Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 146,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 24. 6. 2008 do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o sedm procentních bodů do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou podanou soudu dne 24. 7. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 11 146,23 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [adresa], IČ [IČO] (dále jen věřitel), uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 18. 6. 2007 Smlouvu o půjčce č. [hodnota], (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, ovšem dosud nevrátil, když poslední týdenní splátka byla stanovena na 23. 6. 2008. Pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024. Žalobce požadoval úhradu jistiny ve výši 11 146,23 Kč a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny v sazbě odpovídající Repo sazbě vyhlášené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů a platné pro příslušné kalendářní pololetní počínaje od 24. 6. 2008 až do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel.Podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Podle § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.Podle § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., věta před středníkem, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení.Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když bylo prokázáno, že žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit poskytnutou půjčku v dohodnutém termínu. S ohledem na to soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. rozsudku).Náklady řízení nebyly žalobci i přes jeho plný procesní úspěch ve věci přiznány, neboť v rozporu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. žalovanému nezaslal předžalobní výzvu. Z výpisu z CEO vyplývá, že žalovaný má od 16. 11. 2016 nahlášenu doručovací adresu na [adresa], přesto žalobce předžalobní výzvu žalovanému zasílal na adresu ohlašovny, tedy [adresa]. Přitom ani ze smlouvy o půjčce nevyplývá, že by tuto adresu ([Anonymizováno]) žalovaný věřiteli, případně žalobci, kdy sděloval jako adresu kontaktní. Naopak z této smlouvy vyplývá, že i v době jejího uzavření žalovaný uváděl jako svou adresu na [Anonymizováno]. Nebyl důvod předžalobní výzvu doručovat jinam než právě tam.