Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 236,97 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 1. 9. 2025 do 29. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 11. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 30. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem kapitalizovaným za období od 1. 5. 2025 do 31. 8. 2025 částkou 572,20 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplaceném kontokorentním úvěru ve výši 10 000 Kč, který poskytla žalobkyně žalované k jejímu účtu č. [č. účtu] na základě dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum]. Podpisu smlouvy předcházelo vyhodnocení úvěruschopnosti klienta žalobkyní, která na základě kladných zjištění uvedenou možnost čerpat kontokorent až do výše 10 000 Kč žalované umožnil. Žalovaná svého oprávnění využila, avšak porušila smluvní povinnost vyčerpané prostředky dohodnutým způsobem žalobkyni splácet a žalobkyně proto ke dni 1. 9. 2025 nesplacenou část úvěru zesplatnila. Mimo uvedenou částku 10 000 Kč s příslušenstvím činí žalovaná částka též nepovolený debet ve výši 236,97 Kč, který rovněž žalovaná neuhradila. Protože žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.
2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. Soud ve věci podle § 115a o. s. ř. nenařizoval jednání, neboť má za to, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
3. Z provedeného dokazování, zejména z listin předložených žalobkyní, tedy z rámcové smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne [datum], z dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením dodatku č. [hodnota] posuzovala schopnost žalované splácet požadovaný úvěr. Na základě tohoto posouzení poskytla žalované možnost čerpat kontokorentní úvěrové prostředky do výše 10 000 Kč se splatností do jednoho roku od přečerpání prostředků na bankovním účtu žalobkyně č. [č. účtu]. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu vyplývá, že žalobkyně zesplatnila poskytnutý kontokorentní úvěr ke dni 1. 9. 2025, kdy byl dluh žalované vyčíslen na částku 10 000 Kč na povoleném debetu a 236,97 Kč na debetu nepovoleném. Písemnou výzvou ze dne 1. 9. 2025 byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k úhradě celkového dluhu ve výši 10 809,90 Kč s lhůtou k plnění do 10. 9. 2025.
4. Na základě uvedených důkazů soud uzavírá, že mezi účastnicemi existoval smluvní vztah o vedení běžného účtu, v jehož rámci žalobkyně poskytla žalované možnost čerpání kontokorentních prostředků do výše 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit do jednoho roku od jejich čerpání. Žalovaná však tuto povinnost nesplnila a z důvodu porušení platební kázně žalobkyně zesplatnila celý kontokorentní úvěr ke dni 1. 9. 2025. K tomuto dni činil dluh žalované vůči žalobkyni 10 000 Kč na povoleném kontokorentu a 236,97 Kč na nepovoleném kontokorentu. Na výzvu žalobkyně k úhradě dluhu žalovaná nereagovala a dlužnou částku před podáním žaloby neuhradila. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku 10 236,97 Kč s příslušenstvím, a proto jí byla uložena povinnost tuto částku uhradit, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
5. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle § 2395 a násl. o. z. Nárok na úroky z prodlení soud posoudil podle § 1968 a § 1970 o. z. a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., účinného ke dni prodlení žalované se zaplacením peněžité pohledávky.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.
7. Lhůta splatnosti vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.