Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 4 496 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 496 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 496 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 563 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postupně postoupena společností Emmas [právnická osoba].[IČO] IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), domáhala po žalované, které bylo dle Smlouvy o úvěru uzavřené distančním způsobem (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení její úvěruschopnosti vyplaceno dne [datum] převodem na její účet 10 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měla být jistina 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč a smluvní úrok 295,89 Kč zaplacen nejpozději do [datum]. Žalovanou nebylo uhrazeno ničeho. K zaplacení zbývá dlužná jistina 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč, smluvní úrok 295,89 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši. Z celkové částky 14 496 Kč s příslušenstvím shora žalovaná ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatila. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu danou usnesením nevyjádřila.
3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 61321/720972 (viz „Smlouva“) uzavřené dne [datum] tzv. distančním způsobem, ve spojení s Výpisy z účtu právního předchůdce žalobkyně a se zprávou [právnická osoba].[IČO] IČO, , ze dne [datum] byla převedena takto žalované částka 10 000 Kč na protiúčet žalované č. ú. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala zaplatit 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč a smluvní úrok 295,89 Kč nejpozději do [datum]. Z těchto částek žalovaná ani poté, co byla vyzvána písemnou Předžalobní výzvou k úhradě dluhu „do tří dnů“ ze dne [datum], ničeho nezaplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni a toto postoupení dopisem ze dne [datum] oznámila žalované. Oznámení bylo dle podacího lístku k němu odesláno dne [datum]. Žalovaná ani přesto ničeho ze žalované částky shora dosud nezaplatila.
5. Pokud žalobkyně odvíjela svůj nárok ze smlouvy o úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni poskytnutí úvěru shora, (dále jen „ZoSÚ“), nepodařilo se jí, ani přes písemnou výzvu zdejšího soudu formou usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a v ní předvídatelně deklarovaného právního názoru soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, podle které neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu neposouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele soud posuzuje z úřední povinnosti a podle které nárok na úhradu finančních prostředků poskytnutých na základě neplatné smlouvy je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení, a to s odkazy zejména nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18, prokázat, že by právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru splnil povinnost danou § 86 odst. 1 a 2 větou první ZoSÚ, tedy že při uzavření Smlouvy shora posoudil úvěruschopnost žalované coby spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a přitom coby poskytovatel posoudil zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; uvedené žalobkyně přes výzvu soudu neprokázala a neunesla tak své břemeno důkazní k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla předem posouzena řádně a pečlivě, zejména, zda byla řádně posuzována výdajová stránka rozpočtu žalované a zda byly toliko žalovanou tvrzené skutečnosti o osobních rodinných a majetkových poměrech jakkoliv ověřovány. Krom toho si uvedeného byla žalobkyně vědoma již v žalobě, když jako alternativu pro případ, „pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný“, požádala, „aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného“; byť soud není právním posouzením vázán.
6. Žalobkyně na podrobnou výzvu zdejšího soudu danou formou usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], na které se pro zjednodušení v podrobnostech odkazuje, nereagovala a výslovně tak netvrdila, že by zejména disponovala příslušnou dokumentací ohledně lustrace v příslušných databázích a tvrzených příjmech a výdajích. S ohledem na tuto nedůslednost zkoumání úvěruschopnosti žalované tak poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, a smlouva shora je tak dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, včetně ujednání v nich neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele.
7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě vyhověl v rozsahu 60 % (viz níže), počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, když právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli neplatnou smlouvu o úvěru. U nároku žalobkyně uplatněného ze Smlouvy shora pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnila-li by žalovaná na neplatnou smlouvu, je nutno její dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy shora, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalované (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]). Žalovaná však z neplatné Smlouvy shora ničeho nezaplatila a není tak třeba jakékoliv plnění i bez námitky žalované započítávat na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 10 000 Kč. Splatnost soudem přiznané jistiny nastala v pondělí dne [datum], tedy dle § 1958 odst. 1 a contrario o. z. „do tří dnů“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne [datum]) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalované doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaná dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nikoliv však ke dni prodlení, nýbrž již ke dni, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl poprvé nárok k zaplacení vůči žalované uplatnit, tedy ke dni, kdy měl za to, že nastalo prodlení dne [datum]; tedy ve výši 14,75 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.
8. Ve zbývající části 40 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.
9. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 17 630,02 Kč (14 496 Kč jistina a 3 134,02 Kč příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno 10 509,18 Kč (10 000 Kč jistina a 509,18 Kč příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 60 %.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 60 % bylo přiznáno 20 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení včetně po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „AT“), z náhrady hotových výdajů za tři úkony učiněné do zahájení řízení včetně po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, a z 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení ze dne [datum]. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b AT, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
11. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.