134 C 4/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne 17. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 40 115 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), která byla podepsána dne 29. 1. 2022, kdy na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 85 000 Kč, když částka byla žalované vyplacena dne 31. 1. 2022. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,85 % p. a. splácet ve 36měsíčních splátkách ve výši 5 406 Kč, splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem únor 2022, a to dle splátkového kalendáře, který byl přílohou smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem poskytnut žalobkyní. Smlouva obsahuje také dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Žalobkyně zaslala žalované oznámení o schválení úvěru emailovou formou, kdy před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalované splácet daný úvěr na základě informací získaných od žalované a z příslušných databází nebankovního registru klientských informací, kdy dospěla k závěru, že je dáno možnostmi žalované předmětný úvěr splácet. Žalovaná však neplnila řádně své povinnosti vyplývající ze smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou splácet poskytnutého úvěru, přičemž do data zesplatnění úvěru byly uhrazeny tyto částky: částka ve výši 5 406 Kč ze dne 22. 2. 2022, částka ve výši 5 406 Kč ze dne 24. 3. 2022, částka ve výši 5 406 Kč ze dne 26. 4. 2022, částka ve výši 5 406 Kč ze dne 24. 5. 2022, částka ve výši 5 406 Kč ze dne 7. 7. 2022, částka ve výši 5 406 Kč ze dne 10. 8. 2022 , částka ve výši 5 406 Kč ze dne 15. 9. 2022, částka ve výši 5 406 Kč ze dne 12 .10. 2022, částka ve výši 5 406 Kč ze dne 4. 11. 2022, částka ve výši 5 406 Kč ze dne 29. 11. 2022, částka ve výši 5 406 Kč ze dne 3. 1. 2023, částka ve výši 5 406 Kč ze dne 31. 1. 2023, částka ve výši 5 406 Kč ze dne 9. 3. 2023. V důsledku prodlení se splácení splátek žalované vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle čl. 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč, když toto právo vzniklo v souvislosti s tím, že se ocitla žalovaná v prodlení se zaplacením splátky v délce trvání 30 dnů, protože prodlení nastalo u splátek 14. a 15., smluvní pokuta představuje částku 2x 499 Kč. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle čl. 6.2. smlouvy v celkové výši 1 000 Kč. Dle smlouvy platí, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení déle než 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů splátek 6, 7, 8, 14 a 15, což je 5x 200 Kč, tedy celkem 1 000 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky déle než 65 dnů, dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů od splátky č. 14 splatné dne 24. 3. 2023, tudíž ke dni 28. 5. 2023 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Vznikla tedy nová dlužná jistina v částce 81 342,01 Kč, kdy podle bodu 6.4. smlouvy při zesplatnění úvěru dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostly ke dni zesplatnění úvěru a staly se součástí nové jistiny úvěru. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě daných dlužných splátek a byla jí poskytnuta lhůta v trvání 30 dnů. Žalovaná však dlužnou částku žalobkyni nezaplatila. Dle čl. 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká tak povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tzn. v daném případě ode dne 30. 5. 2023 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění úvěru byly žalobkyní uhrazeny následující částky: částka 5 406 Kč dne 21. 8. 2023, částka 2 000 Kč dne 10. 10. 2023, částka 50 000 Kč dne 30. 10. 2023, částka 5 406 Kč dne 20. 11. 2023, částka 1 000 Kč dne 29. 1. 2024. Na základě smlouvy tak žalovaná žalobkyni dluží částku 17 530,01 Kč představující aktuální dlužnou jistinu úvěru, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 000 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 30. 5. 2023 do zaplacení, což je v celkové výši ke dni podání žaloby částka 20 587,13 Kč, smluvní pokuta dle čl. 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč a také úroky za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 30. 5. 2023 do zaplacení. Přestože žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o.s.ř., žalovaná žalobkyni dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. U jednání žalobkyně na žalobě setrvala, žalovaná se k jednání nedostavila, soud tak za užití § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované.

4. Po provedeném dokazování soud učinil tato zjištění:

5. Z předsmluvního formuláře vypracovaného žalobkyní bylo zjištěno, že zde byly uvedeny údaje o žalované, že si hodlá zapůjčit částku 85 000 Kč, že zápůjční úroková sazba je 64,84 % ročně, předpokládaná RPSN je 88,04 % s tím, že z listiny označené jako „Hodnocení klienta“, tedy analýza bonity bylo zjištěno, že celkové příjmy žalované jsou 14 538 Kč jakožto příjemce starobního důchodu s tím, že na bydlení vydává částku 3 124 Kč a celkem další výdaje představují částku 6 984 Kč, žalované zůstává finanční rezerva ve výši 7 054 Kč, kdy k tomuto formuláři nebyly předloženy žádné další listiny, které by např. osvědčovaly výši důchodu žalované, výše nájemného atd.

6. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že tímto mezi stranami poskytovatele úvěru žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve výši 85 000 Kč, při které bylo sjednáno pojištění a na základě této smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit celkem žalobkyni částku 194 616 Kč formou splátek po 5 406 Kč po dobu 36 měsíců s tím, že zápůjční úroková sazba činila 64,84 %, předpokládaná výše RPSN 88,04 % ročně. K této smlouvě uzavřené mezi účastníky byl uzavřen dodatek č. [hodnota] ze dne 30. 1. 2022 upravující proces uzavření smlouvy.

7. Z listiny označené jako „Oznámení o schválení úvěru ze dne 1. 2. 2022“ bylo zjištěno, že tímto se žalované sdělilo, že se jí poskytuje úvěr ve výši 85 000 Kč s tím, že žalovaná se zavazuje zaplatit 194 616 Kč.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že dne 31. 1. 2022 byla na vrub účtu č. [č. účtu] zaplacena částka 85 000 Kč z účtu č. [č. účtu].

9. Z listiny označené jako „základní informace o klientovi“ bylo zjištěno, že žalovaná má email [e-mail] a číslo jejího účtu je [č. účtu], když bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla zaplacena částka 1 Kč dne 29. 1. 2022 ve prospěch účtu žalobkyně s VS [var. symbol] a poznámka „pojištěná půjčka, podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru. [právnická osoba].“.

10. Z listiny označené jako „Export transakční historie“ [právnická osoba]. ze dne 1. 11. 2021 bylo zjištěno, že ve prospěch účtu č. [č. účtu] vedeného na majitele [Jméno žalované], byl vyplacen podle ČSSZ starobní důchod ve výši 14 538 Kč za měsíc listopad 2021, prosinec 2021.

11. Z listiny označené jako „oznámení ze dne 28. 5. 2023“ bylo zjištěno, že tímto žalobkyně z důvodu prodlení se zaplacením dlužných splátek vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 83 340 Kč představující zbývající nezaplacenou jistinu ve výši 70 224,19 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 117,82 Kč, neuhrazených smluvních pokut ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkami ve výši 1 000 Kč.

12. Z výzev ze dne 24. 4. 2023 a 25. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, které nastalo přípisem ze dne 28. 5. 2023.

13. Z dokladu označeného jako „Občanský průkaz č. [hodnota] “ bylo zjištěno, že tento byl vystaven na jméno a příjmení žalované ke dni 5. 4. 2012.

14. Z předžalobní výzvy adresované žalobkyní žalované ze dne 11. 6. 2024 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky, když tato výzva byla podána na poště téhož dne, jak vyplynulo z poštovního podacího archu.

15. Po právní stránce soud zhodnotil danou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění novely č. 43/2013 Sb., účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZoSÚ).

16. Podle § 9 odst. 1 zákona ZoSÚ, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 1 ZoSÚ, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

18. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle §§ 5, 7 a 9 nesplnil.

19. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“), a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, K. A. C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146–167 a s. 174–178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

20. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

21. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 9 odst. 1 zákona ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy (§ 580 o. z.), ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti (§588 o. z.)

22. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované, příjmová stránka žalované byla ve výši poskytnutého starobního důchodu v částce 14 538 Kč měsíčně, vůbec nebyla ověřena výdajová složka žalované, když bylo uvedeno, že na bydlení vynaloží žalovaná částku 3 124 Kč, celkové výdaje žalované jsou 6 984 Kč, kdy její rezerva je tak v částce 7 054 Kč, ovšem tyto zjištění a hodnocení žalované nebyly nikterak prověřeny. Co se týče ověření bonity žalované, tak si žalobkyně nechala pouze ověřit výpis výše starobního důchodu za poslední 3 měsíce. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti žalované jako klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění tak soudu nezbývalo než dospět k závěru o absolutní neplatnosti dané smlouvy o úvěru č. [hodnota] pro rozpor se zákonem (§ 9 odst. 1 zákona ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

23. V rámci řízení soud vzal za prokázané, že žalovaná obdržela od žalobkyně platbu 85 000 Kč, která měla být poskytnuta jakožto částka za účelem zajištění poskytnutí úvěru. Jelikož smlouva z důvodu výše uvedených nebyla mezi účastníky platně uzavřena, vyplacená částka představovala pro žalovanou plnění bez právního důvodu, a tedy bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a následujících, které byla ve smyslu § 2993 o. z. a násl. povinována žalobkyni vrátit. Jestliže dle samotných žalobních tvrzení žalobkyně bylo osvědčeno, že žalovaná do zesplatnění úvěru zaplatila částku 70 278 Kč, po zesplatnění úvěru částku 63 812 Kč, tedy celkem 134 090 Kč, pak nelze než konstatovat, že žalovaná uhradila více než od žalobkyně obdržela, a tudíž na její straně žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je zcela nedůvodný, a proto byl tento zamítnut v plném rozsahu tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozhodnutí.

24. Vzhledem k tomu, že žalované, které by jinak svědčilo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení jakožto neúspěšnému účastníkovi sporu, nevzniklo.