Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 204 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 204 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 14 791,62 Kč, kapitalizovaný úrok 1 603,75 Kč, úrok ve výši 19,99 % ročně z částky 33 419,62 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 33 419,62 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 419,62 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 215,62 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. V řízení se žalobkyně jako banka domáhala po žalované, které byl dle Smlouvy o hotovostním úvěru č. [hodnota] (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení její úvěruschopnosti poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být úvěr splácen pravidelnou měsíční splátkou ve výši 2 358 Kč složenou ze splátky jistiny, pojistného a úroku 19,99 % ročně počínaje [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne [datum]. Žalovaná tedy porušila smluvní povinnosti a žalobkyně tak dne [datum] úvěr zesplatnila. K zaplacení zbývá dlužná jistina 33 419 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč, dlužné pojistné 576 Kč, kapitalizovaný úrok 1 603,75 Kč (19,99 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), úrok 19,99 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum], úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Z celkové částky 34 995,62 Kč (33 419,62 Kč, 1 000 Kč a 576 Kč) s příslušenstvím shora již žalovaná ničeho, ani přes zesplatňující dopis obsahující předžalobní výzvu ze dne [datum], podle které tak měla učinit nejpozději do [datum], nezaplatila.
2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jehož výsledkem bylo uzavření Smlouvy a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne [datum] zcela vyčerpala.
3. Po provedeném dokazování listinami níže označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy, jejíž nedílnou součást tvoří Úvěrové podmínky, žalobkyně dne [datum] poskytla žalované částku 50 000 Kč převodem na účet při uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala celkem kromě 50 000 Kč zaplatit pojistné a úrok 19,99 % ročně v měsíčních splátkách po 2 358 Kč počínaje [datum]. Dle tvrzení žalobkyně, která sice nebyla učiněna nespornými, avšak jsou pro žalobkyni nepříznivá, vzal soud za prokázáno, že žalovaná zaplatila celkem 29 796 Kč. Výzvou k zaplacení půjčky ze dne [datum], předanou k doručení dle Podacího archu k ní dne [datum], byla žalovaná marně vyzvána k zaplacení žalované částky „nejpozději do [datum] “.[právnická osoba] řízení nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vyzvána, že by jako poskytovatel úvěru řádně ověřovala schopnost žalované úvěr splácet, zejména nijak dále neověřovala žalovanou toliko tvrzené výdaje a spolehla se toliko na odhad jejich výše na základě tvrzení žalované, neověřovala nájemní smlouvu žalované, nebyly ověřovány výdaje žalované za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), nebylo ověřováno, zda žalovaná má pracovní poměr na dobu určitou, či zda je ve zkušební době (z vyžádaných podkladů byla ověřena toliko výše mzdy), úvěr poskytla, ačkoliv běžný účet žalované za dobu od [datum] do [datum] vykazoval záporný zůstatek -1 005 Kč a spořící účet zůstatek +10 Kč, nezabývala se strukturou jednotlivých výdajů stran jejich případné zbytnosti svědčících o případné finanční neodpovědnosti žalované, nebylo dále nijak ověřováno tvrzení absence vyživovacích povinností, resp. počtu dětí „0“. Nebyly adekvátně zohledněny výdaje žalované na předchozí dluhy z úvěrů, ačkoliv Úvěrovou zprávou s lustrací v NRKI (lustrace v BRKI provedena nebyla) bylo zjištěno osm existujících splátkových kontraktů, jeden nesplátkový a jeden z kreditní karty, nadto s šesti již odmítnutými žádostmi a jednou žádostí tehdy souběžně řešenou. Nebylo tedy ničeho vyvozeno z toho, že žalovaná žádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí nejsou předtím splaceny, když z uvedeného je patrno, že žalovaná není schopna „ušetřit“ ani „použitelný příjem“. Nebyly ověřovány případné exekuce vedené na žalovanou (např. v Centrální evidenci exekucí), namísto toho byl učiněn nepřiléhavá závěr „na základě údajů v registrech BRKI/NRKI, SOLUS a údajů z bankovních výpisů“, že „nebylo u klienta identifikováno riziko exekuce“. K podrobnostem viz citované usnesení soudu.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 51 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalované poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovanou v Úvěrové zprávě toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnila-li žalovaná na neplatnou smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalované (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Zaplatila-li tedy žalovaná z neplatné Smlouvy částku 29 796 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalované započíst na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 20 204 Kč (rozdíl mezi 50 000 Kč vyplacenými a 29 796 Kč již zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala dne [datum], tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z., tedy dne takto označeného (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne [datum]) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalované doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaná dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalované uplatnit, tedy ke dni, kdy měl za to, že nastalo prodlení dne [datum]; tedy ve výši 12,75 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.7. Ve zbývající části 49 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.8. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 42 581,90 Kč (34 995,62 Kč jistina a 7 586,28 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 21 566,11 Kč (20 204 Kč jistina a 1 362,11 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 51 %.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 51 % bylo přiznáno 2 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 400 Kč. Žalobkyně tak sice nežádala, ale přesto je třeba uvést, že nárok náhradu hotových výdajů za podání ve věci samé ze dne [datum] by nebyl přiznán, když šlo o reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, která však měla být součástí již samotné žaloby.10. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.