Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbytku zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou soudu dne 12. 12. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 11 000 Kč. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) Smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi dne 8. 6. 2025 částku 5 000 Kč na jeho bankovní účet. Úvěr byl splatný společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 500 Kč dne 16. 8. 2025. Dále žalobce požadoval smluvní pokutu 2 500 Kč sestávající z pěti dílčích smluvních pokut 500 Kč za 5 neuhrazených splátek. Z celkové dlužné částky potom žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ode dne 17. 8. 2025 do zaplacení. Žalobce neprokázal, že by byla před uzavřením smlouvy zkoumána dlužníkova úvěruschopnost.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud provedl důkaz potvrzením o platbě, z něhož má za prokázáno, že žalovaný dne 8. 6. 2025 obdržel na svůj bankovní účet částku 5 000 Kč.
4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,5. § 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá vrácení jistiny úvěru bez příslušenství. Soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení ve výši čerpané jistiny úvěru, a to z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že dlužník od žalobce obdržel dne částku 5 000 Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka; toto již dlouhodobě dovozuje aktuální judikatura soudů různých stupňů. a to ze shora uvedených důvodů. Proto rozhodl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.7. V souladu s ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. nenáleží žádnému účastníkovi náhrada nákladů řízení, neboť každý z nich ve věci zaznamenal přibližně stejný procesní úspěch i neúspěch.