Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 380 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 380 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, k rukám žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku ve výši 23 268 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 11. 3. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 648 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaný dne 22. 2. 2023 uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobce poskytl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 55,98 % a splácet ho v 36 měsíčních splátkách ve výši 2 308 Kč, přičemž ve splátkách byla zahrnuta i úhrada pojištění. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobce poskytnut. Součástí všech splátek byla vedle jistiny, úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 283 Kč, jak vyplývá z přílohy č. [hodnota] smlouvy. Žalobce oznámil žalovanému Oznámení o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného). Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do zesplatnění uhradil pouze 2 splátky, a to dne 17. 3. 2023 a 25. 4. 2023. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a také nákladů vzniklých v souvislosti z prodleních žalovaného ve výši 400 Kč, když tyto poplatky vyplývají z bodu 6 uzavřené smlouvy. Pro prodlení žalovaného došlo pak automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 19. 7. 2023. Dále bylo sjednáno, že žalobce byl oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byla mu poskytnuta lhůta 30 dnů. Z bodu 6.5 smlouvy vyplývá, že po zesplatnění úvěru je dlužník v prodlení povinen zaplatit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení její úhrady. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil ještě dalších 13 splátek ve výši 2 308 Kč v období od 9/2023 do 9/2024. Žalobce tak požadoval zaplacení aktuální dlužné nové jistiny úvěru, smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, úrok za poskytnutí úvěru a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr v celkové výši 23 648 Kč s příslušenstvím. Přes předžalobní výzvu žalovaný na dlužnou částku již neuhradil ničeho.
2. Platební rozkaz ve věci vydán nebyl. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému na 27. 6. 2025 se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.
4. Přítomný zástupce žalobce na žalobě setrval a navrhoval vydání rozsudku pro zmeškání. S ohledem na níže uvedený právní názor soudu, rozsudek pro zmeškání ve věci vydán nebyl.
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce poskytl žalovanému dne 22. 2. 2023 na jeho účet částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobci celkem částku 72 900 Kč v 36 splátkách po 2 308 Kč, včetně pojištění splácení, na kterou žalovaný uhradil celkem 34 620 Kč. Následně se dostal do prodlení a žalobce v souladu se smlouvou zbývající úvěr zesplatnil ke dni 19. 7. 2023. Přes výzvy ze dne 15. 6. 2023 a 17. 7. 2023 a předžalobní výzvu ze dne 19. 2. 2025 žalovaný na dlužnou částku již neuhradil ničeho.
6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Soud konstatuje, že nevzal v řízení za prokázané, že mezi žalobcem, jakožto věřitelem a žalovaným, jakožto dlužníkem byla uzavřena smlouva o obsahu tvrzeném žalobcem. Žalobce sice předložil k důkazům nepodepsanou listinu, tj. návrh smlouvy, nicméně z této smlouvy se nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobce nedoložil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Žalobce sice v žalobě tvrdí zjištěný příjem 30 000 Kč, avšak toto tvrzení není ničím doloženo. Výdaje počítá životní minimum ve výši 4 860 Kč, náklady na bydlení 4 698 Kč a splátky PROFI CREDIT 1 109 Kč., přičemž ani příjem a ani výdaje, kterou soud považuje za nereálné, nejsou ověřeny vůbec. V řízení tak navíc nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, a to dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, což vedlo soud k závěru, že daná smlouva by byla neplatná i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo. Naproti tomu soud považuje provedenými důkazy za dostatečně prokázano tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému částku 35 000 Kč formou převodu na účet žalovaného dne 22. 2. 2023 a žalovaný uhradil celkem částku 34 620 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2025 žalobce vyzval žalovaného k vrácení částky, přičemž lhůta k vrácení byla stanovena v trvání 15 dnů. Soud tak vyhodnotil, že žalobce poskytl žalovanému bez právního důvodu částku 35 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 34 620 Kč a ve zbývající částce se žalovaný přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je proto povinen toto obohacení vrátit dle ust. § 2991 o. z. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 380 Kč, když vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal žalobci také nárok na příslušenství ve smyslu § 1968, § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci toto příslušenství od 7. 3. 2025, když žalobce prokázal doloženou výzvou k plnění s podacím lístkem, že tato výzva byla dne 19.2. 2025 podána na poště, tudíž ve smyslu § 573 o. z. se považuje za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. ke dni 22.2. 2025. Jestliže byla v dané výzvě stanovena lhůta k plnění v trvání 15 dnů, pak se žalovaný dostal do prodlení až dne 7. 3. 2025. Pokud žalobce požadoval úroky z prodlení již od dřívějšího data, dle splatnosti jednotlivých splátek, tak s ohledem na výše uvedené soud v této části žalobu zamítl (výrok II.), neboť byl shledán nedůvodným stejně jako další částka požadovaná žalobcem. Je tedy zřejmé, že žalobci přísluší toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. a nárok na příslušenství ve smyslu § 1970 o. z., když výše úroků z prodlení je odůvodněna ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb.
7. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení úspěšný pouze částečně, jeho procesní úspěch je minimální, pak soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnému žalovanému, dle obsahu spisu, žádné náklady řízení nevznikly.
8. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.