Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 17 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 9. 5. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 1 245 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 760 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli elektronicky dne 6. 1. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu], prostřednictvím bezhotovostního převodu ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. V poslední upomínce ze dne 8. 5. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 12 000 a smluvní pokuty ve výši 5 760 Kč. Ani na základě předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně věřitele žalobkyně a na straně klienta žalovaný. Z obsahu této listiny soud nezjistil, že by smlouva o tomto obsahu byla mezi stranami uzavřena, když listina neobsahuje ani podpis žalovaného, ani z ní neplyne nahrazení tohoto podpisu jinými prostředky komunikace na dálku. Z provedeného dokazování vůbec nevyplynulo, že by při registraci a uzavření smlouvy byl proveden jakýkoli postup k ověření identity žalovaného jako jednající osoby. Ze zprávy [právnická osoba]. vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala žalovanému na bankovní účet č. [č. účtu] ve dnech 6. 1. 2025 až 8. 1. 2025 celkem částku 30 000 Kč. Z předžalobní výzvy a potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou odeslanou dne 18. 11. 2025 s lhůtou k plnění do tří dnů od doručení výzvy.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Soud byl v tomto směru připraven poskytnout žalobkyni poučení, že dosud neprokázala uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru žalovanému, svou neúčastí u jednání se však žalobkyně o náležité poučení připravila. Oproti tomu soud považuje za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného a k plnění žalovaného vyzvala výzvou odeslanou dne 18. 11. 2025 s lhůtou k plnění do tří dnů od doručení výzvy.
5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 30 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. vrátit. Soud proto žalobě vyhověl co do dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, když žalovaný neprokázal, že by uvedenou částku žalobkyni uhradil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni dle § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni počátku prodlení, také úroky z prodlení, a to od uplynutí 3denní lhůty k plnění stanovené v první doložené kvalifikované výzvě k plnění odeslané dne 18. 11. 2025 a doručené žalovanému dne 21. 11. 2025 (§ 573 o. z.). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla se svou žalobou úspěšná v rozsahu 63 % (co do zaplacení částky 30 000 Kč) a neúspěšná v rozsahu 37 % (co do zaplacení částky 17 760 Kč), byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 26 % (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 388 Kč, z odměny advokáta za zastupování ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní pomoci po 700 Kč (za převzetí a přípravu věci, za sepis žaloby a předžalobní upomínku dle § 11 odst. 1, 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších změn a doplňků (advokátní tarif)), a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 6 advokátního tarifu). Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady ve výši 4 788 Kč, z nichž jí soud přiznal nárok na náhradu ve výši 26 %, tj. částky 1 245 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.
9. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.