RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

40 C 62/2025

Soud: Okresní soud v OpavěDatum rozhodnutí: 2025-06-03Č. j.: 40 C 62/2025-19Soudce: Mgr. Bc. Lucie KoupilováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2025-07-16Předmět řízení: o zaplacení 94 222,17 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOP:2025:40.C.62.2025.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení.

Použité předpisy

Označená místa (15) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 212,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 7. 2. 2025 do zaplacení, a dále částku ve výši 1 010 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 4 077,70 Kč (za období od 24. 10. 2024 do 23. 11. 2024), úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 93 212,17 Kč od 27. 1. 2025 do 23. 2. 2025, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 93 212,17 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 93 212,17 Kč od 6. 2. 2025 do 6. 2. 2025, a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 93 212,17 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 942 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 712 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 94 222,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela Rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které žalovanému aktivovala běžný účet č. [č. účtu]. Uvedla, že dne 25. 5. 2022 s žalovaným uzavřela Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě (Smlouva o úvěru č. [hodnota]), jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) úvěruschopnost žalovaného, přičemž posuzovala informace jednak na základě informací získaných přímo od žalovaného, jednak z interních a externích databází (NRKI, BRKI, apod.). Úvěr byl žalovanému schválen a dne 10. 6. 2022 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Žalovaný se zavázal hradit konstantní splátku úvěru v celkové výši 3 100 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 16,9 % p. a. vždy ke každému 24. dni v měsíci počínaje dnem 24. 7. 2022 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 24. 2. 2026. Splátky od 24. 7. 2022 do 24. 10. 2024 byly splaceny, dne 22. 10. 2022 provedl žalovaný mimořádnou splátku ve výši 2 000 Kč. Na splátku ze dne 24. 11. 2024 žalovaný uhradil pouze 0,28 Kč a 0,94 Kč, tedy počínaje splátkou z 24. 11. 2024 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny. Žalovaný tak porušil své smluvní povinnosti závažným způsobem, v důsledku čehož žalobkyně dne 27. 1. 2025 přistoupila ke zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění tvořila pohledávku žalobkyně nesplacená jistina úvěru ve výši 93 212,17 Kč, nesplacený smluvní úrok z úvěru ve výši 4 077,70 Kč (jde o souhrn nesplacených smluvních úroků ve výši 16,9 % ročně z nesplacené jistiny ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. od 24. 10. 2024 do 23. 11. 2024). Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 93 212,17 Kč od 27. 1. 2025 do 23. 2. 2025, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 93 212,17 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 93 212,17 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení. Na základě Rámcové smlouvy č. [hodnota] se žalovaný dále zavázal, že na běžném účtu bude penězi disponovat jen do výše dostupného zůstatku a že bude udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván Žalovaný se na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 010 Kč, přičemž tuto částku žalobkyně rovněž požaduje k úhradě. Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě svých závazků, nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 3. 6. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, konkrétně Rámcovou smlouvou číslo [hodnota] z 7. 5. 2019, Dodatkem č. [hodnota] k Rámcové smlouvě číslo [hodnota] vč. splátkového kalendáře, úvěrovou zprávou, výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 25. 2. 2022 do 25. 5. 2022 a přehledem žádostí o úvěr – aplikační data, dokladem o načerpání úvěru, výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 30. 11. 2024 do 28. 2. 2025, přehledem plateb, výzvou k zaplacení dluhu z 27. 1. 2025 a Obchodními podmínkami [právnická osoba]. Z těchto listin soud zjistil tento skutkový stav: dne 7. 5. 2019 účastníci uzavřeli Rámcovou smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému aktivovala běžný účet č. [č. účtu]. Dne 25. 5. 2022 s žalovaným uzavřela Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě, na základě kterého žalovanému dne 10. 6. 2020 poskytla na jeho běžný účet neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet po 3 100 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 16,9 % p. a., vždy ke každému 24. dni v měsíci počínaje dnem 24. 7. 2022 po dobu 45 měsíců. Před uzavřením Dodatku č. [hodnota] žalobkyně provedla lustraci v BRKI a zjistila, že žalovaný je opakovaným žadatelem o úvěr, kdy veškeré jeho žádosti od r. 2020 byly buď zamítnuty nebo stornovány. Ve své žádosti z 25. 5. 2022 žalovaný uvedl, že žije u rodičů, má základní vzdělání, výdaje domácnosti na bydlení činí 10 000 Kč, výdaje na léky, jídlo, dopravu činí 15 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 38 000 Kč. Žalovaný pracuje u společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem 14 800 Kč. Žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za období od 25. 2. 2022 do 25. 5. 2022, z něhož vyplývá, že za toto období bylo na účet připsáno celkem 58 908,04 Kč a odepsáno bylo 59 651,59 Kč. Z výpisu je možné ověřit příjem žalovaného - jeho mzdu. Na základě těchto informací dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je úvěruschopný, když provedla expertní analýzu, z níž vyplynulo, že výdaje domácnosti činí 7 440 Kč a výdaje žalovaného 3 910 Kč. Počínaje splátkou z 24. 11. 2024 se žalovaný dostal se splácením do prodlení a od tohoto data neuhradil na úvěr ničeho. Dlužná jistina činí 93 212,17 Kč. Žalovaný se dále dostal na svém běžném účtu do nepovoleného debetu ve výši 1 010 Kč, ačkoli se zavázal, že tak neučiní (Obchodní podmínky [právnická osoba].). Dne 27. 1. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Účastníci si sjednali, že dokumenty odeslané poštou se považují za doručené desátým dnem ode dne jejich odeslání (Obchodní podmínky [právnická osoba].). Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.

