Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně od 17. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že společnost [právnická osoba], s ním uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla [datum] převodem na bankovní účet 10 000 Kč s VS [var. symbol]. Žalovaná pohledávka měla být postoupena dne 16. 5. 2024 na společnost [právnická osoba]., tj. na žalobkyni. Protože však původní věřitelka žalobkyni nedoložila uzavřenou smlouvu o úvěru, žalobkyně není schopna ji soudu předložit, a proto uplatňuje žalovaný nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Aniž by soud prováděl dokazování, vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou na základě samotných žalobních tvrzení. Skutečnost, že žalobkyně nemá k dispozici důkazy o uzavření smlouvy o úvěru, neznamená, že by soud měl vyhovět její žalobě z jiného právního důvodu, a sice z titulu bezdůvodného obohacení. Tato skutečnost naopak znamená, že žalobkyně neunáší ve sporu své břemeno důkazní a kromě toho i břemeno tvrzení, neboť ani neuvedla, přestože k tomu byla soudem vyzvána, co konkrétně si strany smlouvy ujednaly, zejména dokdy měl být žalovaným poskytnutý úvěr vrácen. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovanému její právní předchůdkyně poskytla úvěr, který tedy měl být vrácen, nemůže se již mezi účastníky jednat o vztah z bezdůvodného obohacení, neboť jeho pojmovým znakem je to, že zde není platné právní jednání, z něhož by povinnost k plnění vyplývala; a tím smlouva o úvěru bezpochyby je. Skutečnost, že žalobkyně ve sporu neunáší břemeno důkazní, není možné tímto způsobem obcházet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nenavrhla žádné důkazy k prokázání existence smlouvy o úvěru, je nadbytečné zabývat se tím, zda její údajná právní předchůdkyně žalované částku 10 000 Kč skutečně zaslala a zda na ni byla pohledávka postoupena. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a že tento úvěr již měl být žalovaným vrácen, soud žalobě nevyhověl.
4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by na ni měla právo, protože byla v řízení úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.