Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 000 Kč s 15% ročním úrokem z prodlení z této částky za dobu od 22. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky dalších 8 180 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 22. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 13. 10. 2025 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky celkem 10 180 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce měl uzavřít dne 27. 6. 2022 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které měl žalobce poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měly být splaceny formou týdenních splátek po 303 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 180 Kč. Této své povinnosti žalovaný nedostál, uhradil jen částku 8 000 Kč, a dosud tak dluží částku 10 180 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žalobce se z jednání omluvil, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaný se k jednání nedostavil, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce a žalovaného.
4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 6. 2022, formulářem pro standardní informace o úvěru ze dne 27. 6. 2022, evidenční kartou klienta, z těchto důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy ze dne 27. 6. 2022 žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný v celém rozsahu čerpal téhož dne a zavázal se jej splatit v týdenních splátkách ve výši každá 303 Kč spolu s úrokem a poplatky ve výši 8 180 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách žalobci částku celkem 8 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, aniž by nějak doložil, že je zaměstnán s příjmem 17 795 Kč a jeho měsíční výdaje na bydlení činí 4 872 Kč, jiné výdaje nemá.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu toho, co žalovaný od žalobce skutečně čerpal (10 000 Kč) po odečtení toho, co uhradil (8 000 Kč), tedy v částce 2 000 Kč. Žalovaný částku 10 000 Kč obdržel od žalobce jako (spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak takovou smlouvu (o úvěru) soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, které nebyly nijak ověřeny a doloženy, ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce k tomu, jak posoudil úvěruschopnost žalovaného, neuvedl a nedoložil vyjma formuláře „evidenční karta klienta“ ničeho, porušil tak zásady odpovědného úvěrování, a uzavřenou smlouvu soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal po zohlednění již vrácených částek.
10. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který měl ve věci úspěch v převažující části předmětu řízení a měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení doposud nevznikly