Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 29 784 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 31 373 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 20 565 Kč ve výši 12 % ročně od 25.3. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 78,09 % ročně z částky 40 400,51 Kč od 25. 3. 2025 do 17. 4. 2025 ve výši 2 011,68 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 40 400,51 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkově tento úrok za dobu od 25. 3. 2025 dosáhne částky 161 510 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 11. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 61 157 Kč s odůvodněním, že žalobce uzavřel dne 24. 8. 2024 s žalovaným Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytnul žalovanému úvěr v celkové výši 41 000 Kč na účet žalovaného, byl ujednán úrok ve výši 78,09 % ročně. Žalovaný dosud zaplatil částku ve výši 2 804 Kč dne 13. 9. 2024, 14. 10. 2025, 13. 11. 2024, 13. 2. 2025, celkem tedy 11 216 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení částky ve výši 50 349 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 3. 2022 do zaplacení, částku ve výši 10 808 Kč, tj. smluvní pokutu ve výši 0,01 % z jistiny ve výši 48 250,54 Kč za každý den prodlení od 25. 3. 2025 k datu podání žaloby, dále pak úroku ve výši 78,09 % ročně z částky 40 400,51 Kč od 25. 3. 2025 do 17. 4. 2025 ve výši 2 011,68 Kč, dále úroku ve výši 12 % ročně z částky 40 400,51 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkově tento úrok za dobu od 25. 3. 2025 dosáhne částky 161 510 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:
5. Žalobce žalovanému poskytl částku 41 000 Kč dne 24. 8. 2024 a v období od 13. 9. 2024 do 13. 2. 2025 žalovaný zaplatil 11 216 Kč.
6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek přesahující částku samotného úvěru, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla žalobcem poukázána částka ve výši 41 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Pokud pak bylo tvrzeno zaplacení částky žalovaným v celkové výši 11 216 Kč, zbývá k zaplacení částka ve výši 29 784 Kč a v tomto rozsahu bylo výrokem I. žalobě vyhověno. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
7. Výrokem II. byly pro uvedené zamítnuty ostatní nároky uplatněné žalobcem s ohledem na skutečnost, že soud nevycházel z uzavřené smlouvy o úvěru, když tato nebyla co do zajištění uzavřena platně, nelze žalobci přiznat více než částku, která představuje reálnou hodnotu, kterou žalovaný obdržel a dosud nezaplatil.
8. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť tito byli procesně úspěšní v obdobném rozsahu.