Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 804,44 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 517,53 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 957,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 804,44 Kč ve výši 10 % p. a. za dobu od2. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,9 % p. a. z částky 5 804,44 Kč za dobu od 2. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady tohoto řízení ve výši 6 612,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacené části úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] žalovanému na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2013, na sporožirovém účtu, který vedla právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného na základě smlouvy o účtu ze dne 28. 2. 2013. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně žalobkyni zaplatit. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením kontokorentního úvěru, proto banka úvěr ke dni 21. 12. 2019 zesplatnilaa vyzvala žalovaného k zaplacení nedoplatku úvěru. Žalovaný dluh nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně následně tuto pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 30. 1. 2020, účinné od 1. 12. 2020. Celková pohledávka za žalovaným činila 7 279,35 Kč a čítala nezaplacenou jistinu ve výši 5 804,44 Kč, úrok z úvěru do 1. 12. 2020 ve výši 957,38 Kč a úrok z prodlení do 1. 12. 2020 ve výši 517,53 Kč. Protože žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení této částky, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.
2. Proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu brojil žalovaný podaným odporem s tím, že žalovaný nárok neuznal. Uvedl, že mu byl úvěr poskytnut na základě smlouvy ze dne18. 12. 2013 a nerozumí tomu, proč žalobkyně staví splatnost svého žalobou uplatněného nároku ke dni 31. 12. 2019. K tomuto dni snad mělo dojít k převodu žalované pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, a pokud vyplývá jednoznačně z úvěrové smlouvy, že úvěr byl poskytnut na dobu jednoho roku a měl být splacen 12 stejně vysokými splátkami jistiny placenými měsíčně, má za to, že nárok je promlčen, neboť žaloba byla k soudu podána až 23. 3. 2021.
3. U ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud následně provedl dokazování, přičemž zjistil ze smlouvy o osobním účtu u [právnická osoba] [anonymizováno] (dále také jen„ banka“), že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným existoval smluvní vztah na základě této smlouvy uzavřené dne 28. 2. 2013, na základě něhož vedla banka pro žalovaného bankovní korunový účet č. [bankovní účet] (dále jen„ účet“). Bylo dále zjištěno ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18. 12. 2013 (dále jen„ smlouva“), že se ve smlouvě banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši až5 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na jeho účtu. Tento kontokorentní úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou 18,9 %. Žalovaný byl oprávněn, od toho data čerpat kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, který se zavázal ode dne čerpání zaplatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Po splacení celého úvěru byl oprávněn na základě smlouvy opětovně čerpat úvěr až do sjednané výše, a to i opakovaně. Při takovém opětovném čerpání úvěru byl povinen opět úvěr splatit do jednoho roku ode dne, ve kterém úvěr po jeho úplném splacení začal znovu čerpat (bod 3.4, 4.1 smlouvy). V obsahu smlouvy (bod 4.3) si banka vyhradila možnost úvěr při jeho nesplacení okamžitě zesplatnit. Tato smlouva nabyla účinnosti okamžikem jejího podpisu (bod 7.2) a byla uzavřena na dobu neurčitou. Z výpisu účtu žalovaného za dobu od1. 1. 2019 do 31. 7. 2019 soud zjistil, že v měsíci lednu 2019 vyčerpal žalovaný kontokorent ve výši 5 000 Kč a se splatností dne 14. 12. 2019. V měsíci únoru vyčerpal žalovaný rovněž částku kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč se splatností dne18. 2. 2020. V měsíci březnu znovu žalovaný vyčerpal kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž splatnost úvěru nastala 18. 3. 2020. Dne 18. 2. 2019 byla žalovanému na účet poukázána příchozí platba 15 230 Kč, z níž byla částka 5 000 Kč započtena na úhradu přečerpaného kontokorentu 5 000 Kč. Dne 18. 3. 2019 byla na účet žalovaného připsána částka 9 070 Kč, ze které rovněž část ve výši 5 000 Kč byla započtena na přečerpání kontokorentu. Od měsíce dubna 2019 do měsíce července 2019 nebyla na účet žalovaného poukázána žádná vyšší částka přesahující výši čerpaného kontokorentního úvěru 5 000 Kč. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 23. 12. 2019 soud zjistil, že banka dne 22. 12. 2019 převedla pohledávku přečerpaného nepovoleného debetu z účtu žalovaného na evidenční účet pohledávek a vyzvala žalovaného, aby z důvodu jejího odstoupení od dohody svůj dluh vůči bance včas vyrovnal. Z výpisu z debetního účtu žalovaného zpracovaného k 1. 12. 2020 soud zjistil, že ke dni21. 12. 