Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 109,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 317,93 Kč, úroku ve výši 18,17 % ročně z částky 9 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 792,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 600 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 400 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu dne 4. 3. 2025, doplněnou k výzvě soudu dne 7. 4. 2025, domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 18 309,08 Kč s příslušenstvím, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 30. 12. 2021, na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které byla žalovaná povinna zaplatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 101 Kč za dobu trvání smlouvy, s částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč a s částkou pojistného ve výši 1 560 Kč, a to v pravidelných 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 394 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 29. 12. 2022. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 25. 2. 2022, celkem na pohledávku zaplatila 800 Kč. Jelikož žalovaná dluh řádně neplatila, byla jistina po splatnosti ve výši 9 600 Kč od 30. 12. 2022 úročena ve výši 18,17 % ročně. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení jistiny 9 600 Kč, poplatků 8 709,08 Kč (sestávajících z neuhrazené části úroku 4 701 Kč, z části poplatku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, z části poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení 978,08 Kč a z části poplatku za pojištění 1 530 Kč), kapitalizovaných úroků 1 317,93 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 792,27 Kč, úroků ve výši 18,17 % ročně z částky 9 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z jistiny 9 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka ze smlouvy postoupena s účinností ke dni 27. 9. 2023 žalobkyni, což bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, jež byly uvedeny v zákaznické kartě, a které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Konkrétně tak před uzavřením smlouvy měla žalovaná čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 33 823 Kč, kdy byla zaměstnána jako pomocná dělnice ve společnosti [právnická osoba], což bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami, žije v nájmu a neměla žádnou vyživovací povinnost, neměla úvěry ani zápůjčky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 30. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které jí byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem 5 101 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, s částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2 316 Kč a s částkou doplňkového pojištění 1 560 Kč. Celková dlužná částka tak činila 20 477 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 88 %. Žalovaná se zavázala dlužnou částku uhradit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 394 Kč, přičemž poslední splátka činí 383 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.
4. Ze zákaznické karty ze dne 30. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná při sjednání smlouvy uvedla, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, úvěr žádala na neočekávané výdaje, pracuje na plný úvazek jako pomocná dělnice na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 15 823 Kč, další příjmy domácnosti uvedla 28 300 Kč. Žalovaná uvedla, že má odhadované měsíční výdaje 6 800 Kč. Skutečnosti měly být ověřeny dokumenty: pracovní smlouva, 2 výplatní pásky za 10,11/2021. Žalovaná uvedla, že nemá jiné spotřebitelské úvěry.
5. Z tabulky umoření žalobkyně ze dne 2. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaná na pohledávku uhradila celkem 800 Kč, poslední platba byla provedena dne 25. 2. 2022.
6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 včetně poštovního podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, které bylo zasláno na adresu trvalého pobytu žalované dne 27. 10. 2023.
7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.
8. Důkaz rozsudkem [označení soudu] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť není vázán názorem obecného soudu v jiné věci a postoupení má za prokázané z oznámení o postoupení pohledávky.
9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kdy měla celkově zaplatit 20 477 Kč a uhradila 800 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno a zároveň byla vyzvána dopisem odeslaným dne 27. 10. 2023 k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených žalovanou v zákaznické kartě, listiny prokazující uvedené informace žalobkyně nepředložila, skutečné příjmy a výdaje žalované tak nebyly ničím doloženy.
10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
11. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
12. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie, kdy závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.
14. Žalobkyně neprokázala, že příjmy a výdaje žalované skutečně ověřovala, neboť údaje uvedené žalovanou v zákaznické kartě jsou nedostačující, navíc při absenci listin, které měly uvedené informace potvrzovat. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejích příjmech, výdajích a dalších závazcích. Žalobkyně pouze uvedla, že příjmovou stránku ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek, přičemž k výdajům žalované nebylo doloženo ničeho a předchůdkyně žalobkyně tak vycházela pouze z údaje sděleného žalovanou. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že má celkový příjem 33 823 Kč, z toho jako ostatní příjem uvedla částku 28 300 Kč, která nebyla ničím doložena, dále uvedla, že má odhadované výdaje 6 800 Kč měsíčně, přičemž měla bydlet v nájmu, a tedy ani tento nepodložený údaj zjevně neodpovídá skutečnosti. Pravdivost a správnost informací uvedených v zákaznické kartě je tak zcela zpochybněna. Soud zdůrazňuje, že poskytovatel finančních produktů se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením spotřebitele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., protože předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy řádně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je tak třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila 800 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 9 200 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaná byla oznámením o postoupení pohledávky vyzvána, aby vrátila žalobkyni peněžní prostředky ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto oznámení, lhůta k plnění takto stanovaná uplynula dne 9. 11. 2023, tj. 10. dnem od doručení zásilky odeslané 27. 10. 2023, kdy soud předpokládá, že byla doručena třetím dnem od odeslání. Žalovaná žalobkyni peněžité plnění nevrátila, tudíž jí vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení úspěšnější a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení dle obsahu spisy nevznikly, a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.