Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

17 C 159/2026

Soud: Okresní soud v OpavěDatum rozhodnutí: 14. 9. 2026Č. j.: 17 C 159/2026-22Soudkyně: JUDr. Tereza KravalováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 13. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení 10 146,79 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOP:2026:17.C.159.2026.1
neplatnost právního jednáníbezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 999,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 6. 5. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 3 147 Kč s úrokem z prodlení ve výši- 12 % ročně z částky 9 939,88 Kč od 8. 3. 2025 do 5. 5. 2026,- 12 % ročně z částky 2 940,09 Kč od 6. 5. 2026 do zaplacení,- 0,5 % ročně z částky 6 999,79 Kč od 6. 5. 2026 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 506 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 10 146,79 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost Emma‘s [právnická osoba]., s žalovanou uzavřela 5. 2. 2025 prostřednictvím internetových stránek www.[Anonymizováno].cz smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno]. Na jejím základě jí poskytla převodem na účet 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru 2 939,88 Kč a úrok 207,12 Kč, vše do 7. 3. 2025. Žalovaná zaplatila jen 0,21 Kč, a proto žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti. Pohledávka na ní byla postoupena smlouvou z 1. 4. 2026, což bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění: [právnická osoba]., se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalované úvěr 7 000 Kč převodem na účet č. [č. účtu] a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 7. 3. 2025 spolu s poplatkem 2 939,88 Kč za sjednání úvěru a úrokem 207,12 Kč. Žalovaná sdělila společnosti v souvislosti s uzavřením smlouvy své rodné číslo, číslo občanského průkazu, bydliště, telefonní číslo, emailovou adresu a výše uvedené číslo účtu (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno]). Na uvedený účet odeslala společnost 5. 2. 2025 částku 7 000 Kč, přičemž se jedná o účet, jehož majitelem je žalovaná (potvrzení ČSOB, a. s., o provedení transakce, informace o vlastníkovi účtu). Žalovaná sdělila poskytovatelce úvěru, že má příjem z důchodu 21 551 Kč, její výdaje činí celkem 5 000 Kč, z toho 2 500 Kč splátka nebankovních úvěrů, 2 000 Kč náklady bydlení a 500 Kč ostatní výdaje (úvěruschopnost klienta k půjčce č. [hodnota]). Společnost oznámila žalované, že pohledávku ze smlouvy postoupila žalobkyni, a vyzvala ji k úhradě dluhu do tří dnů (oznámení o postoupení pohledávky z 24. 4. 2026 s potvrzením o podání zásilky).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Žaloba je důvodná pouze částečně.

6. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.

7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy posoudila nahlédnutím do databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, NRKI, BRKI a že žalovaná byla povinna předložit výplatní pásky za dva měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání; k těmto obecným tvrzením však žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Proto byla soudem vyzvána, aby konkretizovala, jak byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalované, a navrhla k tomu důkazy. Na to žalobkyně reagovala opakovanými obecnými tvrzeními a předložením listiny označené jako úvěruschopnost klienta k půjčce. Žádné další důkazy, zejména o tvrzených lustracích a o předložení dokladů o příjmech a výdajích, žalobkyně nepředložila. K jednání se následně nedostavila, a proto nemohla být soudem poučena o nutnosti doplnění důkazních návrhů, aby mohla být se svou žalobou zcela úspěšná. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované; zásadně totiž nepostačuje, pokud se spokojila pouze s tím, co žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, aniž by údaje blíže ověřovala. I ze samotné žádosti je navíc evidentní, že výdaje neodpovídají realitě, protože náklady na bydlení 2 000 Kč a ostatní výdaje 500 Kč nekorespondují s běžnými výdaji tohoto druhu. Proto soud hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou.

8. Protože je smlouva neplatná, získala žalovaná na úkor poskytovatelky úvěru, potažmo žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky 7 000 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že tak učinila. Proto soud vycházel z žalobních tvrzení, že žalovaná zaplatila 0,21 Kč, a zavázal ji k vrácení rozdílu 6 999,79 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jejím možnostem. Proto vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě do tří dnů. Výzva byla podána na poště 28. 4. 2026, podle běžné praxe musela být doručena nejpozději do tří pracovních dnů, tedy do 2. 5. 2026, lhůta k plnění pak uplynula 5. 5. 2026. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, takže žalobkyni náleží i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba pro neplatnost smlouvy zamítnuta.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 6 999,79 Kč s běžícím příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 4 533 Kč s běžícím příslušenstvím (poplatku 2 939,88 Kč, úroku 207,12 Kč a úroku z prodlení 1 386 Kč – 12 % ročně z 9 939,88 Kč od 8. 3. 2025 do 5. 5. 2026). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 61 % uplatněného nároku a neúspěch co do 39 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 22 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 2 300 Kč a skládá se ze soudního poplatku 800 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokátky za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky. 22 % z částky 2 300 Kč činí 506 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, výši úvěru a poplatků, čísle účtu a výši žalované částky.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací