141 C 4/2025

Odůvodnění

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu doručenou dne 6. 6. 2025, doplněnou k výzvě soudu dne 21. 7. 2025 a 4. 8. 2025, domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 99 657 Kč s příslušenstvím, neboť žalobkyně uzavřela dne 18. 4. 2023 s žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalované na účet dne 18. 4. 2023 úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 69,09 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 831 Kč, splatných k 25. dni měsíce počínaje měsícem květnem 2023. Součástí splátky byla i úhrada za pojištění schopnosti žalované úvěr splácet ve výši 124 Kč měsíčně. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, splatná ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na její zaplacení), a to za splátky č. 7 a 8, tj. 2 x 499 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 1 600 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení), a to za splátky č. 1 - 8, tj. 8 x 200 Kč. Jedná se o náhradu nákladů v souhrnné výši 200 Kč požadovaných dle zákona o spotřebitelském úvěru, které žalobkyně podrobně specifikuje v žalobě. V důsledku prodlení žalované došlo dle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaná se dostala do prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátky č. 7 splatné 25. 11. 2023. K datu 29. 1. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila, čímž se dle bodu 6.4 smlouvy celá nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru ve výši celkem 67 685,80 Kč, kterou byla žalovaná povinna zaplatit v den zesplatnění. Dle bodu 6.5 smlouvy vznikla žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení při nezaplacení zesplatněného úvěru, tj. z nové jistiny úvěru od 31. 1. 2024 do zaplacení. Dle bodu 2.2 smlouvy úrok přirůstá k původní nesplacené jistině i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně tak požadovala zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 67 685,80 Kč (dlužná jistina 58 250,32 Kč, dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění 9 435,48 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých prodlením žalované ve výši 1 600 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 29 002 Kč dle bodu 6.5 smlouvy a úrok ve výši 69,09 % ročně z původní jistiny a od 91. dne prodlení, tj. od 19. 9. 2024 ve výši dle zákona o spotřebitelském úvěru, úhrady za pojištění schopnosti klienta ve výši 372 Kč (neuhrazené pojištění obsažené ve splátce č. 7 – 9, tj. 3 x 124 Kč). Do podání žaloby bylo žalovanou uhrazeno celkem 23 550 Kč.

2. Úvěruschopnost žalované úvěr splácet byla žalobkyní prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z výplatních pásek žalované za měsíce únor a březen 2023, z databází NRKI, SOLUS, z hodnocení a prohlášení žalované, kdy bylo žalobkyní zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované činil 16 200 Kč, celkové měsíční výdaje 8 775 Kč a volné zdroje 6 425 Kč, které byly dostatečné dle provedeného scoringu. Dále bylo žalobkyní zjištěno, že žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně uzavřenou jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl veden v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Výdajová stránka žalované byla určena paušálně dle částky životního minima 4 860 Kč. Žalobkyně vycházela z prohlášení a údajů sdělených žalovanou, přičemž neměla možnost uvedené údaje žalované jinak ověřit. Žalovaná žalobkyni uvedla, že její výdaje na bydlení činí 3 915 Kč měsíčně a žalobkyně předpokládala pravdivost jejího tvrzení.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání nařízenému na den [datum] se bez omluvy nedostavila.

4. Soud provedl důkaz sdělením [právnická osoba]. včetně výpisu z účtu žalované za období od 11. 4. 2023 – 30. 4. 2023, ze kterých zjistil, že majitelkou účtu č. [č. účtu] byla žalovaná, účet byl založen dne 11. 4. 2023, dne 19. 4. 2023 byla na účet připsána částka 60 000 Kč z účtu č. [č. účtu] společnosti [právnická osoba], pod VS [var. symbol]. Počáteční zůstatek na účtu žalované v měsíci dubnu byl 0 Kč, konečný 835,18 Kč.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 18. 4. 2023, z kopie občanského průkazu žalované, z předsmluvního formulář žalobkyně, z přílohy č. 1. k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru č. [hodnota], z přihlášky do pojištění ze dne 18. 4. 2023, z dokladu o vyplacení úvěru [právnická osoba], z oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře a dodejky, z karty klienta, z předžalobní výzvy ze dne 7. 4. 2025 včetně poštovního podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 18. 4. 2023 s žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které dne 18. 4. 2023 zaslala částku 60 000 Kč na účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 3 831 Kč (včetně měsíčního úhrady pojištění), splatných 25. dne měsíce, přičemž celková výše částky při řádném splácení činila 117 936 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 69,09 % ročně. Dle čl. 6.1 smlouvy vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Splatnost je 10. dnem od vzniku povinnosti a souhrn pokut je maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6. 2 smlouvy má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného u splátky o délce 15 dnů ve výši 200 Kč, splatnost je 10. dnem od vzniku povinnosti. Dle čl. 6.3 smlouvy dojde automaticky k zesplatnění úvěru, je-li žalovaná v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů. Okamžitě splatnou se stává celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů a tyto se stávají dle čl. 6.4 smlouvy součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění a je-li v prodlení, je povinen dle čl. 6.5 zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Celkově bylo žalovanou zaplaceno 23 550 Kč. Žalovaná se dostal do prodlení s úhradou již první splátky, od sedmé splátky (splatné 25. 11. 2023) a následujících splátek je v prodlení více než 65 dnů. Žalované byla dne 8. 7. 2024 odeslána předžalobní výzva, ve které byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů.

