Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 958 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 958 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 449,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 526,72 Kč za dobu od 6. 12. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 568,72 Kč za dobu od 16. 8. 2025 do 13. 11. 2025 zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 421,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 407,24 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 1. 7. 2025 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 25 000 Kč. Žalovaný v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpal celkem částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši 1 250 Kč. Žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 8. 2025. Žalobkyně zaslala žalovanému první upomínku ze dne 20. 8. 2025, ve které vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Jelikož žalovaný svou povinnost v dodatečné lhůtě nesplnil, zaslala žalobkyně žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 9. 2025, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena minimální měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 8. 2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru v souladu s čl. 5.5. smlouvy o úvěru. Žalobkyně se svou žalobou domáhá částky ve výši 24 958 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 3 568,72 Kč vypočtený jako 57,99 %, tj. sjednaný smluvní úrok, z částky 24 958 Kč, tj. zbývající výše jistiny, od 16. 8. 2025, tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 12. 11. 2025, tj. časová hranice smluvního úroku pro případ prodlení žalovaného podle § 122 odst. 4 ZSÚ, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. [hodnota] a upomínku č. [hodnota] v souladu s čl. 5.4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z dlužné částky a náhradu nákladů soudního řízení. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně v souladu s čl. 5.8. smlouvy o úvěru požaduje také uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, vypočtené na základě následujícího vzorce: dlužná jistina * 0,001 * 18 (tj. ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby). Dne 21. 11. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva vč. zesplatnění úvěru, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě nejpozději do 5. 12. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:
4. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 7. 2025, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 25 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 57,99 % p. a. z čerpané a dosud nesplacené části jistiny při RPSN 76,18 %. Výše splátek byla stanovena minimálně na 500 Kč měsíčně.
5. Ze zprávy [právnická osoba]. a [právnická osoba]. soud zjistil, že žalobkyně žalovanému na účet č. [č. účtu] poukázala dne 1. 7. 2025 částku 10 000 Kč a dne 2. 7. 2025 částku 14 984,11 Kč.
6. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 21. 11. 2025 a podacího archu, že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 21. 11. 2025 doporučeně výzvu k úhradě dlužné částky do 5. 12. 2025.
7. Z přílohy č. [hodnota] (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů sdělených žalovaným.
8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně celkovou částku 24 984,11 Kč. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 21. 11. 2025 předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky nejpozději do 5. 12. 2025.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
13. Dle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Dle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 1. 7. 2025 tvrzeného obsahu. Žalobkyně uzavírala shora označenou smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 ZoSÚ. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
16. Za daných okolností však žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání označené smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, tedy že řádně zkoumala a ověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného v souvislosti s jeho osobními poměry, kdy v tomto směru pouze doložila listinu označenou jako „příloha č. [hodnota] (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele)“, která však k prokázání řádného posuzování úvěruschopnosti nepostačuje.
17. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil předmětnou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a § 87 ZoSÚ. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing [jméno FO] C-106/89, EU:C:1990:395, [jméno FO] C-240–244/98, EU:[právnická osoba]:346, K. A. C-212/04, EU:C:2006:443).
18. Žalobkyni tak náleží vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalovanému, tj. toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 24 984,11 Kč, a nesplacená výše jistiny dle tvrzení žalobkyně činí 24 958 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil a tím méně neprokázal, že by na dlužnou částku cokoli uhradil, soud žalobě co do částky 24 958 Kč vyhověl. Nezaplacením dlužné částky ve lhůtě splatnosti stanovené v předžalobní výzvě do 5. 12. 2026 se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, a vznikla mu tedy povinnost zaplatit žalobkyni dle § 1970 o. z. rovněž úroky z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni počátku prodlení a nepřekračující žalobní návrh. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, až na nepatrnou část, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 421,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 020 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 25 407,24 Kč sestávající z částky 2 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 770 Kč ve výši 1 631,70 Kč.