111 C 9/2025

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 18 7. 2025 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 61 062,29 Kč s příslušenstvím, jak je rozepsáno ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako klientem byla uzavřena dne 26. 4. 2024 smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet žalovaného uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 37 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 26. 4. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 75,59 % (dle smlouvy správně 75,60 %) ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 462 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno do osobní stránky žalovaného v klientské zóně a na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalobkyně uvedla, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřila žalobkyně na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích NRKI, SOLUS. Na základě výše uvedených údajů provedla scoring klienta. Dále prověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru neuhradil žalovaný ničeho. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 20. 5. 2024. K datu 24. 7. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 43 967,24 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (podle uzavřené smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč), tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (podle uzavřené smlouvy žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, žalobkyni tak vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 1 a 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč), tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Žalobkyně uvedla, že částka 200 Kč odpovídá skutečným nákladům žalobkyně vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, což dále rozepsala v tabulce. Dále se žalovaný v souladu s čl. 6.5. smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. V daném případě ode dne 26. 7. 2024 až do úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 15 697,29 Kč. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její plné úhrady. Žalobkyně přitom v souladu s bodem 2.2. smlouvy tento úrok uplatňuje v roční nominální úrokové sazbě ve výši 75,59 % p. a. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala částku 61 062,29 Kč, což je částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 43 967,24 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 37 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 967,24 Kč), smluvní pokutu 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých jí v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokutu 15 697,29 Kč, zákonné úroky a úroky, jak je rozepsáno ve výroku I. rozsudku. Žalovaný přes učiněnou předžalobní výzvu ničeho neuhradil.

2. Usnesením č. j. 111 C 9/2025-16 ze dne 28. 8. 2025, které nabylo právní moci dne 27. 9. 2025, soud řízení co do částky 37 000 Kč zastavil. Žalobkyně se totiž připojila s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení, přičemž trestním příkazem č. j. [spisová značka] ze dne 16. 6. 2025, který nabyl právní moci dne 6. 8. 2025, byla obviněnému (žalovanému) uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti (žalobkyni) částku 37 000 Kč, škoda vznikla v souvislosti s poskytnutím úvěru, který je předmětem řízení v této věci (smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 26. 4. 2024). Co do částky 37 000 Kč bylo řízení zastaveno s poukazem na ustanovení § 103 o. s. ř., § 104 odst. 1 o. s. ř., § 159a odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 24 062,29 Kč s příslušenstvím, jak je konkrétně uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, svou neúčast neomluvil, o odročení nežádal, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz listinami (smlouva o úvěru č. [hodnota], oznámení o schválení úvěru, dodejka k oznámení, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS, ověření v registru NRKI, předsmluvní formulář, výpisy z běžného účtu žalovaného za 12/2023 - 3/2024, výplatní list ze dne 15. 12. 2023, fotokopie občanského průkazu, karta klienta, výzva k zaplacení, výzva k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění, oznámení o zesplatnění, předžalobní výzva včetně podacího archu) a zjistil tento skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 26. 4. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] (žalovaný podepsal 26. 4. 2024, nabídka ze strany poskytovatele - žalobkyně akceptována téhož dne). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 37 000 Kč. Částka 37 000 Kč byla žalovanému dne 26. 4. 2024 vyplacena na jeho účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Dle údajů ve smlouvě měl žalovaný celkem zaplatit 118 176 Kč ve 48 splátkách po 2 462 Kč splatných nejpozději 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Splátka v sobě zahrnuje splátku jistiny úvěru a platbu úroku za poskytnutí úvěru. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 75,60 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Výše předpokládané RPSN na úvěr 108,15 %. Žalovaný jako doručovací adresu uvedl adresu shodnou s adresou trvalého bydliště. V bodě 6. smlouvy jsou podrobně rozepsány důsledky vyplývající z prodlení klienta – nároky na smluvní pokuty, body 6.1. a 6.5., nároky na náhradu účelně vynaložených nákladů, bod 6.2., jak je rozepsáno v bodu 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Úvěr k výše uvedené smlouvě o úvěru byl schválen. Žalovanému bylo zasláno oznámení o schválení úvěru. Jak bylo prokázáno z dokladu o vyplacení úvěru, částka 37 000 Kč byla dne 26. 4. 2024 připsána na bankovní účet žalovaného pod VS [var. symbol]. Žalovaný předložil občanský průkaz, výplatní list z 15. 12. 2023 a výpisy ze svého účtu č. [č. účtu] (na který mu byl také vyplacen úvěr) za 12/2023 - 3/2024. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalovanému byla 15. 12. 2023 od [právnická osoba]. zaslána výplata 5 537 Kč, z výpisů z účtu žalovaného za období 12/2023 - 3/2024 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na tomto účtu ke dni 1. 12. 2023 byl – 17,49 Kč, konečný zůstatek na tomto účtu k 31. 12. 2023 byl 61,95 Kč. V měsíci prosinci 2023 byla na účet žalovaného zaslána částka 5 960 Kč od [právnická osoba]., dále v tomto měsíci žalovaný na svůj účet načerpal půjčku od [právnická osoba] 3 290 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného ke dni 1. 1. 2024 byl 61,95 Kč, konečný zůstatek k 31. 1. 2024 byl 0,45 Kč. V měsíci lednu 2024 příchozí úhrada na účet žalovaného od [právnická osoba]. 16 950 Kč, splátka půjčky 1 092,95 Kč (91559678732, [právnická osoba]). Počáteční zůstatek na účtu žalovaného ke dni 1. 2. 2024 byl 0,45 Kč, konečný zůstatek k 29. 2. 2024 byl 90,22 Kč. V měsíci únoru 2024 příchozí platba na účet žalovaného od [právnická osoba]. 19 253 Kč, splátky půjček 1 086,05 Kč, 1 096 Kč ([hodnota], [hodnota], obě [právnická osoba]). V měsíci březnu 2024 příchozí platba na účet žalovaného od [právnická osoba]. 13 543 Kč, půjčka od [právnická osoba] VS [var. symbol] částka 6 000 Kč. V registru SOLUS nebyly vedeny žádné závazky žalovaného po splatnosti, dále byla ověřována úvěrová historie žalovaného v registru NRKI, počet bank a finančních institucí, u kterých si žalovaný žádal o úvěr 4. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, byl upomínán a bylo mu zasláno oznámení o zesplatnění úvěru dne 20. 6. 2024, 22. 7. 2024 a výzva k okamžité úhradě 24. 7. 2024 (dle této výzvy specifikace dlužné částky ke dni zesplatnění úvěru: dlužná původní jistina úvěru 37 000 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru 6 967,24 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 400 Kč, celkem 45 365 Kč). Dle údajů z karty klienta na předmětný úvěr nebylo uhrazeno ničeho. Z karty klienta dále vyplývá, že žalovanému byly zasílány upomínky. Žalovanému byla doporučeně dne 9. 12. 2024 zaslána předžalobní výzva k úhradě.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje jen tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními se soud v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně řádně posuzovala před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 37 000 Kč. V době sjednání smlouvy v dubnu 2024 měla žalobkyně k dispozici listinné doklady, ze kterých vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., výplatu mu tato společnost zasílala na jeho běžný účet, na který mu byl zaslán také předmětný úvěr. V prosinci 2023 zaslala [právnická osoba]. žalovanému na jeho účet částku 5 960 Kč, v lednu 2024 částku 16 950 Kč, v únoru 2024 částku 19 253 Kč, v březnu 2024 částku 13 543 Kč. Z předložených výpisů z účtu žalovaného za období prosinec 2023 - březen 2024 dále vyplývá, že žalovaný v tomto období splácel další úvěry, dále že v březnu 2024 čerpal úvěr od společnosti [právnická osoba] Zůstatky na běžném účtu žalovaného č. [č. účtu] v měsících prosinec 2023 - březen 2024 přitom byly v mínusu, případně maximálně do 100 Kč. Podle smlouvy měl žalovaný splácet měsíčně 2 462 Kč, a to ve 48 splátkách. Chybí rozhodné doklady o výdajích žalovaného, zejména o tom, zda a v jaké výši platil žalovaný nezbytné výdaje na živobytí, na bydlení. Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě předložených dokladů (občanský průkaz, výplatní list za listopad 2023, výpis z bankovního účtu žalovaného za období prosinec 2023 - březen 2024) nemohla žalobkyně žalovanému úvěr poskytnout. Soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně zkoumat před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důvodu neplatnosti předmětné smlouvy jsou si účastníci povinni vrátit to, co plnili. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 37 000 Kč, jak již je uvedeno výše (bod 2. odůvodnění tohoto rozsudku), trestním příkazem ze dne 16. 6. 2025, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci 6. 8. 2025, byla obviněnému [Jméno žalovaného] (žalovanému) uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti (žalobkyni) částku 37 000 Kč, škoda vznikla v souvislosti s poskytnutím předmětného úvěru, žalovaný byl mimo jiné uznán vinným, že dne 26. 4. 2024 v Opavě uzavřel se společností [Jméno žalobkyně]. – žalobkyní – smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 37 000 Kč, přičemž při uzavírání smlouvy lživě uvedl, že nemá žádné splátky a jeho výdaje na bydlení činí částku 4 621 Kč, a vylákal tak ke škodě uvedené společnosti úvěr ve výši 37 000 Kč, na který neuhradil ničeho. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu 37 000 Kč tedy bylo pravomocně rozhodnuto trestním příkazem Okresního soudu v Opavě č. j. [spisová značka], soud v této věci co do částky 37 000 Kč řízení pro překážku věci rozsouzené pravomocně zastavil. Ve zbytku, tedy co do částky 24 062,29 Kč s příslušenstvím, jak je rozepsáno ve výroku I. tohoto rozsudku, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když po provedeném dokazování vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. (ve vztahu k zastavení řízení co do částky 37 000 Kč pro překážku věci rozsouzené) a s přihlédnutím k tomu, že žalovanému dle obsahu spisu v tomto řízení dosud žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.