6. Z hodnocení klienta žalobkyně, z prohlášení klienta ze dne 18. 4. 2023, z výpisu záznamu z registru SOLUS, NRKI, ze základních informací o klientovi, z výplatních pásek žalované za měsíc únor a březen 2023, z potvrzení ČSOB o provedení transakce od společnosti [právnická osoba]., soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má příjem 16 200 Kč měsíčně, za bydlení včetně služeb platí 3 915 Kč. Žalovaná dále sdělila, že je rozvedená, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí ve státním/obecním bytě. Žalovaná je zaměstnána u společnosti [právnická osoba]., její průměrný doložený měsíční příjem za 2 – 3/2023 činil 16 606 Kč. Uvedla, že nemá další jiné závazky z úvěrových smluv, smluv o půjčce apod. Žalovaná neprocházela databází SOLUS, NRKI.

7. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalovaná částku 60 000 Kč obdržela od žalobkyně jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných od žalované, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobkyně k tomu, jak posoudila úvěruschopnost žalované uvedla, že vyšla z informací poskytnutých žalovanou ohledně jejích výdajů a příjmy měla za potvrzené z dvou výplatních pásek. Tvrzení, že žalovanou prověřovala v databázích bylo doloženo. U výdajů žalované vyšla žalobkyně z částek životního minima a z žalovanou uvedených nákladů na bydlení. Žalovaná žalobkyni nepředložila žádné výpisy z účtu, přičemž běžný účet, na který byl úvěr poskytnut, byl zřízen několik dní před uzavřením smlouvy o úvěru a následně z něj byly poskytnuté finanční prostředky převedeny na účet jiné osoby. Z toho je zjevné, že žalovaná zřejmě nedisponovala žádným účtem, ze kterého by byla patrná její platební morálka a byly zjevné její výdaje, což samo o sobě musí pro poskytovatele úvěru znamenat jistou rizikovost při hodnocení klienta. Žalobkyně se ovšem spokojila se dvěma výplatními páskami a tvrzeními žalované, přičemž nikterak neprověřovala její celkové měsíční výdaje. Žalobkyně tak porušila zásady odpovědného úvěrování, a soud tedy smlouvu vyhodnotil jako neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 (Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat. Za stavu, kdy žalovaná k výdajové stránce ničeho nedoložila, žádným běžným účtem zřejmě nedisponovala, účet, na který byl úvěr vyplacen, si žalovaná zřídila těsně před uzavřením smlouvy, pak jednání žalobkyně nelze považovat za obezřetné a je tedy povinna nést s tím spojené důsledky. Skutečnost, že žalobkyně není bankovní institucí, která by měla informace o svých klientech, přičemž, jak sama uvádí, rizikovost těchto úvěrů se promítá i ve výši poskytnutého úroku, pak toto by mělo žalobkyni vést také k vyšší obezřetnosti právě z důvodu absence jakékoliv platební historie žalované.

12. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila 23 550 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníků ve výši 36 450 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána k zaplacení ve lhůtě 15 dnů. Lhůta k plnění uplynula dne 26. 7. 2024, tj. 15. dnem od doručení zásilky odeslané 8. 7. 2024, kdy soud předpokládá, že byla doručena třetím dnem od odeslání, tj. 11. 7. 2024. Žalovaná žalobkyni peněžité plnění nevrátila, tudíž jí vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.

13. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a právo na náhradu nákladů řízení by tak měla žalovaná ve výši 26,88 %. (úspěch žalobkyně co do částky 36 450 Kč, tj. 36,58 %, a neúspěch co do částky 63 207 Kč, tj. 63,42 %). Žalované, která byla v řízení částečně úspěšná a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení, ovšem žádné náklady řízení dle obsahu spisy nevznikly, a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.