Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 655 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 30. 5. 2020 do zaplacení a se smluvním sankčním poplatkem ve výši 0,1 % denně z této částky za dobu od 30. 5. 2020 do zaplacení, nejpozději však do doby, kdy se bude smluvní sankční poplatek rovnat částce 2 250 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplaceném úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] žalované na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 29. 4. 2020. Dle tvrzení žalobkyně, poskytla její právní předchůdkyně žalované, poté, co posoudila její úvěruschopnost poskytnutý úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru, dne 29. 4. 2020 finanční prostředky ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tyto finanční prostředky úvěrující vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč. Úvěr byl splatný ve sjednané době splatnosti 29. 5. 2020. V době splatnosti žalovaná úvěr nesplatila. Žalobkyně nabyla uvedenou pohledávku od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy ze dne 21. 10. 2020. Změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena a žalovaná byla vyzvána k zaplacení tohoto dluhu. Protože žalovaná ani na předžalobní výzvu nereagovala a dluh nezaplatila, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.
3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin žalobkyní dospěl soud ke skutkovému stavu tak, jak byl popsán v žalobě a soud proto na něj pro stručnost odkazuje. Bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou existoval právní vztah založený úvěrovou smlouvou ze dne 29. 4. 2020, podle které úvěrující přenechala úvěrované finanční prostředky ve výši 4 500 Kč, a které se úvěrující zavázala úvěrované vrátit spolu s poplatkem ve výši 990 Kč v době splatnosti do 29. 5. 2020. Pro případ prodlení se zaplacením tohoto dluhu byla žalovaná povinna zaplatit úvěrující smluvní poplatek ve výši 0,1 % denně z dlužné pohledávky, ovšem nepřevyšující její výši v součinu 0,5 celkové částky úvěru. Žalovaná uvedený dluh v době splatnosti nezaplatila a tuto dlužnou pohledávku za žalovanou poté nabyla žalobkyně na základě postupní smlouvy ze dne 21. 10. 2020. Protože žalovaná předmětný dluh nezaplatila ani poté, co byla k tomu vyzvána žalobkyní před podáním žaloby, vyhověl soud podané žalobě, a to v celém rozsahu.
5. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2390 a následující zákona č. 89/2002 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Výši sankčního poplatku soud určil podle ujednání účastníků smlouvy, že zaplacený smluvní poplatek nesmí přesáhnout součin 0,5 celkové částky úvěru, když uvedené ujednání je zcela v souladu s § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 655 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.
7. Aplikace § 14b advokátního tarifu je odůvodněna množstvím obdobných tzv.„ formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího soudu (např. sp. zn.: 11 C 134/2020, 10 C 13/2021, 26 C 280/2020, 7 C 320/2020 a další).
8. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.