Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 590 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % za dobu od 20. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 6 679,71 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 5 763,70 od 22. 12. 2017 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 620,42 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 5 611,17 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 269,71 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 620,42 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 611,17 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 28. 12. 2015 s předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]., smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 12 726 Kč do 28. 2. 2017. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Celkově uhradil jen 2 410 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2017 byla pohledávka za žalovaným ke dni 30. 11. 2017 postoupena z původního věřitele na spol. [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Z přechodného věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2017 s účinností ke dni 21. 12. 2017, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem přechodného věřitele ze dne 11. 1. 2018.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 28. 12. 2015 soud zjistil, že předmětem smlouvy je závazek společnosti [právnická osoba]. poskytnout žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to na dobu určitou v trvání 14 měsíců. Dále bylo ve smlouvě stanoveno, že úvěrovaný se zavazuje vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr a zaplatit sjednaný úrok, úplatu za poskytnutí úvěru, úvěrové náklady a inkasní poplatek v celkové výši 12 726 Kč, a to ve splátkách po 904 Kč měsíčně.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2017 soud zjistil, že dne 30. 11. 2017 postoupila společnost [právnická osoba]. svou pohledávku na spol. [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kft. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2017 soud zjistil, že dne 12. 12. 2017 postoupila společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kft. svou pohledávku na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení oznámeno přípisem ze dne 11. 1. 2018.
6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 9. 2024 a z podacího archu soud zjistil, že dne 5. 9. 2024 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 9. 2024. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla odeslána žalovanému doporučeně poštou dne 13. 9. 2024.
7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., poskytla žalovanému v hotovosti dne 28. 12. 2015 celkovou částku 7 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 13. 9. 2024 výzvu k zaplacení dlužné částky nejpozději do dne 13. 9. 2024.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
12. Dle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je co do části důvodná. Soud předně konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala shora označenou smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 ZoSÚ. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
15. V daném případě však žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně při uzavírání označené smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěry splácet, a to příjmovou a výdajovou stránku žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů. Soud byl v tomto směru připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a k těmto označit důkazy ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., svou nepřítomností u jednání se však žalobkyně o dané poučení připravila.
16. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil smlouvu ze dne 28. 12. 2015 jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a § 87 ZoSÚ. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing [jméno FO] C-106/89, EU:C:1990:395, [jméno FO] C-240–244/98, EU:[právnická osoba]:346, K. A. C-212/04, EU:C:2006:443).
17. Žalobkyni tak náleží pouze vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalovanému, tj. toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 7 000 Kč, přičemž ze strany žalovaného bylo před podáním žaloby uhrazeno dle tvrzení žalobkyně 2 410 Kč. Soud tedy shledává žalobu důvodnou co do částky 4 590 Kč (jako rozdílu obou uvedených částek).
18. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřených smluv), žalovaný tak byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou odeslanou dne 13. 9. 2024, do jeho dispoziční sféry se tak ve smyslu § 573 o. z. dostala nejpozději dne 18. 9. 2024. Od 20. 9. 2024 je žalovaný v prodlení s úhradou (§ 1958). Soud tak v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznal žalobkyni od 20. 9. 2024 nárok na zákonné úroky z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
20. Žalovaný byl zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
21. Výrokem IV. byla žalobkyně v souladu s § 9 odst. 4, 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, zavázána zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, když věc z důvodu uplatněných nepřiměřených úroků byla převedena do sporného řízení, aniž by ve věci byl vydán platební rozkaz.