Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 283 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 28. 11. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 185,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 18 283 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že žalovaný [datum] způsobil dopravní nehodu tím, že se v [adresa] na parkovišti u [Anonymizováno] při couvání s nákladním automobilem [Anonymizováno], RZ [SPZ], řádně nevěnoval řízení vozidla a jeho zadní částí poškodil přední část zaparkovaného automobilu [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ] vlastníka [právnická osoba]. Za své jednání byl žalovaný uznán vinným přestupkem včetně toho, že z místa nehody bezprostředně po střetu odjel, aniž by splnil svou zákonnou povinnost setrvat na místě, sepsat společný záznam o nehodě, případně ji oznámit policejnímu orgánu. Na základě smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla žalobkyně za žalovaného nahradila [právnická osoba]., která plnila poškozenému z titulu havarijního pojištění, jednak náklady opravy vozidla 12 782,56 Kč, jednak náklady na zapůjčení náhradního vozidla 5 500 Kč. Následně žalovaného bezúspěšně vyzvala k úhradě těchto částek do 27. 11. 2025, mimo jiné proto, že opustil místo nehody.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný se [datum] ve 20:15 hodin v [adresa] na parkovišti v blízkosti [Anonymizováno] jako řidič nákladního vozidla [Anonymizováno] RZ [SPZ], nechoval ohleduplně a při couvání narazil zadní částí vozidla do přední části zaparkovaného osobního automobilu [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], které poškodil; nákladní vozidlo nezastavil a z místa nehody odjel; za popsané jednání byl pravomocně uznán vinným přestupky proti zákonu o silničním provozu (rozhodnutí [právnická osoba] v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Osobní automobil byl ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], a střetem u něj došlo k poškození masky a předního nárazníku s původně odhadnutou škodou 50 000 Kč (detail relace o dopravní nehodě Policie ČR, č. j. [spisová značka] včetně fotografií). Oprava vozidla [jméno FO] [jméno FO] stála 12 782,56 Kč bez DPH (faktura [právnická osoba], z 3. 7. 2024 č. [hodnota]), náklady na zapůjčení náhradního vozidla po dobu pěti dnů činily 5 500 Kč bez DPH (faktura [právnická osoba], z 3. 7. 2024 č. [hodnota]). Uvedené částky vyplatila [právnická osoba]., z titulu pojistného plnění poškozené společnosti [právnická osoba]., a následně uplatnila regresní právo na jejich úhradu vůči žalobkyni (dopis z 24. 2. 2025). Žalobkyně částku 18 283 Kč zaplatila 12. 6. 2025 (částečný výpis z účtu žalobkyně). Od 5. 1. 2023 byl nákladní automobil [Anonymizováno], RZ [SPZ], pojištěn u žalobkyně z titulu odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (návrh pojistné smlouvy č. [hodnota], potvrzení o uzavření pojistné smlouvy z 1. 1. 2023). Žalobkyně vyzvala žalovaného na adresu trvalého pobytu k zaplacení žalované částky do 27. 11. 2025 (dopis z [datum], poštovní podací lístek).Podle § 135 odst. 1 občanského soudního řádu soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal. Podle § 32 odst. 1 písm. c) zákona č. 30/2024 Sb., ve znění účinném od 1. 4. 2024 do 30. 6. 2025, má pojistitel vůči pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez důvodů hodných zvláštního zřetele opustil místo dopravní nehody nebo jinak ztížil nebo vyloučil možnost zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Podle § 10 odst. 5 zákona je pojištěným každý, kdo je povinen nahradit poškozenému újmu vzniklou provozem vozidla, jehož provozu se pojištění odpovědnosti týká. Poškozeným se pro účely tohoto zákona rozumí ten, kdo má právo na náhradu újmy vzniklé provozem vozidla. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný opustil místo nehody, přičemž důvody hodné zvláštního zřetele jím nebyly tvrzeny. Zákon předpokládá, že samo opuštění znamená ztížení či vyloučení možnosti zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, a proto má pojistitel právo na náhradu plnění proti pojištěnému, jestliže prokáže pouze to, že pojištěný místo nehody opustil (blíže rozsudek Nejvyššího soudu z 12. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, přijatý 13. 11. 2024 k publikaci do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalovaný se přitom považuje za pojištěného, protože porušil zákonné povinnosti při řízení motorového vozidla, čímž zasáhl do vlastnického práva jiné osoby, zavinil vznik majetkové újmy na její straně a jako takový byl povinen ji nahradit (§ 2910 občanského zákoníku). Újma vznikla při provozu vozidla, kterého se týkalo pojištění u žalobkyně. Žalobkyně následně z titulu pojistné smlouvy nahradila újmu poškozené společnosti a tím jí vůči žalovanému vzniklo regresní právo požadovat úhradu zaplacené částky. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by žalobkyni cokoliv zaplatil, a proto soud žalobě vyhověl. Nezaplacením žalované částky mu vznikla druhotná povinnost k zaplacení úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády. Žalovaný se dostal do prodlení 28. 11. 2025 v návaznosti marné uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě žalobkyně.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal ji žalobkyni, protože byla v řízení zcela úspěšná. Částka 9 185,30 Kč se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba) po 1 860 Kč podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 1 455,30 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.