43 %. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, dále pak třemi úkony právní služby dle § 14b vyhl. č. 177/1994 Sb., a to za převzetí a přípravu zastoupení ve výši 400 Kč, za jednoduchou výzvu k plnění ze dne [datum] ve výši 400 Kč a za podání žaloby dne [datum] ve výši 400 Kč. Dále pak žalobkyni náleží 3x paušál ve výši 100 Kč a 21 % DPH. Při zohlednění procesního úspěchu tak žalobkyni náleží na nákladech řízení částka ve výši 1 270,69 Kč. Lhůtu splatnosti určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obvyklou třídenní, platební místo pak dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací