Výrok
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 988 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, jdoucím z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 2 252 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 24 988 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši zákonné sazby jdoucím z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], smlouvu o půjčce číslo[tel. číslo], kdy na základě této smlouvy poskytl původní věřitel, tj. společnost [právnická osoba] žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 27 136 Kč, a to jednak půjčku ve výši 16 000 Kč a dále souhrnný poplatek ve výši 11 136 Kč, a to formou 53 týdenních splátek. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. K převedení této pohledávky za žalovaným na žalobkyni pak došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a společností [Anonymizováno], a to s účinností ke dni [datum] s tím, že tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum] a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [Anonymizováno] a žalobkyní, a to s účinností ke dni [datum] s tím, že žalovaný byl o této změně věřitele informován přípisem ze dne [datum], přičemž ke dni postoupení hodnota pohledávky činila 24 988 Kč a sestávala pouze z jistiny. Žalovaný žalobkyni ode dne postoupení pohledávky neuhradil ničeho, a to ani přes upomínku před podáním žaloby ze dne [datum].
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. V daném případě je v řízení přítomen tzv. cizí prvek, neboť žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Maltské republiky. Soud se proto předně zabýval otázkou pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí ve věci závazkového vztahu, založeného mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o půjčce. Předmětem řízení je nárok na zaplacení peněžité částky na základě smlouvy o půjčce, žalovaný se toho času zdržuje na území České republiky, příslušnost soudů České republiky je tak bez ohledu na státní příslušnost žalovaného dána podle článku 2 Nařízení rady (Es) č. 44/2001, když jiná dohoda nebyla sjednána a pro řízení se použije zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. Soud se také zabýval otázkou, jakým hmotným právem se příslušný závazkový vztah řídí podle tzv. kolizních norem obsažených v ust. § 9 až § 15 zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, podle kterého s ohledem na přechodné ustanovení obsažené v § 123 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, soud otázku své pravomoci a užití tzv. rozhodného práva posuzoval. Podle § 10 cit. zák. platí, že právní vztahy se řídí u jiných než vyjmenovaných smluv právním řádem státu, ve kterém obě strany mají sídlo nebo bydliště, v případě že účastníci nemají sídlo nebo bydliště v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, řídí se poměry, za kterých je smlouva uzavírána, právním řádem místa, kde byla uzavřena. Vycházeje z této úpravy soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat v této věci české hmotné právo, v daném případě předpisy občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (s přihlédnutím k přechodným ustanovením části páté, hlava II, § 5328 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník), neboť smlouva byla uzavřena mezi přítomnými účastníky dne [datum] v Opavě (dle data a místa uzavření smlouvy uvedeného ve smlouvě), což i odpovídá požadavku na rozumné uspořádání daného právního vztahu obsaženého v ust. § 10 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. Na základě toho pak dospěl k dalším následujícím závěrům.
4. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
5. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], smluvních podmínek smlouvy o půjčce, dopisu společnosti [právnická osoba] žalovanému ze dne [datum] - oznámení o postoupení pohledávky a z připojeného poštovního podacího archu k tomuto dopisu, dopisu společnosti [Anonymizováno]. žalovanému ze dne [datum] - oznámení o postoupení pohledávky a z připojeného poštovního podacího archu k tomuto dopisu, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím archem ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společností [Anonymizováno] dne [datum], přílohy číslo [hodnota] k této smlouvě o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost odkazuje.
6. Soud proto dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný platně v souladu s ust. § 657 tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeli smlouvu o půjčce, když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinili smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Tento závazkový vztah se i po [datum] s ohledem na přechodná ustanovení části páté, hlava I, § 5328 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem. Společnost [právnická osoba] svou povinnost z uzavřené smlouvy splnila, když žalovanému dohodnuté peněžní prostředky poskytla a žalovanému tak vznikla povinnost tyto vrátit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky, jejichž počet a splatnost byla dohodou účastníků smlouvy ve smlouvě stanovena. Žalovaný tuto svou smluvní povinnost porušil, a je proto povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jakož i poplatky, které byly společností [právnická osoba] účtovány v souladu s dohodou smluvních stran (§ 658 odst. 2 občanského zákoníku), přičemž v řízení pak bylo prokázáno, že tato pohledávka byla ve smyslu § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „nový občanský zákoník“), postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky společností [právnická osoba] nejprve společnosti [Anonymizováno] a poté touto společností žalobkyni. Žalovaný se dostal do prodlení, v souladu s ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku je proto žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat, aby vedle těchto plnění žalovaný jí zaplatil i úrok z prodlení, jehož výše odpovídá výši stanovené v § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení.
7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 2 252 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 800 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 252 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.