Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 31 640 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou soudu dne 16. 9. 2024 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 31 640 Kč. Uvedl, že předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 28 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvního měsíčního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč nejpozději splatných dne 6. 2. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Dále uvedl, že k ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobkyně dokládá v příloze tohoto přípisu. Žalovaný byl dále žalobcem lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo [tel. číslo] kód ve znění [Anonymizováno] žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobce a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 4. 10. 2023, 5. 10. 2023, 17. 10. 2023 uzavřel s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 4. 10. 2023, 5. 10. 2023, 17. 10. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol], jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní měsíční úrok ve výši 40 % z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 3. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 3. 2. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 6. 2. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 7. 2. 2024. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce odeslané dne 7. 8. 2024. V případě, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil svou základní povinnost a nevylíčil rozhodující skutečnosti (a to ani odkazem na listiny přiložené k žalobě) ve vztahu k parametrům tvrzené úvěrové smlouvy, zejména pak neuvedl, kolik bylo žalovaným z titulu této smlouvy čerpáno, když pouze uvedl, kolik ke dni zesplatnění představovala nesplacená část jistiny (z toho samo o sobě nemůže být zřejmé, že bylo čerpáno právě 20 000 Kč), neprováděl soud žádné dokazování. V projednávané věci byl tento nedostatek v žalobních tvrzeních o to závažnější, když dle tvrzení žalobce došlo k trojímu postupnému čerpání úvěru. Pokud žalobce tvrdí, že uzavřel smlouvu o úvěru, není možné nárok u soudu uplatnit z jiného alternativního právního důvodu jen pro případ procesních nedostatků žalobního návrhu. To by znamenalo porušení práva rovnosti stran sporu a též práva na spravedlivý proces na úkor žalovaného, který by tak byl žalobcem neodůvodnitelně a beze své viny vtažen do skutkové verze, že se bezdůvodně obohatil. Tak tomu ovšem dle tvrzení samotného žalobce nemůže být, neboť tvrdí, že žalovaný peněžní prostředky čerpal z titulu úvěrové smlouvy, což žalobce pouze není schopen soudu (a jeho prostřednictvím ani žalovanému) srozumitelně a jednoznačně specifikovat. Dokonce ani úvěrová smlouva sama neobsahuje údaj o tom, kolik žalovaný čerpal anebo alespoň byl oprávněn čerpat. Je nutno si uvědomit, že pokud byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, jak žalobce tvrdí, vyplývají z ní pro oba určitá práva a povinnosti, která nemohou vzít za své pouze z důvodu procesních pochybení na straně některého z účastníků. Žalobce netvrdil, v jaké výši byl úvěr čerpán, a to ani jednotlivými třemi po sobě následujícími dílčími čerpáními, nebylo proto možné dovodit, v jaké výši vznikl žalovanému dluh a z jaké dílčí jistiny vzniká žalobci nárok ať už na smluvní úrok anebo na smluvní pokutu, kteréžto oba instituty jsou striktně na výši dlužné jistiny vázány. Proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta z důvodu neunesení břemene tvrzení žalobcem (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).
4. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalované straně žádné náklady řízení nevznikly.