Výrok
I. Řízení se zastavuje ohledně smluvní pokuty ve výši [částka].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a ohledně smluvní pokuty ve výši [částka].
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyni se vrací část soudního poplatku ve výši [částka], který jí bude poukázán z účtu Okresního soudu v Opavě po právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka]. Uvedla, že účastníci uzavřeli po posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému tentýž den v hotovosti úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 19,66 % ročně a měsíčním administrativním poplatkem [částka], a to v měsíčních splátkách minimálně po [částka] splatných vždy k poslednímu dni měsíce, počínaje [datum]. Žalovaný hrubě porušil smlouvu, protože se dostal do prodlení hned s první splátkou o více než 75 dnů, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum], kdy dluh činil [částka]. Tato částka se skládala z nevrácené jistiny úvěru [částka], nesplaceného úroku z úvěru ve výši [částka] (tj. 19,66 % ročně z aktuální vyčerpané jistiny úvěru), nesplaceného administrativního poplatku [částka] (tj. 1 % měsíčně z úvěrového rámce [částka], tedy [částka] měsíčně za čtyři měsíce od [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno] včetně), smluvní pokuty [částka] za prodlení s úhradou splátek do zesplatnění úvěru (tj. 0,10 % z dlužné částky denně), poplatku za upomínky [částka] (tj. tři upomínky po [částka]) a smluvní pokuty 0,1 % z tzv. zvýšené jistiny po zesplatnění, tj. z částky nesplaceného úvěru a dalších přirostlých nároků, vytvořené okamžikem zesplatnění úvěru, kdy smluvní pokuta je počítána ode dne následujícího po dni zesplatnění do dne podání žaloby.
2. Řízení bylo v důsledku úpadku dlužníka přerušeno usnesením ze dne [datum] a následně bylo rozhodnuto o jeho pokračování, když oddlužení žalovaného bylo usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Na předmětný úvěr byla žalovaným zaplacena celkem částka [částka].
3. V návaznosti na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení vzala žalobkyně před prvním jednáním žalobu zpět ohledně smluvní pokuty ve výši [částka]. Proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu.
4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru č. [hodnota] z [datum], návrhem na poskytnutí úvěru z téhož dne, výdajovým pokladním dokladem z téhož dne, oznámením o zesplatnění úvěru z [datum], 3 upomínkami včetně poštovních podacích archů a rozpisem úhrad k uvedenému úvěru, předžalobní výzvou z [datum] včetně poštovního podacího archu a zjistil následující skutkový stav:Žalovaný [datum] požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru. V žádosti uvedl, že je zaměstnaný od roku [datum], ženatý, ve společné domácnosti žijí 2 osoby s příjmem; měsíční příjem domácnosti činí [částka] a skládá se ze mzdy žalovaného [částka], příjmu manželky na mateřské dovolené [částka], dále tři nezl. děti do 6 let; měsíční náklady na bydlení činily [částka], kromě toho žalovaný v té době splácel jiné půjčky po [částka] měsíčně. Uvedené údaje žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních listin za 3 měsíce. Současně žalobkyně zohlednila zákonné částky životního minima na domácnost žalovaného. Žalobkyně poté poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti úvěr [částka], který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 19,66 % ročně a měsíčním administrativním poplatkem [částka], poplatkem za poskytnutí úvěru [částka], a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši [částka] splatných k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Kromě toho se žalovaný pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky zavázal (odstavec 7 smlouvy) zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,10 % z dlužné částky denně, dále poplatek za písemnou upomínku ve výši [částka], kterou byla žalobkyně oprávněna vystavit žalovanému při prodlení delším než 15 kalendářních dnů, avšak ne vícekrát než jednou za kalendářní měsíc. Žalobkyně odeslala žalovanému tři upomínky - z [datum], [datum] a [datum]. Dále si strany sjednaly povinnost žalovaného (odstavec 8 smlouvy) zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,10 % ze zvýšené jistiny v případě hrubého porušení smlouvy, za který se považovalo mimo jiné prodlení žalovaného s kteroukoliv splátkou delší než 75 kalendářních dnů; žalobkyně byla oprávněna uplatnit takovou smluvní pokutu maximálně jednou za dobu trvání smlouvy. Kromě toho měla žalobkyně právo v takovém případě přistoupit k zesplatnění úvěru, což znamená, že k dosud nezaplacené vyčerpané části úvěrového rámce přirostou úroky, obě smluvní pokuty, administrativní poplatky, poplatky za upomínky, vše se stane součástí jistiny a vytvoří jednu dlužnou částku, kterou je žalovaný povinen jednorázově zaplatit. K zesplatnění dochází dnem, kdy žalobkyně tohoto práva využije a tuto skutečnost oznámí společně s datem zesplatnění žalovanému ve výzvě k plnění. Ode dne následujícího si účastnící dohodli úrok smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky po zesplatnění. Dopisem z [datum] oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru k tomuto datu a vyzvala ho k úhradě částky [částka].