5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do 28. 5. 2022 se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikaturní praxe však zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

6. V provedeném dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, ačkoliv z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplynulo, že lze mít důvodné pochybnosti o tom, že tento bude schopen úvěr splácet. Především, žalobkyně zjevně posuzovala nikoli příjmy a výdaje žalovaného, ale příjem a výdeje celé domácnosti – rodičů. Ačkoliv sám žalovaný uvedl výdaje (domácnosti) na bydlení ve výši 10 000 Kč, a výdaje (domácnosti) na léky, jídlo, dopravu ve výši 15 000 Kč, žalobkyně v rámci své analýzy dospěla k výdajové částce žalovaného ve výši pouhých 3 910 Kč a pro celou domácnost ve výši 7 440 Kč, tedy k částkám mnohem nižším. Soud má to, že pokud žadatel uvede vyšší částku výdajů, než vychází z analýzy žalobkyně, je třeba vycházet z částky vyšší. Skutečné výdaje žalovaného žalobkyně nikterak neověřovala. Pokud v tomto ohledu žalobkyně odkazuje na účet žalovaného, tento účet je za posuzované období v záporné bilanci, když z účtu odchází více finančních prostředků, než přichází. Současně bylo prokázáno, že žalovaný opakovaně před poskytnutí úvěru o úvěr žádal vždy s negativním výsledkem, ačkoliv se jeho poměry nijak nezměnily. S ohledem na všechna tato zjištění zde jsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pokud přesto žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, nedostála své zákonné povinnosti a vzhledem k tomu je smlouva o úvěru neplatná.

7. Žalovaný získal na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky bez právního důvodu a je povinen ji vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“, případně uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi poskytne. Žalovaný byl vyzván k úhradě až předžalobní výzvou z 27. 1. 2025 s tím, nechť dluh uhradí do 5. 2. 2025. Dle Obchodních podmínek si strany sjednaly, že žalobkyně doručuje žalovanému na adresu žalovaného, přičemž dokumenty odeslané poštou se považují za doručené desátým dnem po odeslání, tj. 6. 2. 2025. Nereagoval-li žalovaný nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, a v řízení zůstal zcela nečinný, neuplatnil ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Soud proto žalobkyni přiznal poskytnutou částku ve výši 93 212,17 Kč a rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 7. 2. 2025 do zaplacení. Rovněž soud žalobkyni přiznal částku odpovídající nepovolenému debetu. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba pro neplatnost smlouvy zamítnuta. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř.

8. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu (dle pol. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „sazebník“)). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1. písmena b) sazebníku 4 712 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 3 770 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 942 Kč.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu a přiznal ji žalobkyni, která byla ve věci převážně úspěšná, a to v celkové výši 4 712 Kč, odpovídající uhrazenému soudnímu poplatku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací