Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], částku [částka], částku [částka], částku [částka], se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení jistiny úvěru [částka] s úrokem z prodlení v rozsahu shora ve výroku uvedeném, dále smluvní pokutu [částka] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka] s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na částku [částka], současně mezi stranami byl dohodnuto splacení úvěru do [datum]. Zároveň se žalovaná zavázala zaplatit vedle jistiny úvěru částku [částka] představující smluvený úrok za období od [datum] do [datum]. Žalovaná dosud nezaplatila žalobkyni svůj dluh. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele jí byla sdělena [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala.
2. Žalované byla doručena žaloba včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a dle § 115a o. s. ř. dne [datum], žalovaná se k předmětu sporu nevyjádřila.
3. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v žalobě konkretizované v odůvodnění rozsudku v odstavci prvním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na částku [částka], současně mezi stranami byl dohodnuto splacení úvěru do [datum]. Zároveň se žalovaná zavázala zaplatit vedle jistiny úvěru částku [částka] představující smluvený úrok za období od [datum] do [datum]. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná dosud nezaplatila žalobkyni svůj dluh. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele jí byla sdělena [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. (Prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], sdělení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum]).
4. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči ní vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.
5. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdce žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).
6. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne [datum] vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO] a další, C-449/13).
7. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaná se nevzpěčovala údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tak předchůdce žalobkyně tyto údaje patrně neprověřila a ani žalovanou nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou, že je zaměstnána, jaký má zdroj příjmu a jaké výdaje na živobytí a případně dluhy. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovanou bez toho, aby byla podložena dalšími doklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).
8. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši [částka] bez právního důvodu. Protože žalovaná finanční prostředky žalobkyni dosud zcela nevrátila, soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky [částka], a to na jistinu úvěru. Další náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka], smluvní pokutu [částka] a kapitalizovaný smluvní úrok [částka] soud žalobkyni z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nepřiznal. Podle § 1968 a § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. počínaje následujícím dne po doručení žaloby žalované, a to od [datum] do zaplacení. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně byla neúspěšná v nepatrné části, proto je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na nákladech řízení částku [částka]. V této částce je zahrnuta odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k zaplacení a sepis žaloby) po [částka] do [datum] a od [datum] po [částka], tři režijní paušály po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby, celkem [částka] zvýšených o položku 21 % DPH o [částka] v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř., takže náklady řízení včetně soudního poplatku [částka] a DPH činí celkem [částka]. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil soud zaplatit žalovanou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.