Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 20 000,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 1. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 20 000,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že společnost [právnická osoba], s ním uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla 7. 12. 2023 převodem na bankovní účet 15 000 Kč a následně 9. 1. 2024 dalších 5 000,43 Kč. Žalovaná pohledávka měla být nejprve postoupena 18. 5. 2025 na společnost [právnická osoba]., a následně 22. 5. 2025 na žalobkyni. Protože však původní věřitelka žalobkyni nedoložila uzavřenou smlouvu o úvěru, žalobkyně není schopna ji soudu předložit, a proto uplatňuje žalovaný nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Aniž by soud prováděl dokazování, vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou na základě samotných žalobních tvrzení. Skutečnost, že žalobkyně nemá k dispozici důkazy o uzavření smlouvy o úvěru, neznamená, že by soud měl vyhovět její žalobě z jiného právního důvodu, a sice z titulu bezdůvodného obohacení. Tato skutečnost naopak znamená, že žalobkyně neunáší ve sporu své břemeno důkazní a kromě toho i břemeno tvrzení, neboť ani neuvedla, přestože k tomu byla soudem vyzvána, co konkrétně si strany smlouvy ujednaly, zejména dokdy měl být žalovaným poskytnutý úvěr vrácen. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovanému její právní předchůdkyně poskytla úvěr, který tedy měl být vrácen, nemůže se již mezi účastníky jednat o vztah z bezdůvodného obohacení, neboť jeho pojmovým znakem je to, že zde není platné právní jednání, z něhož by povinnost k plnění vyplývala; a tím smlouva o úvěru bezpochyby je. Skutečnost, že žalobkyně ve sporu neunáší břemeno důkazní, není možné tímto způsobem obcházet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nenavrhla žádné důkazy k prokázání existence smlouvy o úvěru, je nadbytečné zabývat se tím, zda její údajná právní předchůdkyně žalovanému částku 20 000,43 Kč skutečně zaslala a zda na ni byla pohledávka postoupena. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohl ji soud poučit podle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení ohledně ujednání o návratnosti úvěru a navržení důkazů stran existence samotného smluvního vztahu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a že tento úvěr již měl být žalovaným vrácen, soud žalobě nevyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který by na ni měl právo, protože byl v řízení úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.