2019 činil nesplacený zůstatek na kontokorentním úvěru v částce 5 804,44 Kč na jistině, na úrocích v částce 957,38 Kč a na úrocích z prodlení v částce 517,53 Kč, celkem tak dluh ve výši 7 279,35 Kč. Pohledávku v této výši nabyla žalobkyně od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 O postoupení této pohledávky vyrozuměla banka žalovaného v oznámení z 28. 12. 2020, kde jej vyzvala k úhradě dluhu ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení tohoto dluhu v předžalobní výzvě z 3. 2. 2021 a téhož dne mu tuto listinu odeslala poštou, jak se podává z podacího lístku.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej žalobkyně popsala v žalobě. Bylo zjištěno, že mezi bankou a žalovaným existoval smluvní vztah založený smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 18. 12. 2013, ve které se banka zavázala ode dne podpisu smlouvy poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně vrátit bance během jednoho roku odčerpáním této částky v pravidelných splátkách v částkách, které si sám určil. Po úhradě povoleného debetu byl žalovaný oprávněn opět čerpat sjednaný kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč a byl znovu zavázán dluh na kontokorentním úvěru uhradit v jím stanovených splátkách ve sjednané době 1 roku. Pro případ prodlení se zaplacením dluhu byla banka oprávněna požadovat okamžité splacení tohoto úvěru. Z platební historie na účtu žalovaného od1. 1. 2019 se podává, že žalovaný dne 14. 12. 2018 vyčerpal na svém účtu sjednaný kontokorent 5 000 Kč, se splatností dne 14. 12. 2019. Z výpisu z účtu za měsíc únor 2019 vyplývá splatnost čerpaného kontokorentu ve výši 5 000 Kč ke dni 18. 2. 2020, když ke dni 18. 2. 2019 banka započetla na vyčerpaný kontokorent částku 5 000 Kč z připsané platby ve prospěch účtu žalovaného. Podle výpisu z účtu žalovaného za březen 2019 nastala další splatnost kontokorentu ve výši 5 000 Kč dne 18. 3. 2020, když na vyčerpanou část kontokorentu v této výši banka započetla dne 18. 3. 2019 částku v této výši z připsané platby ve prospěch účtu žalovaného. Od měsíce dubna 2019 až do konce měsíce července 2019 nebyla na účet žalovaného připsána žádná částka přesahující vyčerpaný kontokorent a jak se podává z posledního výpisu za měsíc červenec 2019, splatnost naposledy čerpaného kontokorentu ve výši 5 000 Kč zůstala stejná, tedy ke dni 18. 3. 2020. Banka ke dni 22. 12. 2019 převedla nesplacenou část kontokorentu na evidenční účet pohledávek a vyzvala žalovaného, aby neprodleně vyrovnal vůči ní dluh na kontokorentním úvěru. Ke dni 21. 12. 2019 vyčíslila žalobkyně dluh na jistině a úrocích celkem částku 7 279,35 Kč a tuto pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele dne 28. 12. 2020 písemně uvědomen a byl zároveň vyzván, aby dluh z kontokorentního úvěru zaplatil ve prospěch žalobkyně. Žalovaný na výzvu banky nereagoval a nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobkyně a tento dluh nezaplatil.
5. Žalobkyně prokázala v řízení svou věcně právní legitimaci a prokázala také, že její nárok je důvodný. Ačkoliv soudu nebyla známá platební historie žalovaného přede dnem1. 1. 2019 a z výpisu z r. 2019 pouze vyplývá, že kontokorentní úvěr žalovaný vyčerpal(v roce 2018) dne 14. 12. 2018, neboť splatnost této částky nastala 14. 12. 2019 (jeden rok od vyčerpání), nemá soud pochyb o tom, že do prodlení se zaplacením kontokorentního úvěru, resp. jednotlivých splátek ode dne jeho čerpání, se žalovaný dostal až od měsíce dubna 2019, kdy již vyčerpanou částku 5 000 Kč nehradil podle smlouvy řádně a včas. Splatnost poslední splátky tohoto dluhu tohoto dluhu měla uplynutím sjednané doby splacení 14 roku, tedy dne 18. 3. 2020. Žalovaný na vyčerpanou část kontokorentu již žádnou splátku nepoukázal a banka byla proto ze smlouvy oprávněná část úvěru, s jejímž zaplacením se dostal žalovaný do prodlení, zesplatnit. To banka učinila a v dopise ze dne 23. 12. 2019, vyzvala žalovaného k doplacení nezaplacené části dluhu. Na tuto písemnost žalovaný nereagoval a banka pohledávku žalovaného na nesplaceném úvěru čítající ke dni 21. 12. 2019 částku 7 279,35 Kč postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 30. 11. 2020. Protože žalovaný dluh žalobkyni před zahájením soudního řízení nezaplatil, vyhověl soud žalobě v celém rozsahu a zavázal žalovaného k zaplacení dluhu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
6. K obraně žalovaného, že úvěrová smlouva, o kterou žalobkyně nárok opírá, byla bankou s žalovaným uzavřena dne 18. 12. 2013 na dobu jednoho roku a měl být splacen dvanácti stejnými po sobě měsíčními jdoucími splátkami a pokud byla žaloba k soudu podána až v roce 2021, je tento nárok promlčen, soud uvádí, že již ze samotné podstaty je„ kontokorentní úvěr“ chápán (blíže viz např. např. www.cs.wikipedia.org) jako„ doplněk k běžnému účtu, který klientovi umožňuje čerpat peníze z běžného účtu i v případě, že nemá na účtu dostatečnou hotovost. Banka tedy klientovi v takovém případě operativně potřebné finanční prostředky půjčí a klient smí„ jít do minusu“. Jedná se tzv. o„ povolený debet“. Pokud na účet se záporným zůstatkem přijdou peníze, jsou automaticky použity na pokrytí kontokorentní půjčky (tj. zmenšení záporného zůstatku na účtu). Banka může klientovi zobrazovat na účtu běžný zůstatek (tj. zápornou částku při vstupu do kontokorentu) nebo disponibilní zůstatek (tj. zůstatek až do výše sjednaného kontokorentu), kdy se záporný zůstatek nezobrazuje (zůstatek nula znamená maximální výši kontokorentu). Kontokorent lze využívat kdykoliv a opakovaně až do vyčerpání úvěrového limitu. Obvykle zde není stanoven termín ani výše splátky, klient je však povinen v určité době (zpravidla jeden rok) úvěr splatit, tj. dostat se s účtem„ do plusu“. Poté smí opět kontokorentní úvěr čerpat dále, není-li smlouva o sjednání kontokorentu časově omezená. Úvěr se splácí automaticky, jakmile na běžný účet s úvěrem přijde jakákoliv platba. Kontokorentní úvěr patří mezi neúčelové a nezajištěné úvěry. Je neustále k dispozici a peníze z něj klient může čerpat snadno, bez komplikací a opakovaně. Zvyšuje tak jeho platební schopnost zejména v případech nečekaných výdajů či zpoždění/výpadku příjmů. Úroky klient platí pouze po dobu, po kterou peníze z kontokorentu čerpá, tj. je v minusu. Splátky jsou čistě v režii klienta, není stanoveno datum splatnosti ani velikost splátky, obvykle je však nutné kontokorent uhradit do jednoho roku“. Jestliže se z periodického výpisu z účtu žalovaného zjistilo, že poslední splatnost vyčerpaného povoleného debetu je stanovena na 18. 3. 2020, lze uzavřít, že přesně s formulací a popisem kontokorentního úvěru, byl žalovanému poskytnut nikoli jednorázový úvěr v roce 2013, ale kontokorentní úvěr, který mohl čerpat kdykoliv po úhradě v minulém období vyčerpané částky úvěru 5 000 Kč. Naposledy žalovaný využil kontokorentního oprávnění a překročit kladný zůstatek na svém účtu do povoleného debetu dne 18. 3. 2019. Od té doby mu začala běžet doba jednoho roku, během níž měl povinnost úvěr ve splátkách (či celou částku zápočtem oproti příchozí platbě na jeho účet v této výši) zaplatit. Žalovaný neměl na účtu od dubna 2019 příjem, kterým by hradil pravidelné splátky úvěru. Dluh proto nehradil a dostal se do prodlení s jeho zaplacením. Z důvodu porušení smluvních podmínek banka zesplatnila nesplacenou část úvěru v prosinci 2019 a od té doby počala běžet promlčecí doba týkající se tohoto závazku. Pro tento závěr soud neprovedl v řízení dokazování platební historií na účtu žalovaného ke dni 31. 12. 2018, neboť by to bylo nadbytečné a nepotřebné pro zjištění závěru o skutkovém stavu a pro posouzení otázky promlčení tohoto nároku.
7. Při právním posouzení věci postupoval soud ve smyslu Hlavy II. - ustanovení přechodná a závěrečná - dílu I. - přechodná ustanovení - oddílu I. - všeobecná ustanovení - § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2002 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, podle dosavadních právních předpisů, tedy podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen„ obch. zák.“).
8. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 497 a násl. obch. zák., nárok na zákonné úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány podle § 517 odst. 1., 2 o. z., a podle vládního nařízení č. 180/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Týká-li se v řízení uplatněné námitky promlčení, tak podle § 387 odst. 1 obch. zák. (smlouva o úvěru byla považována za tzv.„ absolutní obchod“ podle § 261 odst. 3. písm. d) obch. zák.) se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Podle § 397 tohoto předpisu, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba 4 roky. Jestliže počala promlčecí doba běžet v prosinci 2019, kdy banka zesplatnila nesplacenou část úvěrua žaloba byla k soudu podána 23. 3. 2021, bylo to v době běžící čtyřleté promlčecí doby.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 612,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 804,44 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, odeslání výzvy k plnění) a z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření žalobkyně k odporu žalovaného ze dne 5. 8. 2021 a účast u soudního jednání dne 2. 11. 2021) realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 11. 2021 k ústnímu jednání u OS v [obec] náhrada 634,30 Kč za 72 ujetých km v částce 434,30 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 134,30 Kč ve výši 1 078,20 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.
10. Aplikace § 14b a. t. je odůvodněna množstvím obdobných tzv.„ formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího soudu, kterému se z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně je obchodní korporací, jejímž předmětem činnosti je mj. též úplatné nabývání souboru nezaplacených pohledávek u bankovnícha nebankovních subjektů, které pak sama nárokuje u soudu napříč územím ČR. Podané žaloby se pak liší pouze v označení žalovaného, původního věřitele a ve výši dlužné pohledávky, v ostatním je pak žaloba formulářového charakteru (u zd. soudu např. sp. zn.: [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další).
11. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.