Výrok
I. Řízení o zaplacení částky 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím od 28. 9. 2023 se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.
III. Žaloba o zaplacení částky 4 223,93 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 28. 9. 2023 do zaplacení, jakož i o zaplacení úroku z prodlení jdoucího z částky 14 500 Kč od 28. 9. 2023 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni ve výroku II. tohoto rozsudku, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce částku 281,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 17. června 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 19 223,93 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím od 28. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČ [IČO], dne [datum] prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo [Anonymizováno], na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet číslo [č. účtu], který se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úvěrovým úrokem přirostlým k jistině úvěru nejpozději do 27. 9. 2023. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil, žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení tohoto dluhu s tím, že tato pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČ [IČO], a následně touto společností téhož dne žalobkyni. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho, ač k tomu byl ještě vyzván předžalobní upomínkou ze dne 20. 10. 2024.
2. Podáním ze dne 3. 9. 2025 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět o částku 500 Kč včetně příslušenství k této částce, tj. o úrok z prodlení ve výši 15 % ročně s tím, že tuto částku žalovaný uhradil původní věřitelce před podáním žaloby a tyto platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby. Soud proto v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení v rozsahu jejího zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, když souhlasu žalovaného s tímto zpětvzetím, které žalobkyně učinila dříve, než soud začal jednat o věci samé, není podle § 96 odst. 4 o.s.ř. třeba.
3. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že si je vědom, že s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru, tento mu byl poskytnut a řádně jej nesplatil, což bylo způsobeno jeho dlouhodobější zadlužeností. Vše se snažil řešit e-mailovou komunikací formou splátkových kalendářů a postoupením věci finančnímu arbitrovi, leč bezvýsledně. Souhlasil s tím, že celou jistinu, včetně zákonných úroků, tj. úroků z prodlení, uhradí. Vzhledem k jeho nynější sociální situaci však požádal o úhradu dluhu ve splátkách, přičemž navrhl splátky ve výši 1 000 Kč.
4. K jednání nařízenému ve věci na den 3. února 2026 se žalobkyně nedostavila, přičemž zástupce žalobkyně neúčast svou a žalobkyně u jednání předem písemně omluvil a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
5. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru číslo [Anonymizováno] ze dne [datum], dokladu (potvrzení o provedení transakce) o převodu částky 15 000 Kč dne [datum] na účet číslo [č. účtu], dále ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba]. ze dne [datum] a ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a žalobkyní ze dne [datum], soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě a který ostatně ani žalovaný nikterak nerozporoval, a na nějž proto soud v dalším pro stručnost odkazuje.
6. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. a žalovaný ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru, když právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout a poskytla žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok a poplatek za poskytnutí úvěru. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany předchůdkyně žalobkyně.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného na výzvu soudu pouze uvedla, že z posouzení úvěruschopnosti souhlasil žalovaný dle a článku X. smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno], kdy dle uvedeného článku žalovaný zmocnil úvěrujícího k přístupu do tam vyjmenovaných veřejných registrů a dále úvěruschopnost žalovaného ověřovala původní věřitelka výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životním minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Nic více, tedy jaké byly konkrétní příjmy žalovaného a jejich zdroje a jaké byly výdaje žalovaného a složení těchto výdajů, žalobkyně neuvedla.
11. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila, natož prokazovala, že její právní předchůdkyně řádně přezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, když neuvedla žádná konkrétní fakta, ze kterých bylo při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházeno (konkrétní výše jeho příjmů, konkrétní výše jeho výdajů). Žalobkyně tedy netvrdila žádná ani základní fakta o finanční situaci žalovaného, ze kterých poskytovatelka úvěru vycházela při poskytnutí úvěru žalovanému. Ne dosti na tom pak sám žalovaný dále uvedl, že v době, kdy mu byl úvěr poskytován, již neplnil řádně své závazky z mnoha jiných dalších smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel s jinými věřiteli a také předmětnou půjčku si bral z toho důvodu, že nebyl schopen splácet řádně své předcházející dluhy. Proto při řádně provedené lustraci v bankovních a nebankovních registrech by právní předchůdkyně žalobkyně dle něj tuto skutečnost musela zjistit a úvěr mu neměl být vůbec poskytnut.
