Výrok
I. Vyživovací povinnost, stanovená žalobci ve prospěch žalovaného rozsudkem [označení soudu] ze dne [datum], čj. [spisová značka], ve výši 4 000 Kč měsíčně, se zrušuje s účinností od 1.11.2025.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou podanou soudu dne 16. 7. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému zrušení vyživovací povinnosti. Rozsudkem [označení soudu] ze dne [datum], čj. [spisová značka], bylo žalobci stanoveno výživné na žalovaného ve výši 4 000 Kč měsíčně; tehdy žalovaný navštěvoval základní školu. Výživné je pravidelně hrazeno až dosud, ovšem žalovaný již dokončil přípravu na budoucí povolání získáním výučního listu v oboru instalatér a dále se studovat nechystá.Žalovaný s žalobou nesouhlasil, a to přesto, že potvrdil skutečnosti uvedené žalobcem. Uvedl, že se vyučil ke dni 17. 6. 2025, ovšem až doposud nenašel zaměstnání, přestože se o to intenzivně pokoušel. O tom také žalobce informoval současně s žádostí o placení výživného do doby, než se mu podaří zaměstnání získat. Dále uvedl, že zvažuje dálkové maturitní studium. V současné době není schopen samostatně bydlet ani se živit. Bydlí se svou matkou, která pracuje jako zdravotní sestra a zajišťuje jejich základní potřeby a splácení hypotéky. Bez finanční podpory žalobce není schopen zajistit si ani své základní potřeby a soustředit se na hledání práce a budoucí studium. Od 3. 9. 2025 je řádně hlášený na Úřadu práce. Doplnil, že od 1. 10. 2025 je zaměstnán na tříměsíční zkušební pracovní dobu jako instalatér u firmy [právnická osoba].Soud vycházel ze skutkového stavu jak shora účastníky vylíčeno, dokazování neprováděl, pouze konstatoval obsah rozsudku čj. [spisová značka].Podle ust. § 923 odst. 1 obč. zák. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném.Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval výše citované ustanovení zákona o rodině a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud na základě tvrzení poskytnutých samotným žalovaným zjistil, že tento již ukončil přípravu na budoucí povolání a nemá tak právo na výživné, které mu žalobce dosud vyplácí. Pakliže žalovaný uvedl, že zvažuje v budoucnu dálkové maturitní studium, tak v průběhu řízení neprokázal, že ho zahájil, naopak doplnil, že od 1. 10. 2025 je zaměstnán, když již od 3. 9. 2025 byl evidován na úřadu práce, kde jistě, ač to netvrdil, pobíral příslušnou dávku v hmotné nouzi. Za situace, kdy zde neexistuje zákonný důvod, aby vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému nadále trvala, rozhodl soud o jejím zrušení s účinností od listopadu 2025, když v tomto směru žalobce svůj žalobní petit upřesnil v průběhu ústního jednání. Pakliže žalovaný ve svém podání zdůrazňuje svou tíživou životní situaci s tím, že žádal žalobce o příspěvek na výživu i za situace, kdy se mu po vyučení pouze nedaří najít zaměstnání, tak soud připomíná, že je pouze na obou účastnících, jak si na základě dobrovolnosti své vzájemné vztahy v budoucnu nastaví. Žalobce ve svých podáních naznačoval, a potvrdil to i u jednání soudu, že žalovanému přispívá i nad rámec stanoveného výživného a nemá problém v případě potřeby dobrovolně žalovanému přispět i v budoucnu, přestože zákonný nárok na výplatu výživného zde neexistuje. To nakonec vyplývá i ze zjištěného skutkového stavu, kdy žalobce výživné uhradil i za měsíce září a říjen 2025. Pokud budou účastníci ve vzájemné shodě, budou spolu komunikovat jako syn s otcem, je zde naděje, že žalobce bude žalovaného dobrovolně podporovat i v budoucnu.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když úspěšný žalobce se tohoto práva výslovně vzdal.