Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 14 316,63 Kč s příslušenstvím. V žalobě, jakož i jejím doplnění ze dne 4. 3. 2025 a 1. 4. 2025 nakonec ujednotil vylíčení rozhodujících skutečností tak, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen věřitel), uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen Smlouva 1) na koupi zboží. Na základě této smlouvy žalovaný požádal, aby mu byl dále poskytnut revolvingový úvěr, což se stalo formou uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen Smlouva 2), s jejímž uzavřením byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 20 000 Kč a vydána úvěrová karta. Úvěr byl čerpán dne 6. 5. 2009 bezhotovostně a jednorázově v plné výši 20 000 Kč. Žalobou uplatněná částka představuje dluh pouze z titulu této Smlouvy 2. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2017. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Z ní žalobce dále požadoval zaplacení smluvního úroku v roční sazbě 13,34 % od 24. 11. 2015 do zaplacení a rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení od 23. 11. 2015 do zaplacení. Žalobce dále uvedl, že před zesplatněním úvěru dne 1. 11. 2009 dlužník uhradil pět splátek v celkové výši 5 158,45 Kč (a to vždy patnáctého dne měsíců června až října roku 2009), z níž na jistinu bylo započítáno 3 816,51 Kč. Po zesplatnění potom žalovaný uhradil dalších celkem 37 000 Kč a to v rozmezí říjen 2012 až listopad 2015.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru č. [hodnota], výpisem ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 5. 10. 2009, transakční historií, ukončením smlouvy, přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek a touto smlouvou. Z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázáno, že pohledávka z titulu Smlouvy 2 byla v této příloze specifikována pouze ve výši 1 113,60 Kč. Ze zesplatnění dluhu – ukončení smlouvy má soud za prokázáno, že věřitel ke dni 1. 11. 2009 zesplatnil dluh z titulu Smlouvy 2 z důvodu prodlení s úhradou tří měsíčních splátek. Z výpisu ke smlouvě č. [hodnota] jakož i transakční historie má soud za prokázáno, že revolvingový úvěr byl čerpán jednorázově a bezhotovostně dne 6. 5. 2009. Z transakční historie pak má soud za prokázáno, že dlužník uhradil dne 15. 6. 2009 splátku ve výši 1 036,23 Kč, 15. 7. 2009 splátku ve výši 1 033,98 Kč, 15. 8. 2009 splátku ve výši 1 031,71 Kč, 15. 9. 2009 splátku ve výši 1 029,42 Kč a 15. 10. 2009 splátku ve výši 1 027,11 Kč. V těchto měsících mu přesto byly účtovány smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky jakož i poplatky za odeslání upomínky.
4. Prokázaný skutkový stav pro vyhovění žalobě neobstojí. Soud ani na základě žalobcem vylíčených rozhodujících skutečností a ani po provedeném dokazování nedospěl k jinému závěru, než že žalobě nelze vyhovět, neboť žalobce dostatečným způsobem a v dostatečném rozsahu nevylíčil všechny rozhodující skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dojít, po jejich prokázání, k závěru, že dluh žalovaného představuje právě částku uplatněnou žalobou. Předně nutno mít na paměti, že žalobce prokázal, že pohledávka na něho přešla na základě postoupení od původního věřitele pouze ve výši 1 113,60 Kč. K námitce žalobce, že pohledávka je specifikována doplňujícími listinami neobstojí; jednak proto, že žalobce ani na výzvu soudu tyto listiny nepředložil, ale jednak proto, že smlouva o postoupení nikterak zvlášť neupravuje formu specifikace jednotlivých pohledávek uvedených v příloze případným odkazem na takové další listiny. Pakliže by tedy měla být žaloby důvodná alespoň co do částky 1 113,60 Kč, bylo třeba, aby žalobce vysvětlil, co konkrétně tato částka představuje. Z okolností projednávané věci totiž po provedeném dokazování vyplynulo, že je vůbec dána pochybnost o existenci dluhu, který patrně vznikl a narůstal na základě zesplatnění revolvingového úvěru. Z dokazování vyplynulo, že dlužník po čerpání úvěru v květnu 2009 uhradil splátky v červnu až říjnu 2009, a není tedy zřejmé, na základě čeho věřitel přistoupil dne 1. 11. 2009 k zesplatnění. Toto mohl žalobce u ústního jednání vysvětlit uvedením výše sjednaných splátek dle Smlouvy 2 a jejich splatnosti, to se ovšem, ani po výzvě soudu nestalo. Přitom žalobce dokonce ani nepředložil samotnou Smlouvu 2, z níž by tyto skutečnosti zcela jistě zjištěny byly. Soud tedy uzavírá, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně podmínek a obsahu Smlouvy 2, z níž dovozuje pohledávku touto žalobou uplatněnou. Je nanejvýš pravděpodobné, že vzhledem ke stáří obou předmětných smluv žalobce již dnes nedisponuje takovými důkazy, jimiž by svůj nárok alespoň řádně vysvětlil a popsal, natož prokázal. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu zamítnul a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, protože procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné nevznikly.