12. Smlouva uzavřená se žalovaným proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 15 000 Kč, pak žalovaný je povinen žalobkyni tuto poskytnutou částku vrátit poníženou o to, co již právní předchůdkyně žalobkyně zaplatil (500 Kč). Dle uvedeného ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto uložil žalovanému předmětnou pohledávku zaplatit ve splátkách, jak mu ukládá ustanovení § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru, respektive ustanovení § 87 odst. 2 téhož zákona, podle něhož je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, k čemuž soud dále zjistil, že v době, kdy smlouvu s právní předchůdkyni žalobkyně uzavíral, žalovaný bydlel v [obec] a pracoval ve [obec] v [podezřelý výraz]. V té době byly dle jeho vyjádření jeho finanční poměry skromné, kdy splácel další úvěry formou splátek. V září minulého roku se u něj projevila recidiva, kdy se zhruba před dvěmi lety léčil z gamblerství a alkoholismu v [podezřelý výraz]. Při této recidivě těchto problémů v minulém roce v září ihned nastoupil k léčbě v [podezřelý výraz], kde 14. ledna tohoto roku řádně ukončil léčbu. V tuto chvíli pobývá ve [obec] u své matky. Necelé 2 týdny je evidován u Úřadu práce a vyhledává si práci. Své dosavadní závazky ale platí v plné výši, kdy i během pobytu v [podezřelý výraz] byl na nemocenské, tedy příjmy nějaké měl a ty mu dovolovaly jeho dluhy splácet, takže do žádných dalších finančních problémů a hrozby exekucí se nedostal. Navrhl proto úhradu předmětného dluhu ve splátkách po 1 000 Kč s tím, že je v jeho schopnostech tuto částku žalobkyni pravidelně hradit. Tyto tvrzené skutečnosti pak soudu doložil obsáhlým svazkem listin, a to včetně odsuzujících rozsudků zavazujících ho k úhradě pohledávek jiným věřitelům. Soud na základě vyhodnocení těchto skutečností považuje žalovaným navrhovanou splátku 1 000 Kč za přiměřenou nynějším poměrům žalovaného a pakliže nosným důvodem existence ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je narovnávání vztahu mezi poskytovatelem úvěru a spotřebitelem z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru bez vystavení rizika spotřebitele bezprostřední exekuci, pak i s ohledem na vyjádření žalovaného, že své dluhy vůči ostatním věřitelům řádně splácí a bude schopen splácet částku 1 000 Kč i žalobkyni, je tím dle názoru soudu dané zákonné ustanovení naplněno beze zbytku. Ocitne-li se přitom žalovaný v prodlení s plněním tohoto vykonatelného dluhu vůči žalobkyni, tak soud jí do budoucna přiznal právo i na příslušenství této pohledávky, které jí náleží podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, kdy žalobkyně se domáhala podanou žalobou i zaplacení úroku z prodlení, jehož výši přitom soud stanovil odpovídající výši uvedené v ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení; žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení za předcházející období pak bylo nutno s ohledem na výše uvedené zamítnout. Současně pak žalobkyně prokázala převod této pohledávky z původní věřitelky na ni smlouvami o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku, tedy že je nositelkou této pohledávky za žalovaným.
13. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v tomto rozsahu, kdy je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se veškerými dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení případně dále tvrzeny a prokazovány.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle zásad uvedených v ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., to pokud byla z její strany žaloba vzata částečně zpět. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení nároku, jehož celková výše včetně příslušenství ke dni vydání tohoto rozhodnutí činila částku 26 010,24 Kč, úspěšná byla pouze co do částky 14 500 Kč, kdy i důvod zpětvzetí ležel na její straně (opomenutí platby 500 Kč ze strany žalovaného učiněné ještě před podáním žaloby) tedy i v této části zastavení řízení procesně zavinila. Žalobkyni, která tak zaznamenala v řízení převažující úspěch (procentuálně vyjádřený 55 %) nad úspěchem žalovaného (45 %), proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 % (procentuální úspěch žalobkyně ponížený o procentuální úspěch žalovaného, tj. 55 % - 45 % = 10 %), přičemž tyto náklady řízení vzniklé na její straně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle sazeb uvedených v § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) á 400 Kč/úkon, tj. celkem v částce 1 200 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 315 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně činí částku 2 815 Kč; 10 % těchto nákladů pak činí žalobkyni přiznanou částku 281,50 Kč.