Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni [částka], úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka dne [datum] postoupena společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále „Smlouva“) uzavřené distančním způsobem po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne [datum] 16 800 Kč převodem na jeho účet, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měla být jistina [částka] splacena dne [datum] spolu se smluvním úrokem ve výši [částka]. Celkem bylo uhrazeno [částka]. K zaplacení zbývá dlužná jistina [částka], úrok [částka], úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z [částka] (dlužná jistina a úrok) od [datum] do zaplacení. Z celkové částky [částka] (16 800 + [částka]) s příslušenstvím shora žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemnou výzvu, nezaplatil. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně nikterak nereagovala a svá tvrzení a důkazy označené v žalobě tak zcela vyčerpala.
3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která měla být uzavřena dne [datum] tzv. distančním způsobem (viz „Smlouva“), ve znění jejího Dodatku č. [hodnota], který měl být uzavřen dne [datum] tzv. distančním způsobem, ve spojení s Potvrzeními o provedených platbách z účtu právního předchůdce žalobkyně byla převedena takto žalovanému částka [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum] na protiúčet žalovaného č. ú. [č. účtu], který žalovaný k uvedenému datu vlastnil dle zprávy Banky ze dne [datum]. Z této částky žalovaný ani poté, co byl vyzvána písemnou Výzvou k úhradě před podáním žaloby spolu s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] spojeným s výzvou zástupce žalobkyně před podáním žaloby, ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni a žalobkyně toto postoupení dopisem ze dne ze dne [datum] oznámila žalovanému. Oznámení bylo dle podacího lístku k němu odesláno dne [datum]. Žalovaný ani přesto ničeho ze žalované částky shora dosud nezaplatil.
4. Žádnou z listin předložených žalobkyní (zejména pak „442817001_hlavnY_smlouva_.pdf“, „442817001_navrA_enY_1.pdf“, či „442817001_platba_800_CZK.pdf“), ani přes výzvu k doplnění tvrzení usnesením zdejšího soudu citovaného již ve 2. odstavci shora, nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, jakými úvahami se při individuálním a odpovědném posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet řídil, zejména nijak neposuzoval nájemní smlouvu žalovaného, výdaje žalovaného za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpis nájemného, Evidenční list nájemce), neověřoval výdaje rodinné domácnosti žalovaného na dopravu, stravu, osobní potřeby, případné splátky stávajících peněžních dluhů, exekuce, neprovedl lustraci např. v registrech BRKI a NRKI, aby si ověřil, jestli žalovaný nesplácí předchozí dosud nesplacené úvěry. Nikterak se nezabýval výpisy z účtu žalovaného za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy takto lze posoudit též strukturu výdajů. Blíže k absentujícím tvrzením viz citované usnesení s výzvou soudu shora.
5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno ve 64 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru řádně a zodpovědně neověřoval skutečnosti uvedené již v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Krom toho si uvedeného byla žalobkyně vědoma již v žalobě, když jako alternativu pro případ, pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požádala, „aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného“; byť soud není právním posouzením vázán. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.
6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou smlouvu, bylo by nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Žalovaný však nezaplatil ničeho a není tak plnění, které by bylo třeba i bez námitky žalovaného započítávat na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto důvodná co do žalované jistiny ve výši [částka]. Splatnost soudem přiznané jistiny nastala v pondělí dne [datum], tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne [datum]) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalovanému uplatnit, tedy ke dni, kdy měl zato, že nastalo prodlení dne [datum]; tedy ve výši 11,5 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.
7. Ve zbývající části 36 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.
8. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí [částka] ([částka] jistina a [částka] příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno [částka] ([částka] jistina a [částka] příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 64 %.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 64 % bylo přiznáno 28 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] (včetně jeho doplatku [částka]), z odměny za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení včetně po [částka] dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „AT“), z náhrady hotových výdajů za tři úkony učiněné do zahájení řízení včetně po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b AT, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující [částka]. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
10. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle § 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně na poplatku zaplatila pouze [částka], ačkoliv celková výše poplatku z jistiny [částka] činí dle položky č. [hodnota] bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků [částka] a k zaplacení tak nadále zbývá [částka]. Splatnost nedoplatku na poplatku je dána § 7 odst. 1 větou druhou citovaného zákona.
11. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.