Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

17 C 147/2026

Soud: Okresní soud v OpavěDatum rozhodnutí: 14. 9. 2026Č. j.: 17 C 147/2026-27Soudkyně: JUDr. Tereza KravalováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení 31 140 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOP:2026:17.C.147.2026.1
neplatnost právního jednáníbezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (19) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 25. 11. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši- 12 % ročně z částky 28 000 Kč od 13. 6. 2025 do 24. 11. 2025,- 12 % ročně z částky 8 000 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení,- 0,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 871 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 311 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 31 140 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela po posouzení jeho úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www.[Anonymizováno].cz [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu poskytla bezhotovostně 20 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se měl zavázat platit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z poskytnuté částky a každý měsíc do 12. dne splácet úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu byl oprávněn vrátit kdykoliv. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením úroku, využila poskytovatelka úvěru smluveného oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 12. 6. 2025. Pro případ prodlení na sebe žalovaný převzal závazek k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje vrácení poskytnuté jistiny 20 000 Kč, zaplacení dohodnutého úroku za první měsíc čerpání úvěru 8 000 Kč a smluvní pokuty 3 140 Kč (0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 13. 6. 2025 do 16. 11. 2025).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání jeho splacené části. Žalovaný se zavázal každý měsíc platit úrok 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, vždy k 12. dni v měsíci (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datovaná [datum], fotografie občanského průkazu žalovaného a průkazu zdravotního pojištění). Žalobkyně tentýž den odeslala na účet, jehož majitelem byl žalovaný a který žalovaný označil ve smlouvě, č. [č. účtu] částku 20 000 Kč (potvrzení o platbě provedené prostřednictvím ThePay).

4. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici historii transakcí na účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od září 2024 do února 2025. Z té je zřejmé, že žalovaný pobíral pravidelnou měsíční mzdu od [právnická osoba], konkrétně v říjnu 2024 28 950 Kč, v listopadu 2024 31 288 Kč, v prosinci 2024 26 122 Kč, v lednu 2025 22 754 Kč a v únoru 2025 27 522 Kč. Kromě toho mu byl vyplácen příspěvek na bydlení 3 071 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje žalovaného, nájemné 10 000 Kč a zálohy na služby 4 600 Kč byly z účtu hrazeny pouze v únoru 2025. Mezi pravidelné opakující se výdaje patřily platby společnosti [Anonymizováno] v průměru 500 Kč, platby pojistného 135 Kč, dále úhrady společnostem [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], občasné sázky u společnosti [právnická osoba] v řádech stovek korun, a především četné platby za dopravu společnosti [Anonymizováno] několikrát denně. Kromě toho byly na účet žalovaného v uvedeném období připsány peníze z poskytnutých úvěrů, a to 29. 12. 2024 10 000 Kč od [právnická osoba]., 21. 1. 2025 3 500 Kč, 22. 1. 2025 70 000 Kč od [právnická osoba]., 25. 1. 2025 10 000 Kč od [právnická osoba]., 5. 2. 2025 10 000 Kč od [právnická osoba]., a 9. 2. 2025 5 000 Kč od [právnická osoba].

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87).

6. Žaloba je důvodná pouze částečně.

7. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.

8. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, případně výplatní lístky, a že jej lustrovala v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. K tvrzením o provedených lustracích nepředložila žádné důkazy. Z historie transakcí na účtu žalovaného je zřejmé, že neměl prostředky na to, aby měsíčně splácel dohodnutý úrok, který při vyčerpání úvěrového limitu činil 8 000 Kč. Jednak se v posledních šesti týdnech před poskytnutím úvěru zadlužil u jiných nebankovních úvěrových společností s celkovou výší úvěrů necelých 100 000 Kč, jednak veškeré příjmy ze zaměstnání a příspěvků na bydlení spotřeboval, z velké části na dopravu společností Bolt, z menší části na sázky. Žalovaný měl rovněž pravidelné běžné závazky cca 15 000 Kč měsíčně k úhradě nájemného, služeb a ostatních plateb, ty však byly z účtu zaplaceny pouze v únoru 2025. Byl tedy pro poskytnutí úvěru zjevně rizikovou osobou. Pokud za této situace žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s rámcem 20 000 Kč a měsíční splátkou 8 000 Kč, nevyhodnotila poměry žalovaného profesionálně. Bylo naopak povinností žalobkyně úvěr žalovanému neposkytnout a tím ho ochránit před zadlužením a případnou vlastní neznalostí či nezodpovědností.

9. Proto soud hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky 20 000 Kč bez právního důvodu a je povinen pouze tuto částku vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil, soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za výzvu k úhradě do tří dnů, prokazatelně odeslanou 18. 11. 2025. Podle běžné praxe musela být výzva doručena žalovanému nejpozději do tří dnů, tedy do 21. 11. 2025, lhůta k plnění tak uplynula 24. 11. 2025 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Nevrácením částky vznikla žalovanému druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího po uplynutí lhůty zákonný úrok z prodlení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Předmětem řízení ke dni vyhlášení rozsudku byla částka 31 140 Kč a dále kromě běžícího příslušenství i kapitalizovaný úrok z prodlení 1 519 Kč (12 % ročně z částky 28 000 Kč od 13. 6. 2025 do 24. 11. 2025), celkem 32 659 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 20 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 12 659 Kč s příslušenstvím (11 140 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 1 519 Kč). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 61 % uplatněného nároku a neúspěch co do 39 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 22 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 3 957 Kč a skládá se ze soudního poplatku 1 557 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokátky za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 700 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky. 22 % z částky 3 957 Kč činí 871 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, výši úvěru, úroku a smluvní pokuty, datu splatnosti, čísle účtu a výši žalované částky. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a související náhrady za doplnění tvrzení ohledně způsobu uzavření smlouvy a úvěruschopnosti, jednak proto, že měla být součástí již samotné žaloby, jednak proto, že i ona mají formulářový charakter opakovaný žalobkyní ve všech řízeních; jedná se tak o neúčelně vynaložené náklady řízení.

11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 1 557 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 1 246 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 311 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací