Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.249,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 19.751,-Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25.000,-Kč od 6.12.2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 29.12.2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 26.000,-Kč představující náklady upomínání 1.000,-Kč a dluh z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou účastníci uzavřeli dne 4.3.2025 s tím, že žalobce (dále jen věřitel) poskytl žalované (dále jen dlužník) částku 25.000,-Kč a dlužník se zavázal věřiteli splácet nejprve úroky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách po 3.750,-Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. To však neplnil, proto věřitel úvěr zesplatnil a požaduje neuhrazenou jistinu 25.000,-Kč spolu ročním 11,5% úrokem z prodlení od 6.12.2025 do zaplacení a náklady upomínání 1.000,-Kč.
2. Soud provedl důkaz smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], z níž má za prokázáno, že dlužník měl nejprve 12 měsíčními splátkami s účinností od 15.3.2025 hradit smlouvou sjednaný úrok ve výši 15% měsíčně s tím, že až s poslední takovouto splátkou byla splatná též jistina 25.000,-Kč. Žalobce k výzvě soudu nedoložil, kolik žalovaná na jednotlivých splátkách zaplatila, z jeho tvrzení, že zůstala v prodlení se splátkou splatnou 15.8.2025, však soud vzal za prokázáno, že žalovaná uhradila předchozích pět splátek splatných v měsících březen až červenec. Stejným způsobem má soud za prokázané tvrzení o tom, že žalovaná uhradila 1,-Kč z titulu verifikační platby. Ze smlouvy má soud dále za prokázáno, že žalobce po provedeném zkoumání úvěruschopnosti vyhodnotil, že žalovaná má každý měsíc k úhradě splátek zůstatek 11.396,-Kč. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázáno, že žalovaná dne 5.3.2025 obdržela z titulu smlouvy o úvěru na svůj bankovní účet částku 25.000,-Kč pod variabilním symbolem [var. symbol]. Tato skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, aniž prováděl další dokazování pro nadbytečnost.
3. Podle zák.č. 267/2016 Sb.,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky, kterou žalované skutečně vyplatil na bankovní účet a žalovaná dosud nevrátila. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalované částku ve výši 25.000,-Kč, z níž nebylo dle tvrzení žalobce vráceno pouze 6.249,-Kč. Zbývající částka 18.751,-Kč, kterou při závěru o neplatnosti smlouvy nutno považovat za částečně splacenou jistinu, ani částka 1.000,-Kč, již však nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Z obsahu spisu, zejména pak z předmětné úvěrové smlouvy a tvrzení žalobce vyplývá, že dlužník nemohl být s finanční měsíční rezervou 11.396,-Kč schopen uhradit nejméně poslední splátku dluhu, která měla dle obsahu smlouvy činit 28.750,-Kč. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od věřitele částku ve výši 25.000,-Kč, kterou dosud zcela neuhradil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení §586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.
5. V souladu s ust. §142 odst.1 a 2 o.s.ř. soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.