5. Žaloba je důvodná pouze částečně.
6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal prostředky vrátit v měsíčních splátkách minimálně ve výši [částka] počínaje [datum], což však nečinil, na dluh uhradil pouze celkovou částku [částka]. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy, k jejímuž odeslání došlo dne [datum].
7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.
8. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od [datum], která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.
10. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného splácet, zároveň s výzvou k předložení konkrétních listin, které posuzovala. Nato žalobkyně uvedla, že vycházela z písemného prohlášení žalovaného o jeho příjmech as výdajích, obsažených v návrhu na poskytnutí úvěru z [datum] s doložením aktuálních příjmů a výdajů a nahlédnutím do databází , kdy bylo zjištěno z žádosti o úvěr, že žalovaný uvedl výši příjmu [částka]. Šetřením bylo zjištěno, že měsíční výdaje včetně minima na osobní spotřebu ve výši [částka], se započtením existenčního minima činily [částka] (životní minimum [částka] + [částka] náklady na bydlení na osobu žalovaného + [částka] měsíční splátky půjček, úvěrů). Celkovou výši minimálních životních nákladů (výdajů) domácnosti žalobkyně spočítala na [částka] (2 x [částka] pro žalovaného a manželku na mateřské dovolené, 3 x [částka] na tři nezl. děti do 6 let = [částka] a výdaje domácnosti na bydlení [částka]). Příjmy manželky na mateřské nebyly nijak doloženy. Výplatní lístky za 3-5/2017 potvrdily uváděný příjem žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného u [Anonymizováno] a.s. za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že na účet bylo celkem připsáno [částka] a odepsáno - [částka], přičemž v souvislosti s bydlením vynakládal žalovaný pouze na elektřinu a plyn měsíčně celkem částku [částka], SIPO [částka], splátka úvěru [částka] a další výdaje jako např. stravné na dvě děti po [částka], platba Wüstenrot [částka], plánovaná splátka úvěru/úroku [částka], pojištění [Anonymizováno] [částka] apod. Z výdajů vzala žalobkyně v potaz pouze výdaje na jiné úvěry ve výši [částka] měsíčně a náklady bydlení za dva členy domácnosti ve výši [částka] měsíčně, což zcela neodpovídalo skutečnosti, když pouze za elektřinu, plyn a SIPO musel žalovaný měsíčně vynaložit cca [částka]. Co konkrétně žalobkyně zjistila nahlížením do dostupných databází prostřednictvím internetového vyhledávače google.cz, Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, není zřejmé, neboť k tomuto nebylo ničeho doloženo. Pouze v nebankovním registru byl k [Anonymizováno] /[Anonymizováno] žalovaný bez záznamu a osoba žalovaného tak vyhodnocena jako úvěruschopná. V návaznosti na výše uvedené soud dospěl k závěru, že poskytovatelka úvěru sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, když zjm. se náležitě nezabývala skutečnými výdaji žalovaného, přestože z výpisu z účtu vyplynulo, že měsíční výdaje jsou vyšší než příjmy žalovaného a žalobkyně se neměla spokojit pouze s výpisem za jeden měsíc.
11. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť nesprávně vyhodnotila informace, které měla k dispozici, případně si informace na základě zjištěného náležitě nedoplnila. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši [částka], žalovaný na úvěr uhradil celkem částku [částka] v době probíhajícího insolvenčního řízení do doby, kdy bylo oddlužení zrušeno a skončeno zastavením z důvodu neschopnosti žalovaného plnit podmínky oddlužení usnesením z [datum], Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši [částka], které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dlužných částek do 10 dnů od doručení výzvy, která byla odeslána dne [datum]. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé to, že dlužník obdržel od žalobkyně bez právního důvodu částku ve výši [částka], na kterou dosud uhradil částku [částka] a zbývající částku, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení ve výši [částka], jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobkyni žádat, aby prokazovala negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobkyně nežádá více, než žalovanému poskytla, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. a III. rozsudku. Ohledně požadované smluvní pokuty bylo řízení, v důsledku zpětvzetí žalobkyní, již zastaveno (výrok I.). Ve zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.
12. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující i žalovaná strana byly procesně přibližně stejně úspěšné.
13. Podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni v návaznosti na částečné zpětvzetí návrhu, k čemuž došlo dříve, než soud ve věci jednal.