Výrok
I. Řízení o žalobě, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 6 000 Kč, se zastavuje.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 17 906,85 Kč spolu s ročním 26,9 % úrokem z částky 20 920,51 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení a ročním 14,75 % úrokem z prodlení z částky 20 920,51 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 303,79 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou soudu dne 14. 11. 2024 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 20 920,51 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba]., (dříve [Anonymizováno].) IČ [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 21. 6. 2021 Smlouvu o půjčce č. [hodnota] (dále jen Smlouva). Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit v 84 měsíčních splátkách po 664 Kč, z nichž prvá byla splatná dne 21. 7. 2021. Dlužník půjčku řádně nesplácel, na pohledávku uhradila celkem pouze částku 18 696,21 Kč, proto byla pohledávka ke dni 17. 5. 2024 zesplatněna a k tomuto dni dlužník dlužil na jistině částku 20 920,51 Kč, na smluvním úroku v sazbě 26,9 % ročně 3 204,94 Kč a na zákonném úroku z prodlení 85,19 Kč. Žalobce nad rámec uvedeného požaduje běžící smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení až do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, o čemž dlužníka vyrozuměl. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, ovšem nebyl schopen konkretizovat, z jakých informací, pokud jde zejména o osobní, rodinné, výdělkové, výdajové poměry dlužníka, včetně poměrů bydlení, a také jeho případné vyživovací povinnosti. V průběhu řízení vzal žalobce podáními ze dne 23. 1. 2025 a 20. 2. 2025 částečně žalobu zpět vždy o 3 000 Kč, když žalovaná po podání žaloby učinila dvě platby v této výši, a to dne 17. 1. 2025 resp. 17. 2. 2025. Žalobce započetl tyto platby na požadovaný smluvní úrok.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce, výpisem z účtu za období červen 2021 až listopad 2022, oznámením o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 21. 6. 2021 má soud za prokázáno, že předmětem této smlouvy uzavřené mezi právním věřitelem [Anonymizováno]. a žalovanou bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 25 000 Kč se sjednaným ročním úrokem v sazbě 26,9 % a povinností uhradit 84 měsíčních splátek po 664 Kč; smlouva byla opatřena číslem [hodnota]. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] má soud za prokázáno, že v době čerpání půjčky, tedy v červnu 2021 až do listopadu 2022 byla na mateřské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek; částku 25 000 Kč obdržela na účet pod VS [var. symbol] dne 21. 6. 2021. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 14. 8. 2024 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu předmětné smlouvy byla postoupena na žalobce.
4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.
5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. V souladu se zpětvzetím žaloby soud řízení částečně zastavil podle ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř., a to v rozsahu 6 000 Kč. Soud dále aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba, co do zbývajícího předmětu řízení, je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 25 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 303,79 Kč, když žalovaná před podáním žaloby uhradila 18 696,21 Kč a po podání žaloby 6 000 Kč. Zbývající částka představující kapitalizovaný smluvní úrok a také běžící smluvní úrok až do zaplacení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o půjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování, když žalobce nepředložil jediný důkaz o tom, že by se zabýval konkrétními poměry na straně dlužníka. Věřiteli tak v době uzavírání smlouvy nebylo nic známo o rodinném stavu dlužníka, o jeho dětech, případném partnerovi či členech společné domácnosti, ani o poměrech bydlení dlužníka, tím spíše potom o výdajové stránce na jeho straně. Pokud žalobce k důkazu předložil výpis z běžného účtu dlužníka, tento výpis se vztahoval k době po poskytnutí zápůjčky, nevypovídal tedy nic o době předchozí. Ani na výzvu soudu zástupce žalobce u ústního jednání nebyl schopen jakkoliv tyto rozhodující skutečnosti doplnit a prokázat. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 25 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení ve výši 303,79 Kč, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. a III. rozsudku.
7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.