Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

16 C 157/2024

Soud: Okresní soud v OpavěDatum rozhodnutí: 19. 11. 2024Č. j.: 16 C 157/2024-47Soudce: Mgr. Radek SolařAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 8. 1. 2025Předmět řízení: o zaplacení 47 098,96 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOP:2024:16.C.157.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o úvěrubezdůvodné obohacení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (37) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 209,10 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba o zaplacení částky 13 889,86 Kč, úroku v částce 4 246 Kč a dále úroku ve výši 16,9 % ročně jdoucího z částky 44 998,96 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 1 445,50 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 15 % jdoucího z částky 13 889,86 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 33 209,10 Kč od 2. 2. 2024 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1 178,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení celkem částky 47 098,96 Kč, dále úroku v částce 4 246 Kč a dále úroku ve výši 16,9 % ročně jdoucího z částky 44 998,96 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 1 445,50 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 47 098,96 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [IČO], smlouvu o revolvingovém úvěru číslo [hodnota], kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost [právnická osoba]. žalované úvěr (úvěrový rámec) ve výši 5 000 Kč s tím, že žalovaná dále dne [datum] uzavřela s [právnická osoba]. dodatek k této smlouvě o revolvingovém úvěru, na základě kterého [právnická osoba]. zvýšila limit na úvěrového rámce na částku 45 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou přitom Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. Žalovaná se přitom dle čl. 3 bodu 3.1 smlouvy zavázala splácet poskytnutý úvěr a úroky z úvěru právní předchůdkyni žalobkyně v rámci pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém smlouva byla uzavřena. Dle čl. 2 bodu 2.1 Dodatku ke smlouvě se v souvislosti s navýšením úvěrového limitu navýšila i výše pravidelných měsíčních splátek, a to na částku 1 350 Kč měsíčně. Žalovaná z poskytnutého úvěrového rámce průběžně čerpala částku 70 559,06 Kč a splatila částku 37 349,96 Kč, vzhledem k tomu, že žalovaná však nehradila splátky řádně a včas [právnická osoba]. proto žalovanou vyzvala k úhradě splátek po splatnosti nejpozději do 18. 11. 2023, jinak se stane celý úvěr splatným. Žalovaná však ve stanovené lhůtě dluh po splatnosti neuhradila, a proto jej [právnická osoba]. ke dni 18. 11. 2023 zepslatnila, o čemž byla žalovaná informována prostřednictvím dopisu. Tato pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla poté ze strany [právnická osoba]. postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum] a toto postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným jí doporučeně dne [datum], přičemž ke dni postoupení pohledávka za žalovanou činila celkem částku 52 790,46 Kč a skládala se z jistiny úvěru ve výši 44 998,96 Kč, úroku z úvěru do 1. 2. 2024 ve výši 4 246 Kč, úroku z prodlení do 1. 2. 2024 ve výši 1 445,50 Kč a poplatků ve výši 2 100 Kč s tím, že jistina pohledávky je i nadále úročena úroky z úvěru ve výši 16,9 % ročně a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně dle předpisů občanského práva. Žalovaná, ač byla ještě před podáním žaloby ze strany žalobkyně k úhradě této pohledávky vyzvána, již ničeho dalšího jí neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], [právnická osoba] podmínek [právnická osoba]., obratové historie účtu číslo [č. účtu], dopisu [právnická osoba]. žalované ze dne [datum] – poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy, dopisu [právnická osoba]. žalované ze dne [datum] – rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba]. a žalobkyní ze dne [datum] a přílohy číslo [hodnota] k této smlouvě – seznamu postupovaných pohledávek, dále z dopisu [právnická osoba]. žalované ze dne [datum] – oznámení o postoupení pohledávky a z připojeného poštovního podacího archu k tomuto dopisu, jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne [datum] - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím lístkem, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba]. a žalovaná uzavřeli ve smyslu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, když společnost [právnická osoba]. se zavázala na základě této smlouvy poskytnout žalované a také poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatky za služby a dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr pouze uvedla, že [právnická osoba]. jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, která získala zpracováním žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Přitom s ohledem na informace, které žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména ty, že žalovaná je svobodná, žije u rodičů, má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná.

10. Žalobkyně však neuvedla ve svém vyjádření žádná konkrétní fakta o situaci žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o úvěru, zejména o jejích příjmech a výdajích. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila, respektive neprokazovala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž uzavřená smlouva je neplatná (tím spíše, že například z předložených výpisů z účtu žalované číslo [č. účtu] za měsíce březen a duben 2022 se podává, že v měsíci březnu počáteční záporný zůstatek ve výši 1 338,78 Kč na tomto účtu se zvýšil na konečný záporný zůstatek 2 392,20 Kč, aby se tento následně na konci měsíce dubna snížil na částku 1 787,97 Kč – pak ale není vůbec není zřejmé, jak [právnická osoba]. dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna měsíčně splácet částku 1 350 Kč, jestliže záporný zůstatek na účtu žalované se v průběhu dvou měsíců zvýšil o částku 300 Kč).

11. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, K. A. C-12/04, EU:C:2006:443). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 8 Co 6/2018, tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/87, ECLI:EU:C:1978:49). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.

12. Bylo řečeno, že smlouva uzavřená se žalovanou jako platná neobstojí a k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti. Plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastnicemi vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy poskytnuta částka 70 559,06 Kč, pak žalobkyně má tedy nárok na zaplacení této částky ponížené o to, co žalovaná z titulu neplatně uzavřené smlouvy žalobkyni či její právní předchůdkyni již vrátila (37 349,96 Kč), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve smyslu uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak soud uložil žalované žalobkyni tuto částku zaplatit v přiměřených splátkách odpovídajících možnostem žalované, přičemž výši těchto splátek při nemožnosti zjistit cokoliv bližšího k momentální situaci žalované, která zůstala po celou dobu řízení pasivní, stanovil tak, aby vůbec k narovnání mezi účastníky alespoň v dohledném časovém horizontu došlo, neboť s ohledem na výše uvedené i tato výše splátek v podstatě možnostem žalované přiměřená není, neboť o jejích poměrech není nic bližšího známo. Žalobkyně přitom v řízení prokázala převod této pohledávky ze společnosti [právnická osoba]. na ni postoupením pohledávky ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku, tedy že je v řízení aktivně legitimována.

13. S ohledem na výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci je také již dále bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak případně byly žalobkyní dále tvrzeny a prokazovány.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která v řízení i s přihlédnutím k uplatňovanému kapitalizovanému příslušenství zaznamenala převažující úspěch (procentuálně vyjádřený 63 %) nad úspěchem žalované (37 %), přiznal právo na náhradu nákladů řízení zhruba v rozsahu 46 % (procentuální úspěch žalobkyně ponížený o procentuální úspěch žalované, tj. 63 % - 37 % = 26 %), přičemž tyto náklady řízení vzniklé na její straně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 355 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle sazeb uvedených v § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. celkem v částce 1 500 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 378 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně činí částku 4 533 Kč; 26 % těchto nákladů pak činí žalobkyni přiznanou částku 1 178,58 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací