Výrok
I. Rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu] /Šá, jakož i rozhodnutí ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu] /Šá, a rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu], se zrušují.II. Soud tato rozhodnutí nahrazuje takto:
1. Původní pozemek [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byl v průběhu 70. let převzat státními orgány bez právního důvodu, a to jeho rozparcelováním, přidělováním do osobního užívání a následnou výstavbou rodinných domů; tím došlo k majetkové křivdě ve smyslu § 6 odst. 1 písm. p) zákona č. 229/1991 Sb., zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále také jen „zákon o půdě“).
2. Žalobkyně není vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 původního pozemku [Anonymizováno] ani pozemků z něj odvozených, a to z důvodu převzetí státní mocí v rozhodném období.
3. Vzhledem k tomu, že pozemky vzniklé z PK 3412/1 jsou zastavěny stavbami, nelze je vydat podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě; žalobkyně má proto právo na náhradu za nevydané pozemky podle § 11 odst. 2 zákona o půdě.III. Žalovaný 2) je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 273 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Soud v tomto řízení rozhodl o žalobě podané podle části páté občanského soudního řádu, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. SPU [číslo], a s ním souvisejícího odvolacího rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [číslo], vydaných ve věci její restituční žádosti podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě (dále jen „zákon o půdě“). Žalobkyně současně napadla i usnesení Krajského pozemkového úřadu ze dne [datum], č. j. SPU [č. účtu], kterým bylo řízení o jejím restitučním nároku zastaveno. Tvrdí, že všechna tato rozhodnutí jsou nezákonná, neboť správní orgány sice zjistily správný skutkový stav, nicméně jej nesprávně právně posoudily.
2. Součástí řízení bylo rovněž usnesení Krajského pozemkového úřadu pro [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [č. účtu] /[Anonymizováno], kterým bylo řízení o restituční žádosti žalobkyně zastaveno. Ze správního spisu je patrno, že uvedené usnesení bylo následně v odvolacím řízení zrušeno rozhodnutím [právnická osoba] ze dne [datum], jímž byla věc vrácena prvoinstančnímu orgánu k novému projednání. Přestože bylo uvedené usnesení později odvolacím orgánem zrušeno, je povinností soudu o žalobním návrhu proti tomuto rozhodnutí rozhodnout (§ 250j odst. 1 o. s. ř.), neboť předmětem soudního přezkumu je celý správní proces týkající se restitučního nároku vedeného pod sp. zn. 242/93.
3. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] uplatnila u [právnická osoba] žádost o vydání majetku podle zákona o půdě. Podání bylo odevzdáno k poštovní přepravě dne [datum] a doručeno dne [datum], tedy v první pracovní den následující po skončení lhůty stanovené § 13 odst. 4 zákona o půdě. Žádost byla vedena pod sp. zn. [Anonymizováno] a vztahovala se na celou knihovní vložku č. [hodnota], jejíž součástí byl rovněž původní pozemek , Anonymizováno4. Ze správního spisu, který byl soudu předložen, soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] uplatnila u tehdejšího [právnická osoba] žádost podle § 9 odst. 1 zákona o půdě. Žádost byla odevzdána k poštovní přepravě dne [datum] a doručena dne [datum], tedy v první pracovní den po uplynutí zákonné lhůty podle § 13 odst. 4 zákona o půdě. Správní spis potvrzuje, že žádost byla evidována pod sp. zn. [Anonymizováno] a vztahovala se na celou knihovní vložku č. [Anonymizováno], tedy i na pozemek [Anonymizováno] představující původní zemědělský pozemek žalobkyně a jejího bratra, Anonymizováno5. Z předložených listin je dále patrné, že již v letech [Anonymizováno] byl pozemek [Anonymizováno] geometricky rozdělen a jeho části byly přiděleny do osobního užívání jednotlivým fyzickým osobám, které na pozemcích v průběhu 70. a 80. let postavily rodinné domy na základě povolení tehdejších orgánů státní správy. Tato stavební činnost byla následně doložena kolaudačními rozhodnutími a dokumenty stavebního úřadu, které jsou součástí správního spisu a byly také poskytnuty soudu [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa] (dále také jen „KÚ [adresa]).6. Správní orgány řízení opakovaně přerušovaly či zastavovaly z důvodů, které se později ukázaly být mylnými, zejména ve vztahu k tomu, zda žalobkyně v roce [Anonymizováno] vzala zpět svůj nárok. Ze spisu však jednoznačně plyne, že zpětvzetí z roku [Anonymizováno] se vztahovalo k jiné žádosti (sp. zn. [Anonymizováno]), nikoli k žádosti z [datum] vedené pod sp. zn. [Anonymizováno]. Tuto skutečnost ve své době potvrdil sám Okresní pozemkový úřad přípisem ze dne [datum].7. Napadenými rozhodnutími z května a července [Anonymizováno] správní orgán uzavřel, že k majetkové křivdě podle § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě nedošlo, neboť k zásahu do vlastnického práva žalobkyně podle jeho názoru mělo dojít až následnými civilními rozsudky po roce [Anonymizováno]. Tuto úvahu žalobkyně napadla žalobou.8. Žalobkyně předložila k žalobě i pozdějším doplněním řadu listin dokumentujících historický vývoj původního pozemku [Anonymizováno] Jedná se zejména o pravomocné dohody o zřízení práva osobního užívání z let [Anonymizováno], dokumenty stavebního úřadu a kolaudační rozhodnutí, srovnávací sestavení parcel, geometrické plány a mapové podklady, sdělení KÚ [adresa] ze dne [datum] a [datum], dědické rozhodnutí Státního notářství v [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno]. Všechny tyto listiny jsou součástí správního spisu označeného č. j. [Anonymizováno] poskytnutého správním orgánem soudu a některé z nich byly soudu nadto poskytnuty KÚ [adresa].9. Ze sdělení KÚ [adresa] soudu vyplynulo, že všechny dnešní parcely označené v žalobě jsou přímými či odvozenými nástupci původního pozemku [Anonymizováno]. U většiny těchto parcel je v katastru nemovitostí evidován duplicitní zápis vlastnického práva, a to mimo jiné i pro žalobkyni (v rozsahu ideální ½) a pro dnešní vlastníky rodinných domů.10. Soud nařídil jednání, při kterém provedl veškeré listinné důkazy založené ve správním spise, předložené žalobkyní a poskytnuté KÚ [adresa]. Obsah spisu, včetně historické dokumentace, geometrických plánů, výpisů z pozemkového operátu i rozsudků z řízení [spisová značka], [spisová značka], byl při jednání přečten. Soud provedl k důkazu také knihovní vložku č. [hodnota] původní pozemkové knihy pro katastrální území [adresa] a polní náčrt č. [hodnota], které si vyžádal od KÚ [adresa]. Z těchto listin soud zjistil, že pozemek [Anonymizováno] byl v pozemkové knize veden jako součást knihovní vložky žalobkyně a její rodiny, evidence v KnV č. [hodnota] neobsahuje žádný záznam o vyvlastnění ani jiném právním důvodu převodu pozemku na stát, polní náčrt č. [hodnota] zachycuje přesný rozsah původního pozemku a jeho hranice v době před parcelací, a porovnáním náčrtu s mapovými podklady a srovnávacím sestavením parcel je zřejmá přímá návaznost mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] /1 a všemi dnešními parcelami uvedenými v žalobě. Tyto listiny potvrzují, že pozemek [Anonymizováno] existoval jako ucelený pozemek ve vlastnictví rodiny žalobkyně až do okamžiku, kdy byl v 70. letech rozdělen a státními orgány fakticky převzat bez právního důvodu.11. Nebyla vznesena žádná námitka nepravosti či nesprávnosti listin. Skutková východiska byla všemi účastníky označena za nesporná, jak ostatně zaznělo i z úst právního zástupce žalobkyně při ústním jednání.12. Spor mezi účastníky se týká výlučně právního posouzení, nikoliv skutkového stavu.13. Soud především konstatuje, že žalobkyně uplatnila svůj restituční nárok včas. Podání bylo odevzdáno k poštovní přepravě dne [datum] a doručeno Pozemkovému úřadu v prvním pracovním dni následujícím po skončení lhůty – [datum]. Takové podání je včasné dle judikatury Ústavního soudu (např. nálezy sp. zn. II. ÚS 473/97 a II. ÚS 89/97), podle níž je lhůta zachována i tehdy, připadneli její poslední den na den pracovního klidu a podání je doručeno v nejbližší následující pracovní den.14. Závěr správního orgánu o prekluzi, na němž založil zamítnutí žádosti, je proto nesprávný a v rozporu se zákonem i judikaturou.15. Z provedených důkazů je zřejmé, že stát (prostřednictvím MNV [adresa], státního statku a dalších orgánů) již v polovině 70. let převzal faktickou držbu pozemku [Anonymizováno], rozparceloval jej, přidělil jednotlivé části do osobního užívání, umožnil na něm výstavbu rodinných domů, aniž by existoval právní titul ke zbavení vlastnictví žalobkyně nebo její matky.16. Takové jednání naplňuje skutkovou podstatu převzetí bez právního důvodu, kterou zákon o půdě konstruuje jako restituční titul. Judikatura Ústavního soudu dlouhodobě zdůrazňuje, že majetková křivda nastává tehdy, došlo-li k faktickému zbavení výkonu vlastnického práva, aniž by došlo k formálnímu vyvlastnění či jinému právnímu aktu. To je případ i této věci.17. Rozsudky civilních soudů, jimiž bylo určeno vlastnictví manželů [Anonymizováno] k parcelám [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (nyní [Anonymizováno], jsou pro soud závazné podle § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tyto rozsudky však nepopírají ani neoslabují existenci restitučního nároku žalobkyně.18. Civilní soudy posuzovaly dobrou víru stavebníků a nabytí vlastnictví k těmto konkrétním pozemkům mezi soukromými osobami. Naopak jejich závěry potvrzují, že žalobkyně o možnost výkonu svého vlastnického práva přišla již v době, kdy pozemky byly státem fakticky převzaty.19. Skutečnost, že žalobkyně již dnes není vlastníkem novodobých parcel, není důvodem pro zamítnutí jejího nároku. Je v logice věci, že oprávněná osoba, která se domáhá náhrady podle § 11 odst. 2, již vlastníkem být nemůže.20. Žalobkyně se nedomáhá určení vlastnictví, ale naopak deklarace, že vlastníkem není. Označení jednotlivých dnešních parcel v petitu slouží pouze jako identifikace částí původního pozemku [Anonymizováno], nikoliv jako požadavek meritorně rozhodovat ve věci, kterou již pravomocně rozhodly civilní soudy.21. Soud proto vykládá petit v souladu s jeho smyslem tak, že žalobkyně požaduje, aby soud nahradil správní rozhodnutí o jejím restitučním nároku, a aby soud deklaroval, že žalobkyně není vlastníkem původního pozemku ani jeho odvozených částí, což je předpokladem pro přiznání náhrady podle § 11 odst. 2 zákona o půdě. Petit tedy není neurčitý ani nelogický.22. Soud dále konstatuje, že pozemky vzniklé z [Anonymizováno] tvoří zastavěné pozemky se [číslo] rodinnými domy. Je dána zákonná překážka vydání podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Není sporu o tom, že naturální restituce není možná. Tato překážka však nezbavuje žalobkyni práva na náhradu dle § 11 odst. 2 zákona o půdě.23. Správní orgán shromáždil správná a úplná skutková zjištění. Nezpochybnil vlastnictví žalobkyně k [Anonymizováno], parcelaci ze 70. let, přidělení osobního užívání, výstavbu domů, vznik duplicit, neexistenci vyvlastňovacího titulu.24. Závěr o neexistenci majetkové křivdy však učinil pouze na základě nesprávné právní úvahy, kdy za okamžik zásahu považoval až civilní rozsudky po roce 1990. To je v rozporu se zákonem i ustálenou judikaturou.25. Soud na základě shora uvedeného uzavírá, že žalobkyně uplatnila nárok včas, k převzetí pozemku státem došlo v polovině 70. let bez právního důvodu, je naplněn restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, pozemky nelze vydat – je dána překážka podle § 11 odst. 1 písm. c), žalobkyně má právo na náhradu podle § 11 odst. 2. Rozhodnutí správních orgánů jsou nezákonná, neboť vycházejí z nesprávného právního posouzení.26. Soud proto napadená rozhodnutí zrušil a nahradil vlastním rozhodnutím podle § 250j odst. 1 o. s. ř.27. Na tomto místě soud poznamenává, že při vyhlášení rozsudku došlo ve výroku II. bod 2. ke zřejmé nesprávnosti spočívající v označení žalobkyně jako spoluvlastnice podílu o velikosti id. ½ původního pozemku PK 3412/1…, proto tuto nesprávnost opravil přímo v protokolu o vyhlášení rozsudku a tento výrok zní správně tak, jak je uveden ve výrokové části tohoto rozhodnutí.28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně sestávají z odměny za právní zastoupení advokátem a z náhrad hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Odměna advokáta byla určena podle § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 za čtyři úkony právní služby částkou 3 100 Kč za úkon, celkem 12 400 Kč, a dále podle § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 za čtyři úkony právní služby částkou 4 620 Kč za úkon, celkem 18 480 Kč. Režijní paušály činí 1 200 Kč za úkony provedené do 31. 12. 2024 a 1 800 Kč za úkony provedené po 1. 1. 2025, tedy celkem 3 000 Kč. Součástí účelně vynaložených nákladů řízení jsou též cestovní výdaje ve výši 1 143 Kč doložené jízdními doklady, jakož i náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Soud přiznal náhradu za 15 započatých půlhodin po 150 Kč, celkem 2 250 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž náhradu nákladů za úkony provedené jejím právním zástupcem ve správním řízení vedeném před Krajským pozemkovým úřadem a Státním pozemkovým úřadem. Tyto úkony byly účelně vynaloženy k uplatnění téhož nároku, který je předmětem nynějšího soudního řízení, a proto tvoří součást nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Celkové náklady řízení žalobkyně tak činí 37 273 Kč. Tyto náklady soud přiznal v plné výši.